Veřejné výdaje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Vládní výdaje)

Veřejné výdaje jsou souhrnné finanční prostředky vynaložené vládou daného státu na různé účely (obrana, bezpečnost, policie, zdravotnictví, sociální politika, platy státních úředníků, vzdělání, zahraniční politika, apod.).

Sledují se za účelem zjištění hrubého domácího produktu metodou výdajovou.
Veřejné výdaje jsou představovány třemi kategoriemi:

  • Vládní spotřeba běžných a kapitálových statků a služeb – například stavba infrastruktury, platy učitelům, policistům, hasičům a státním zaměstnancům (pracovníci poskytují ve svém zaměstnání službu státu, za kterou jsou placeni, spotřeba proto, že jejich vzácný čas nemůže využít soukromý sektor, nejedná se tedy o transfer, ale o obchod), tyto výdaje jsou nákupy vstupů ze strany veřejného sektoru.
  • Transferové výdaje – představují výdaje jednotlivcům, bez směny zboží a služeb, patří sem například výdaje na penze, subvence, dávky v nezaměstnanosti apod.
  • Platba úroků za státní dluhopisy a pokladniční poukázky

Veřejné výdaje jsou financovány zejména daněmi a vládními půjčkami. Když si vláda půjčuje, vytváří tím zpravidla státní dluh. Jak stát nastavuje míru daní a veřejných výdajů je součástí fiskální politiky, která má za cíl stabilizovat státní ekonomiku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historicky byly vládní výdaje ve vztahu k HDP velmi nízké (0–20%) až do První světové války, což stačilo k základnímu fungování, jako je udržování pořádku a vynutitelnost práva. V období mezi lety 1915–1945 byli výdaje velmi nestálé. To platilo hlavně pro státy, které se výrazně angažovaly ve světových válkách, jejichž výdaje na armádu a obranu se často měnily. Po Druhé světové válce se veřejné výdaje postupně zvedaly, což bylo způsobeno zejména rostoucími sociálními výdaji. Přibližně od roku 1980 začal růst v industrializovaných zemích zpomalovat a dnes se v těchto zemích pohybuje okolo 50%.[1]

Vývoj státních výdajů jako procenta HDP [2]
Stát 1850 1860 1870 1880 1890 1900 1910 1920 1930 1940 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2010
Alžírsko 25,71 28,57 36,89
Česko 41,65 43,74
Japonsko 0,86 0,78 1,01 3,12 1,93 2,89 3,99 15,86 18,35 20,25 33,45 30,05 37,28 39,83
Německo 10,31 16,31 17,85 19,47 16,34 27,17 22,94 39,46 48,23 44,73 45,10 47,87
Polsko 21,64 39,20 25,83 41,08 45,37
Rakousko 11,36 13,45 15,59 17,33 19,80 36,36 36,29 39,54 50,01 51,51 51,94 52,53
Slovensko 36,87 39,97
Spojené státy americké 1,56 1,41 3,80 2,24 2,19 2,70 2,19 7,30 3,64 8,94 13,44 28,29 32,30 34,29 37,20 33,88 42,46

Klasifikace[editovat | editovat zdroj]

Veřejné výdaje je možné dělit podle různých hledisek:

  • druhově (výdaje běžné, kapitálové)
  • odvětvově (výdaje na školství, zdravotnictví apod.)
  • dle návratnosti (návratné, nenávratné)
  • dle úrovně veřejných rozpočtů (obecní, krajské, státní)
  • dle obligatornosti plnění
    • mandatorní – výdaje, které má stát povinnost zajistit na základě právní normy či smluvního závazku (nemocenské dávky, sociální dávky, podpora nezaměstnanosti atd.)
    • kvazimandatorní – výdaje, které stát nemá povinnost zajistit, ale jsou považovány za nezbytně nutné (platby státních zaměstnanců, výdaje na obranu atd.)
    • nemandatorní – výdaje, které nejsou ani povinné ani nezbytně nutné (silniční infrastruktura, školství, sport atd.)

Funkce veřejných výdajů[editovat | editovat zdroj]

Základní principy veřejných výdajů[editovat | editovat zdroj]

Principy veřejných výdajů slouží jako vodítko pro zákonodárce při rozhodování, jak utratit veřejné peníze.[4]

1) Princip maximálního sociálního benefitu[editovat | editovat zdroj]

Smyslem této zásady je, aby byly veřejné peníze využívány takovým způsobem, aby zajistili co největší sociální blaho. Toto blaho by nemělo cílit na žádné určité skupiny, ale být co možná nejdostupnější pro každého občana.

2) Princip ekonomie[editovat | editovat zdroj]

Žádnými prostředky by se nemělo plýtvat. Ačkoliv se má docílit co největšího sociálního blaha, mělo by se také postupovat efektivně.

