Vladimír Karbusický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof. dr. Vladimír Karbusický, CSc.
Základní informace
Narození 9. dubna 1925
Velim
Úmrtí 23. května 2002 (ve věku 77 let)
Hamburk
Povolání muzikolog, pedagog a sociolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Karbusický (9. dubna 1925 Velim, Československo23. května 2002 Hamburk, Německo) byl český muzikolog, folklorista, sociolog, historik, estetik, pedagog, publicista.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studoval na ČVUT a na Univerzitě Karlově (filozofii, hudební vědu a estetiku). Po obhajobě disertační práce působil jako vědecký pracovník v Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV. Aktivně se zúčastnil výzkumu lidové kultury českých kolonistů v rumunských Karpatech. V letech 1955–1966 se věnoval práci o nejstarších českých pověstech. V roce 1958 vydal metodologicky významnou studii o datování vojenských lidových písní v Čechách. Od roku 1962 se zaměřoval na výzkum hudebnosti v průmyslových centrech a začal se orientovat na hudebně-sociologické problémy. V roce 1966 přešel do Ústavu hudební vědy ČSAV a vydal (1968) metodologicky i materiálově objevnou, dodnes inspirativní knihu Mezi lidovou písní a šlágrem, náčrt dějin profánního zpěvu v Čechách. Jeho „kacířská“ práce Podstata umění, kritický pohled na genezi a interpretaci teorie odrazu, byla hned po vyjití (1969) zabavena a Karbusického práce dány na index. Po srpnu 1968 odešel do SRN, kde působil nejprve jako vědecký pracovník, později jako vysokoškolský učitel. Vedle hudební sociologie se věnoval především sémiotice a sémantice hudby. V roce 1976 založil katedru systematické hudební vědy na univerzitě v Hamburku, kde působil jako profesor. Od roku 1991 přednášel jako hostující profesor i na našich univerzitách. V SRN žil nedaleko Hamburku v Buchholz (v Nordheide), pohřben je na Lesním hřbitově v Hamburgu.

Do dějin evropské hudební vědy vstoupil jako autor originálních sociologických, sémiotických a hudebně-antropologických studií, v nichž obdivuhodným způsobem stmeluje etnografický a historický výzkum s aspektem etnomuzikologickým a všeobecně antropologickým.

Významným způsobem zasáhl do bádání v oblasti starých českých pověstí a legend. Z muzikologického hlediska rozpoznal a dal jejich původ do souvislosti s dvorskou zpěvní epikou, čímž byl popřen lidový i národní původ pověstí, zastávaný zvláště marxisticky orientovanými historiky (např. František Graus, Zdeněk Fiala, Dušan Třeštík), kteří jeho závěry odmítali. Proslavil se kontroverzním pokusem o čtení jmen mýtických pohanských knížat z Kosmovy kroniky jako souvislého textu, který dnes není obecně přijímán. Od 90. let 20. století byl jeho přínos v historickém výzkumu postupně doceněn a uznán. Na jeho památku je v Libici nad Cidlinou nazvána ulice Dr. Karbusického.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Nejstarší pověsti české. Fantazie – domněnky – fakta. Edice Kolumbus, sv. 29. Praha, Mladá fronta 1966, 324 s.; 1967, 2. vyd., 348 s.
  • Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. Praha, Mladá fronta 1995. 312 s.
  • Mezi lidovou písní a šlágrem. Praha, Editio Supraphon 1968. 235 s.

Články[editovat | editovat zdroj]

  • Středověká epika a počátky české hudby. Hudební věda 1, 1964, č. 3, s. 367–449.
  • Datování lidových písní vojenských. Příspěvek k dějinám naší lidové písně. Český lid 45, 1958, s. 193–199.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]