Vláknice kuželovitá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxVláknice kuželovitá
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Oddělenístopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třídarouškaté (Agaricomycetes)
Řádlupenotvaré (Agaricales)
Čeleďtrepkovitkovité (Crepidotaceae)
Rodvláknice (Inocybe)
Binomické jméno
Inocybe rimosa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vláknice kuželovitá někdy zvaná vláknice rozsedalá (Inocybe rimosa) je jedovatá houba z čeledi trepkovitkovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Klobouk dosahuje šířky mezi 4–7 cm. Nejprve vypadá jako malý kuželík, který se později zplošťuje. Okraj klobouku se obrací vzhůru a na mnoha místech puká. I u zcela rozloženého klobouku zůstane na temeni zachován zbytek kužele. Barva se pohybuje mezi slámově žlutou až okrově hnědou, přičemž střed klobouku je často tmavší. Povrch je suchý a výrazně paprsčitě vláknitý.

Lupeny jsou husté a nestejně dlouhé. Zpočátku jsou šedavě olivové a pozvolna se mění v hnědavé. Ostří však zůstává světlejší než plochy lupenů.

Třeň dorůstá délky 8 cm a šířky 0,5–1 cm. Směrem k bázi se lehce rozšiřuje. Má vláknitou strukturu, uvnitř je plný, pevný a má bělavou, postupně spíše nažloutlou barvu. Na vláknech třeně má v mládí drobné vločky. Dužina je bílá a má spermatický zápach.