3) Kánon sankcí[editovat | editovat zdroj]

Kánon sankcí říká, že by se mělo předem určit, na co budou peníze použity, aby se předcházelo jejich zneužívání.

4) Kánon elasticity[editovat | editovat zdroj]

Veřejné výdaje by měly být elastické. To znamená, že by mělo být možné výdaje přizpůsobit na základě potřeb.

5) Kánon přebytku[editovat | editovat zdroj]

Stát by neměl mít větší výdaje než příjmy a na konci každého roku by mu měl zůstat nějaký přebytek. Jinými slovy by stát neměl být v deficitu.

6) Zamezení negativních efektů na produkci a distribuci[editovat | editovat zdroj]

Veřejné výdaje by měly mít kladný vliv na produkci a distribuci blaha ve společnosti nebo alespoň nemít vliv záporný. Například by neměly obohacovat bohaté na úkor chudších.

Příčiny růstu veřejných výdajů[editovat | editovat zdroj]

Fiskální politika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Fiskální politika.

Fiskální a monetární politiky jsou užitečnými vládními nástroji k ovlivňování hospodářství. Zatímco monetární politika se zabývá ovlivňováním hodnoty peněz, fiskální se soustřeďuje na daně a výdaje. Je založena na učení britského ekonoma Johna Maynarda Keynese, autora Keynesiánské ekonomie. Ta například říká, že zvýšením vládních výdajů docílíme zvýšení agregátní poptávky a zvýšení spotřeby, což může pomoct se zotavením z recese. Cílem každé vlády je potom najít ideální stav mezi mírou zdanění a výší vládních výdajů tak, aby byl ekonomický výsledek co nejpříznivější.[5]

Rozlišujeme tři typy fiskální politiky:

  • expanzivní fiskální politika – veřejné výdaje jsou vyšší než vybrané daně
    • Používá se zejména v recesi za účelem stimulace ekonomiky.
  • restriktivní fiskální politika – vybrané daně jsou vyšší než veřejné výdaje
    • Snižuje státní dluh na úkor zpomalení ekonomiky.
  • neutrální fiskální politika – veřejné výdeje jsou skoro stejné jako vybrané daně
    • Zejména, když není recese ani ekonomická expanze. V praxi se s ním setkáme ale jen zřídka.

Výdaje nižších samosprávných celků[editovat | editovat zdroj]

Výdaje nižších samosprávných celků tvoří čtvrtinu veřejných výdajů. Státy s vyšším hrubým národním příjmem mají vyšší podíl veřejných výdajů pro nižší samosprávné celky než státy s nižším hrubým národním příjmem. Jádrem výdajů nižších samosprávných celků jsou vzdělání, sociální ochrana, všeobecné činnosti veřejné správy a zdravotnictví. 36 % výdajů nižších samosprávných celků tvoří výdaje na zaměstnance. Veřejné investice nižších samosprávných celků představují celosvětově 1,3 % HDP. Dotace, či transfery tvoří více než polovinu výnosů nižších územně samosprávných celků. V celosvětovém průměru se nižší samosprávné celky podílí na daňových výnosech 14,9 %. Míra daňových výnosů nižších samosprávných celků je v různých zemích různá. Například v Argentině, Kanadě, Indii a Švýcarsku je vyšší než 50 % celkových daňových výnosů dané země. Státy zpravidla nechávají na samosprávách nastavení výše daně z nemovitosti. Nižší samosprávy se mohou zadlužit jen do určité míry.[6]

Úkoly nižších samosprávných celků[editovat | editovat zdroj]

Obce a města[editovat | editovat zdroj]

  • Školství (jesle, mateřské školy, základní školy)
  • Územní plánování na úrovni města
  • Správa vodovodů a kanalizací
  • Výstavba a údržba místních komunikací, městská mobilita
  • Sociální věci (podpora rodin, dětí, seniorů, invalidů, chudých)
  • Prevence a primární péče
  • Sport a kultura
  • Městská policie, hasiči
  • Rozvoj lokální ekonomiky, cestovní ruch, veletrhy
  • Životní prostředí (zelené plochy)
  • Sociální bydlení
  • Činnosti veřejné správy

Střední úroveň[editovat | editovat zdroj]

  • Střední školy, speciální školy
  • Nemocnice
  • Odpadové hospodářství
  • Veřejná hromadná doprava
  • Výstavba a údržba silnic
  • Životní prostředí

Regiony[editovat | editovat zdroj]

  • Vyšší vzdělání
  • Územní plánování
  • Inovace a regionální hospodářský rozvoj
  • Zdravotnictví (sekundární péče)
  • Služby pro nezaměstnané, sociální začleňování
  • Výstavba a údržba silnic
  • Veřejná hromadná doprava
  • Kultura, památková péče, cestovní ruch
  • Ochrana životního prostředí
  • Sociální bydlení
  • Veřejná bezpečnost – policie, civilní obrana

Veřejné výdaje z hlediska odvětví[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Státní rozpočet.

