Virus opičích neštovic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxVirus opičích neštovic
alternativní popis obrázku chybí
Barevná transmisní elektronová mikrofotografie částic opičích neštovic (zelenozelená) nalezených v infikované buňce (hnědá), kultivovaných v laboratoři.
Baltimorova klasifikace virů
SkupinaI (dsDNA viry)
Vědecká klasifikace
RealmVaridnaviria
ŘíšeBamfordvirae
KmenNucleocytoviricota
TřídaPokkesviricetes
ŘádChitovirales
Čeleďpoxviry (Poxviridae)
PodčeleďChordopoxvirinae
RodOrthopoxvirus
DruhVirus opičích neštovic
(Monkeypox virus, MPV)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Virus opičích neštovic (monkeypox virus, zkráceně MPV)[1] je virus z čeledi poxvirů, původce opičích neštovic.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Poxviry.

MPV je součástí I. Baltimorovy skupiny, genetická informace je tedy kódována prostřednictvím dvouvláknové DNA (dsDNA virus). Genom MPV je lineární a tvoří jej jediná molekula nukleové kyseliny. Celková délka genomu činí asi 200 kb, kódováno je prostřednictvím něj asi 200 genů. Celý virion je podobný ostatním orthopoxvirům, má cihlovitý tvar a rozměry 140–260 nm × 220–450 nm.[2] Poxviry patří mezi obalené viry a jejich viriony jsou obecně velmi komplexní, vytvářejí navíc dvě odlišné formy. Základní infekční částicí je zralý virion (MV), naopak tzv. extracelulární obalený virion (EV) je kryt další membránou, již získává z Golgiho komplexu infikované buňky.[3]

Systematika a epidemiologie[editovat | editovat zdroj]

Virus opičích neštovic (MPV) se řadí do čeledi poxvirů a rodu Orthopoxvirus, je blízce příbuzný viru kravských neštovic (CPV), vaccinia viru (VACV) a viru pravých neštovic (VARV). Klinická manifestace MPV je podobná jako v případě VARV, navzdory tomu však MPV podle srovnávací analýzy kompletních genomů není bezprostřední evoluční předchůdce nebo následovník VARV.[4]

MPV je endemický pro Konžskou pánev, přičemž genetické analýzy prokázaly existenci dvou virových variant (West African clade a Congo Basin clade), lišících se mj. úrovní virulence.[2][4]

Rezervoár[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Opičí neštovice#Epidemiologie.

Přirozenými rezervoáry viru jsou hlodavci a primáti, možný je zoonotický přenos a sekundární šíření onemocnění z člověka na člověka. Poprvé ho identifikoval virolog Preben von Magnus v Kodani v roce 1958 u opice makaka jávského používaného jako laboratorní zvíře.[5][6]

První zaznamenaný případ opičích neštovic u člověka je datován do roku 1970 v Kongu,[6] izolované epidemie nemoci od té doby propukaly především v Africe, s exportovanými případy do Severní Ameriky, Evropy a Asie.[2][7] Rozšíření v USA v roce 2003 bylo vytrasováno k psounům prériovým nakažených od krysy obrovské dovezené z Ghany.[8] Mezi roky 2017 a 2019 bylo zaznamenáno šíření v Nigérii,[9] které pokračuje, protože mnoho případů zůstalo skrytých.[10] V roce 2018 byl zachycen první případ cestovatele v Británii, který se pravděpodobně nakazil už v Nigérii.[11]

V roce 2022 došlo ke komunitnímu přenosu nákazy mimo Afriku, který začal v květnu 2022 v Británii a následně byl potvrzen v Evropě, Severní Americe, Austrálii a Izraeli.[12][13][14] Pravděpodobné ohnisko nákazy bylo v Belgii.[15] Šířící se varianta má 40 až 50 mutací, kterými se odlišuje od variant z roku 2018, což je na rozdíl 4 let mnoho (odpovídalo by to 50 letům vývoje viru).[16] Virus je přímým potomkem virů z roku 2017 z Nigérie.[17]