Výtrusný prach je hnědý.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Vláknice nemá žádná speciálně oblíbená stanoviště. Roste skoro všude, často při okrajích cest, v lesích, parcích, u listnatých a jehličnatých stromů. Nejhojněji se vyskytuje od léta do podzimu.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Agaricus destrictus (Fr.) Fr., Monogr. Hymenomyc. Suec. (Upsaliae) 1: 343 (1857)
  • Agaricus fastigiatus Schaeff., Fung. bavar. palat. nasc. (Ratisbonae) 4: 13 (1774)
  • Agaricus fastigiatus var. superbus Fr., Icon. Sel. Hymenomyc. 1: tab. 108, fig. 1 (1867)
  • Agaricus rimosus Bull., Herb. Fr. 9: tab. 388 (1789)
  • Agaricus rimosus subsp. pleoceps Pers., Mycol. eur. (Erlanga) 3: 196 (1828)
  • Agaricus rimosus Bull., Herb. Fr. 9: tab. 388 (1789) subsp. rimosus
  • Agaricus rimosus var. clathus Lasch, Linnaea 3: 411 (1828)
  • Agaricus rimosus var. dehiscens Pers., Mycol. eur. (Erlanga) 3: 196 (1828)
  • Agaricus rimosus var. destrictus Fr., Epicr. syst. mycol. (Upsaliae): 174 (1838) [1836–1838]
  • Agaricus rimosus var. palliderufus Pers., Mycol. eur. (Erlanga) 3: 195 (1828)
  • Agaricus rimosus var. pullulans Pers., Mycol. eur. (Erlanga) 3: 195 (1828)
  • Agaricus rimosus Bull., Herb. Fr. 9: tab. 388 (1789) var. rimosus
  • Agaricus rimosus var. santalinus Pers., Mycol. eur. (Erlanga) 3: 195 (1828)
  • Agaricus schistus Cooke & W.G. Sm., Forsch. PflKr., Tokyo: 154 (1883)
  • Agmocybe rimosa (Bull.) Earle, Bull. New York Bot. Gard. 5: 439 (1909)
  • Gymnopus rimosus (Bull.) Gray, Nat. Arr. Brit. Pl. (London) 1: 604 (1821)
  • Inocybe fastigiata (Schaeff.) Quél., Mém. Soc. Émul. Montbéliard, Sér. 2 5: 180 (1872)
  • Inocybe fastigiata f. alpestris R. Heim
  • Inocybe fastigiata f. alpina R. Heim, Encyclop. Mycol., 1 Le Genre Inocybe (Paris): 185 (1931)
  • Inocybe fastigiata f. argentata Kühner, Bull. trimest. Soc. mycol. Fr. 71(3): 169 (1956) [1955]
  • Inocybe fastigiata f. brevispora (R. Heim) Nespiak, Flora Polska. Grzyby (Mycota). Podstawczaki (Basidiomycetes), Bedłkowe (Agaricales), Zasłonakowate (Cortinariaceae), Strzępiak (Inocybe) 19: 34 (1990)
  • Inocybe fastigiata (Schaeff.) Quél., Mém. Soc. Émul. Montbéliard, Sér. 2 5: 180 (1872) f. fastigiata
  • Inocybe fastigiata f. heimii Singer, Collect. Botan. 1(3): 233 (1947)
  • Inocybe fastigiata f. lobata (R. Heim) Nespiak, Flora Polska. Grzyby (Mycota). Podstawczaki (Basidiomycetes), Bedłkowe (Agaricales), Zasłonakowate (Cortinariaceae), Strzępiak (Inocybe) 19: 35 (1990)
  • Inocybe fastigiata f. subcandida Malençon, in Malençon & Bertault, Champignon Supérieurs du Maroc 1: 361 (1970)
  • Inocybe fastigiata f. umbrinella (Bres.) Nespiak, Flora Polska. Grzyby (Mycota). Podstawczaki (Basidiomycetes), Bedłkowe (Agaricales), Zasłonakowate (Cortinariaceae), Strzępiak (Inocybe) 19: 35 (1990)
  • Inocybe fastigiata f. viridis Alessio, Micol. Ital. 25(1): 53 (1996)
  • Inocybe fastigiata (Schaeff.) Quél., Mém. Soc. Émul. Montbéliard, Sér. 2 5: 180 (1872) subsp. fastigiata
  • Inocybe fastigiata subsp. lobata (R. Heim) Dermek & J. Veselský, Česká Mykol. 31(4): 192 (1977)
  • Inocybe fastigiata subsp. umbrinella (Bres.) Dermek & J. Veselský, Česká Mykol. 31(4): 191 (1977)
  • Inocybe fastigiata var. alpestris (R. Heim) Schmid-Heckel, Forschungsberichte Nationalpark Berchtesgarden 8: 152 *(1985)
  • Inocybe fastigiata var. brevispora R. Heim, (1931)
  • Inocybe fastigiata (Schaeff.) Quél., Mém. Soc. Émul. Montbéliard, Sér. 2 5: 180 (1872) var. fastigiata
  • Inocybe fastigiata var. lobata R. Heim, Encyclop. Mycol. 1: 189 (1931)
  • Inocybe fastigiata var. macrospora Bres., Fl. ital. crypt., Fasc. 1 15: 732 (1916)
  • Inocybe fastigiata var. microsperma Bres., Iconogr. Mycol. 15: 745 (1930)
  • Inocybe fastigiata var. subbrevispora Bon, Docums Mycol. 31(no. 124): 23 (2002)
  • Inocybe fastigiata var. superba (Fr.) P. Karst.
  • Inocybe fastigiata var. umbrinella (Bres.) R. Heim, Encyclop. Mycol., 1 Le Genre Inocybe (Paris): 188 (1931)
  • Inocybe pseudofastigiata Rea, Trans. Br. mycol. Soc. 12(2-3): 210 (1927)
  • Inocybe rimosa f. alpina (R. Heim) Esteve-Rav., V. González & Arenal, Boln Soc. Micol. Madrid 22: 178 (1997)
  • Inocybe rimosa f. argentata (Kühner) Courtec., Docums Mycol. 18(no. 72): 50 (1988)
  • Inocybe rimosa (Bull.) P. Kumm., Führ. Pilzk. (Zerbst): 78 (1871) f. rimosa
  • Inocybe rimosa f. squarrosa Kobayasi, Nagaoa 2: 90 (1952)
  • Inocybe rimosa var. argentata (Kühner) Cetto, I Funghi dal Vero, Vol. 7 (Trento): 197 (1993)
  • Inocybe rimosa var. brasiliensis Rick, Lilloa 3: 427 (1938)
  • Inocybe rimosa var. cyanophylla Rick, (1930)
  • Inocybe rimosa (Bull.) P. Kumm., Führ. Pilzk. (Zerbst): 78 (1871) var. rimosa
  • Inocybe rimosa var. umbrinella (Bres.) Bizio & M. Marchetti, Boll. Gruppo Micol. 'G. Bresadola' (Trento) 41(2): 138 (1998)
  • Inocybe schista (Cooke & W.G. Sm.) Sacc., Syll. fung. (Abellini) 5: 774 (1887)
  • Inocybe umbrinella Bres., Annls mycol. 3(2): 161 (1905)
  • Inocybe umbrinella f. pallidula Kobayasi, Nagaoa 2: 97 (1952)
  • Inocybe umbrinella Bres., Annls mycol. 3(2): 161 (1905) f. umbrinella [1]

Záměna[editovat | editovat zdroj]

Zejména za sucha je možná záměna s jinými druhy, jejichž klobouk může být také rozpukaný. Např. sluka svraskalá (Rozites caperatus).

Užití[editovat | editovat zdroj]

Všechny vláknice jsou nejedlé až velmi jedovaté. Vláknice kuželovitá je velmi jedovatá a obsahuje muscarin – jed, který působí na krevní oběh a nervy. Otrava se zpočátku projeví slzením a zvýšením pocením. Následují těžké žaludeční a střevní potíže.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ synonyma na Index Fungorum

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GRÜNERT, H., GRÜNERT, R. Houby. Euromedia Group, k. s. - Knižní klub. Praha. 2011. ISBN 978-80-242-3220-1
  • KEIZER, G. J., Encyklopedie hub. Rebo Productions. Praha. 1998. ISBN 80-85815-95-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vláknice_kuželovitá&oldid=20317911“