Jakým způsobem vláda rozděluje peníze do jednotlivých odvětví, je dané státním rozpočtem schvalovaným poslaneckou sněmovnou zpravidla každý rok. Státní rozpočet kromě rozdělení výdajů obsahuje také odhad příjmů z jednotlivých zdrojů. Mezi nejdůležitější odvětví patří sociální výdaje, zdravotnictví, infrastruktura, státní obrana, vývoj a výzkum nebo školství.

Školství a mládež[editovat | editovat zdroj]

Není překvapením, že značná část rozpočtu jde do školství. Vzhledem k tomu, že má být vzdělání přístupné každému, musí být financované státem. V některých zemích je zdarma dokonce i vysokoškolské vzdělání, jako například v České republice.

Tvorba hrubého fixního kapitálu jako procento HDP

Tvorba hrubého fixního kapitálu[editovat | editovat zdroj]

Tvorba hrubého fixního kapitálu (THFK) je makroekonomický koncept, který říká, že investování do infrastruktury a výzkumu nám bude v budoucnu prospívat. Lze ho také chápat jako vládní investice. Jedná se zřejmě o největší část veřejných výdajů (v ČR se pohybuje okolo 25–30 %).[7] Příkladem jsou silnice, železnice, budovy, mosty, vybavení atd. Stát investuje do těchto složek zejména proto, že to v dlouhodobém měřítku šetří peníze, tedy je to výhodné.

Zdravotnictví a lékařský výzkum[editovat | editovat zdroj]

Výdaje na zdravotnictví k procentu HDP v zemích G20

Jednou z nejdůležitějších kapitol (i dle australského výzkumu[8]) je zdravotnictví. Výdaje ve vztahu k HDP se v jednotlivých zemích pohybují přibližně mezi 5–15 %. Důležitým argumentem je také fakt, že investice do zdravotnictví a lékařského výzkumu se zpravidla vyplácí.[9] Dostupnost lékařské péče zvyšuje pracovní sílu, což platí i pro výzkum v dlouhodobém měřítku.

Výdaje na zdravotnictví jako % HDP (2018), OECD[10]
Země Výdaje na zdravotnictví jako % HDP
AustrálieAustrálie Austrálie 9.28
BelgieBelgie Belgie 10.32
ČeskoČesko Česko 7.65
ChileChile Chile 9.14
DánskoDánsko Dánsko 10.07
EstonskoEstonsko Estonsko 6.69
FinskoFinsko Finsko 9.04
FrancieFrancie Francie 11.26
IslandIsland Island 8.47
IrskoIrsko Irsko 6.93
ItálieItálie Itálie 8.67
IzraelIzrael Izrael 7.52
JaponskoJaponsko Japonsko 10.95
Jižní KoreaJižní Korea Jižní Korea 7.56
KanadaKanada Kanada 10.79
KolumbieKolumbie Kolumbie 7.64
LitvaLitva Litva 6.57
LotyšskoLotyšsko Lotyšsko 6.19
LucemburskoLucembursko Lucembursko 5.29
MaďarskoMaďarsko Maďarsko 6.70
MexikoMexiko Mexiko 5.37
NěmeckoNěmecko Německo 11.43
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko 9.97
Nový ZélandNový Zéland Nový Zéland 9.21
NorskoNorsko Norsko 10.05
PolskoPolsko Polsko 6.33
PortugalskoPortugalsko Portugalsko 9.41
RakouskoRakousko Rakousko 10.33
ŘeckoŘecko Řecko 7.72
SlovenskoSlovensko Slovensko 6.69
SlovinskoSlovinsko Slovinsko 8.30
Spojené královstvíSpojené království Spojené království 10.00
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko 8.98
ŠvédskoŠvédsko Švédsko 10.90
ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko 11.88
TureckoTurecko Turecko 4.12
USAUSA USA 16.89

Sociální výdaje[editovat | editovat zdroj]

Jedna z největších částí veřejných výdajů je vynaložena na sociální účely. Patří mezi ně sociální dávky, úlevy na daních, fondy sociálního zabezpečení, důchody aj. Většina vyspělých zemí totiž usiluje o to, aby jejich stát byl sociální a zajistil všem občanům blahobyt a podmínky pro služné žití.