K 31. květnu 2022 bylo celosvětově potvrzeno 557 případů, z toho 5 v České republice.[18] K 1. červenci 2022 bylo na světě zaznamenáno již asi 4 500 případů nákazy, z nichž 90 % připadalo na Evropu. Celkem se nákaza prokázala v 31 zemích, především evropských.[19] Dne 23. července 2022 vyhlásila WHO kvůli šíření opičích neštovic nejvyšší stupeň varování. Počet potvrzených případů nákazy vzrostl na více než 16 tisíc v 75 zemích. Největším ohniskem nákazy byla stále Evropa.[20]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ ICTV Taxonomy: Monkeypox virus. Dostupné online (anglicky)
  2. ↑ a b c PRIYAMVADA, Lalita; SATHESHKUMAR, Panayampalli. Variola and Monkeypox Viruses (Poxviridae). In: BAMFORD, Dennis; ZUCKERMAN, Mark. Encyclopedia of Virology. 4. vyd. Amsterdam, Boston, Heidelberg: Academic Press, Elsevier, 2021. ISBN 978-0-12-814515-9. DOI 10.1016/B978-0-12-801238-3.02665-9. S. 868–874. (anglicky)
  3. ↑ KOSTRÁBOVÁ, Anna; PASTOREKOVÁ, Silvia; BETÁKOVÁ, Tatiana. Biosyntéza vírusov. Diel I. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave vo Vydavateľstve UK, 2017. ISBN 978-80-223-4402-9. 
  4. ↑ a b SHCHELKUNOV, S.N.; TOTMENIN, A.V.; SAFRONOV, P.F. Analysis of the Monkeypox Virus Genome. Virology. 2002-06, roč. 297, čís. 2, s. 172–194. Dostupné online [cit. 2022-05-20]. DOI 10.1006/viro.2002.1446. (anglicky) 
  5. ↑ Reed Business Information. New Scientist. [s.l.]: Reed Business Information, 30 November 1978. Dostupné online. S. 682–. 
  6. ↑ a b Monkeypox [online]. 11 May 2015 [cit. 2017-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 October 2017. (anglicky) 
  7. ↑ OSORIO, J. E.; YUILL, T. M. Zoonoses. Příprava vydání Brian W. J. Mahy, Marc H. V. Van Regenmortel. Oxford: Academic Press Dostupné online. ISBN 978-0-12-374410-4. DOI 10.1016/b978-012374410-4.00536-7. S. 485–495. (anglicky) 
  8. ↑ 2003 U.S. Outbreak Monkeypox [online]. 11 May 2015 [cit. 2017-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 October 2017. (anglicky) 
  9. ↑ Monkeypox – Singapore [online]. WHO, 16 May 2019 [cit. 2019-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne July 1, 2019. 
  10. ↑ TOMORI, Oyewale. Monkeypox in Nigeria: why the disease needs intense management [online]. [cit. 2022-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ First ever case of monkeypox recorded in the UK. The Guardian. 8 September 2018. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 September 2018. (anglicky) 
  12. ↑ Monkeypox cases investigated in Europe, the United States, Canada and Australia [online]. [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. 
  13. ↑ EFRATI, Ido. Israel Confirms First Case of Monkeypox Virus. Haaretz. Dostupné online [cit. 21 May 2022]. (anglicky) 
  14. ↑ Opičí neštovice se šíří nečekaně rychle, překvapuje lékaře. Hlásí je už 12 států [online]. Novinky.cz, Dnes 10:42 ČTK [cit. 2022-05-22]. Dostupné online. 
  15. ↑ PŘÁDOVÁ, Daniela. Nejspíš už známe místo, odkud se virus neštovic začal šířit, říká infektolog - Seznam Zprávy. SeznamZpravy [online]. 2022-05-24 [cit. 2022-05-24]. Dostupné online. 
  16. ↑ JOSEPH, Andrew. What the surprising mutations in the monkeypox virus could indicate about the new outbreak [online]. Boston, Massachusetts: STAT News, 2022-06-02 [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ MIHULKA, Stanislav. Virus opičích neštovic zmutoval neobvyklou rychlostí. OSEL.CZ [online]. 2022-06-28 [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. 
  18. ↑ Epidemiological update: Monkeypox multi-country outbreak. European Centre for Disease Prevention and Control [online]. 2022-05-31 [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Evropou se šíří opičí neštovice. Dělejte s tím něco, vyzývá WHO. Seznam Zprávy [online]. 2022-07-01 [cit. 2022-07-01]. Dostupné online. 
  20. ↑ WHO vyhlásila nejvyšší stupeň varování. Na pozoru má být hlavně Evropa. Seznam Zprávy [online]. 2022-07-23 [cit. 2022-07-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Virus_opičích_neštovic&oldid=22209245“