Vladimír Šaur

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Doc. PhDr. Vladimír Šaur, CSc.
Narození 30. prosince 1937
Brno
Úmrtí 10. ledna 2014 (ve věku 76 let)
Brno
Alma mater Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Povolání český bohemista, paleoslovenista a vysokoškolský pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Šaur (30. prosince 1937 Brno10. ledna 2014 Brno) byl významný český bohemista, paleoslovenista a vysokoškolský pedagog. Jeho vědecká činnost byla z velké části orientována balkanisticky, věnoval se především sémantické morfologii a historické fonologii, později slovanské etymologii, onomastice a dějinám slavistiky. Jako pedagog působil na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, na Slezské univerzitě v Opavě a na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Významně se podílel na činnosti brněnské pobočky Výboru národní kultury v Brně.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě na Střední knihovnické škole v Brně v roce 1956 vystudoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (FF MU) češtinu, ruštinu a bulharštinu a nástavbovou indoevropeistiku. V letech 1961–1962 studoval postgraduálně na Univerzitě v Sofii bulharistiku, kde také v letech 1965–1966 působil jako lektor češtiny. Externě vyučoval bulharský jazyk v kabinetu balkanistiky brněnské filozofické fakulty, s nímž spolupracoval také určitou dobu na zpracování tří svazků bibliografie československé balkanistiky.

Po návratu ze Sofie pracoval do roku 1969 ve Státní vědecké knihovně v Brně (dnešní Moravská zemská knihovna). V letech 1970–1992 působil v etymologickém oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky (tehdejší ČSAV). V roce 1993 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) prací České náslovné j[2]. Vyučoval externě gramatiku a lexikologii bulharštiny na FF MU v Brně, v letech 1990 - 2002 působil na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě (SU). V roce 1993 se stal vedoucím oddělení lingvistiky tohoto pracoviště, jeho zásluhou byla v Opavě založena pobočka Jazykovědného sdružení. Od roku 2003 působil jako externí vyučující na katedře českého jazyka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (PedF MU).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vědecky se zabýval českým jazykem a jazyky jihoslovanskými, především bulharštinou, makedonštinou, staroslověnštinou a etymologií. Byl spoluautorem druhého svazku Etymologického slovníku slovanských jazyků (podtitul Slova gramatická a zájmena), od roku 1990 spolupracoval na Etymologickém slovníku jazyka staroslověnského. V roce 1971 vydal knižně rusky psanou rozpravu o Pop Punčově sborníku jako pramenu historicko-dialektologického výzkumu. Četné studie a stati publikoval v českých i zahraničních odborných časopisech a sbornících.

Publikace - výběr[editovat | editovat zdroj]

  • Pop Punčov sbornik kak istočnik istoriko-dialektologičeskich isledovanij. Academia, Praha 1971
  • Etymologie slovanských příbuzenských termínů. Academia, Praha 1975
  • Od indoevropštiny k slezským nářečím (hláskosloví). Slezská univerzita, Opava 1993
  • Slova gramatická a zájmena. Academia, Praha 1980; České náslovné j. Slezská univerzita, Opava 1994
  • České náslovné j. Slezská univerzita, Opava 1994
  • Česká historická morfologie. Slezská univerzita, 1995
  • Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Ottovo nakladatelství, Praha 2005

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Výbor národní kultury BRNO. www.vnkbrno.cz [online]. [cit. 2021-01-10]. Dostupné online. 
  2. TOMANOVÁ, Jana. [Šaur, V. České náslovné j]. Svazek 45. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-80-210-1408-4. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]