Sociální výdaje jako % HDP (2015), OECD[11]
Země Sociální výdaje jako % HDP
AustrálieAustrálie Austrálie 18.8
BelgieBelgie Belgie 29.2
ČeskoČesko Česko 19.5
ChileChile Chile 11.2
DánskoDánsko Dánsko 28.8
EstonskoEstonsko Estonsko 17.0
FinskoFinsko Finsko 30.6
FrancieFrancie Francie 31.7
IslandIsland Island 15.7
IrskoIrsko Irsko 17.0
ItálieItálie Itálie 28.9
IzraelIzrael Izrael 16.0
Jižní KoreaJižní Korea Jižní Korea 10.1
KanadaKanada Kanada 17.2
LitvaLitva Litva 22.3
LotyšskoLotyšsko Lotyšsko 14.4
LucemburskoLucembursko Lucembursko 22.2
MaďarskoMaďarsko Maďarsko 20.7
NěmeckoNěmecko Německo 25.0
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko 22.3
Nový ZélandNový Zéland Nový Zéland 19.7
NorskoNorsko Norsko 23.9
PolskoPolsko Polsko 19.4
PortugalskoPortugalsko Portugalsko 24.1
RakouskoRakousko Rakousko 28.0
ŘeckoŘecko Řecko 26.4
SlovenskoSlovensko Slovensko 19.4
SlovinskoSlovinsko Slovinsko 22.4
Spojené královstvíSpojené království Spojené království 21.5
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko 25.4
ŠvédskoŠvédsko Švédsko 26.7
ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko 19.6
USAUSA USA 19.0

Obrana[editovat | editovat zdroj]

Častým tématem médií jsou také výdaje na obranu. Členové NATO by měli do roku 2024 docílit 2 procent výdajů na obranu k HDP.[12] Mnohým z nich se to však doposud nedaří.

Výdaje na obranu jako % HDP (2020), NATO[13]
Země Výdaje na obranu jako % HDP
AlbánieAlbánie Albánie 1.47
BelgieBelgie Belgie 1.10
BulharskoBulharsko Bulharsko 1.93
ČeskoČesko Česko 1.43
ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko 1.87
DánskoDánsko Dánsko 1.47
EstonskoEstonsko Estonsko 2.38
FrancieFrancie Francie 2.11
ItálieItálie Itálie 1.43
KanadaKanada Kanada 1.45
LitvaLitva Litva 2.28
LotyšskoLotyšsko Lotyšsko 2.32
LucemburskoLucembursko Lucembursko 0.64
MaďarskoMaďarsko Maďarsko 1.33
Černá HoraČerná Hora Černá Hora 1.91
NěmeckoNěmecko Německo 1.57
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko 1.48
NorskoNorsko Norsko 2.03
PolskoPolsko Polsko 2.30
PortugalskoPortugalsko Portugalsko 1.63
RumunskoRumunsko Rumunsko 2.38
ŘeckoŘecko Řecko 2.58
Severní MakedonieSeverní Makedonie Severní Makedonie 1.27
SlovenskoSlovensko Slovensko 1.86
SlovinskoSlovinsko Slovinsko 1.20
Spojené královstvíSpojené království Spojené království 2.43
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko 1.16
TureckoTurecko Turecko 1.91
USAUSA USA 3.87

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ORTIZ-OSPINA, Esteban; ROSER, Max. Government Spending. Our World in Data. 2016-10-18. Dostupné online [cit. 2021-04-04]. 
  2. Vládní výdaje, procento HDP [online]. Mezinárodní měnový fond [cit. 2021-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Archivovaná kopie. ekonomika-otazky.studentske.cz [online]. [cit. 2013-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-09-14. 
  4. SETH, Tushar. Economics Discussion [online]. 2014-07-30 [cit. 2021-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. KRAMER, Leslie. What Is Fiscal Policy?. Investopedia [online]. [cit. 2021-04-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Report of the World Observatory on Subnational Government Finance and Investment. [s.l.]: OECD/UCLG, 2019. 109 s. Dostupné online. (anglicky) 
  7. PODATELNA@MFCR.CZ; TEL.ÚSTŘEDNA:+420 257 041 111; IČO: 00006947. Metodika predikce tvorby hrubého fixního kapitálu v ČR. Ministerstvo financí České republiky [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-18. 
  8. Research Australia. crm.researchaustralia.org [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  9. HERMAN, Helen Gregg and Bob. How Investments in Community Health Pay Off. www.beckershospitalreview.com [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Current health expenditure (% of GDP) | Data. data.worldbank.org [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  11. Interactive charts by the OECD. OECD Data [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Trump: What does the US contribute to Nato in Europe?. BBC News. 2020-07-30. Dostupné online [cit. 2021-04-18]. (anglicky) 
  13. Defense expenditures of NATO countries as a percentage of GDP 2020. Statista [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]