Violka vyvýšená

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Wikipedie:Jak číst taxoboxViolka vyvýšená
alternativní popis obrázku chybí
violka vyvýšená (Viola elatior)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád malpighiotvaré (Malpighiales)
Čeleď violkovité (Violaceae)
Rod violka (Viola)
Binomické jméno
Viola elatior
Fr., 1828
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Violka vyvýšená (Viola elatior) je vytrvalá bylina z čeledi violkovité (Violaceae). Dorůstá výšky nejčastěji 20-35 vzácněji až 50 cm, což je asi nejvíce ze všech violek v ČR. Oddenek je šikmý, vystoupavý nebo krátce plazivý. Listy jsou jednoduché, čepele listů na bázi zpravidla uťaté až stažené, krátce sbíhavé na řapík, poměrně veliké, až 9 cm dlouhé a 3 cm široké, jsou kopinaté, na okraji vroubkovaně pilovité až skoro celokrajné. Lodyha se vytváří, přízemní růžice listů chybí. Na bázi listů jsou palisty, zvláště u horních listů jsou nápadně velké, až 6 cm, jsou kopinaté, celokrajné, jen na bázi hrubě zubaté. Na květní stopce 2 listénce. Květy jsou nevonné. Přívěsky kališních lístků jsou obdélníkovité, kolem 3 mm dlouhé. Korunní lístky jsou nejčastěji světle modré, někdy s fialovým nádechem, na bázi až bělavé, ostruha bývá bledá s fialovým žilkováním. Kvete od května do června. Plodem je tobolka.

Rozšíření ve světě[editovat | editovat zdroj]

Roste ve střední Evropě, (místy je ale výskyt jen ostrůvkovitý), na jih po severní Itálii a sever Balkánu, na západ po východní Francii, na sever po jih Skandinávie, na východ je areál protáhlý až po střední Sibiř a Kazachstán. Mapka rozšíření zde [1]

Rozšíření v ČR[editovat | editovat zdroj]

V ČR je to velmi vzácný a kriticky ohrožený druh (C1). Častější je jen na Břeclavsku, jinde je extrémně vzácný, v Čechách roste např. na lokalitě Zbytka u Českého Meziříčí. Roste jen v nížinách, do 250 m n. m. Najdeme ho nejčastěji v kontinentálních zaplavovaných loukách sv. Cnidion venosi, zvláště na jejich okrajích a v lemech přilehlých křovina a luhů, může růst též na pasekách a ve světlinách v tvrdých luzích a měkkých luzích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kirschner J. et Skalický V. (1990) :Viola – In: Hejný S. et Slavík B. (eds.), Květena České republiky, vol. 2. - Praha: Academia, 1990. - p. 394-431 - ISBN 80-200-1089-0
  • Suda J. (2002) :Viola – In: Kubát K. et al. (eds.), Klíč ke květeně České republiky. - Praha: Academia, 2002. - p. 207-214

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]