Vincenz Minutillo
Vincenz von Minutillo | |
---|---|
Vojenská služba | |
Služba | Habsburská monarchie |
Hodnost | polní podmaršál (1859), generálmajor (1852) |
Narození | 31. srpna 1810 Temešvár |
Úmrtí | 12. listopadu 1877 (ve věku 67 let) Vídeň |
Titul | svobodný pán |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vincenz svobodný pán Minutillo (31. srpna 1810 Temešvár – 12. listopadu 1877 Vídeň) byl rakouský generál z rodiny italského původu. Od mládí sloužil v armádě a byl účastníkem několika válek. Svou kariéru završil jako divizní velitel v Uhrách v hodnosti polního podmaršála (1859).
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z italské šlechtické rodiny, která se od 18. století uplatňovala v císařské armádě ve službách Habsburků. Narodil se jako prostřední ze synů c. k. polního podmaršála a vojevůdce napoleonských válek Friedricha Minutilla (1766–1843), který byl v roce 1820 povýšen do stavu svobodných pánů.[1] Vincenz od mládí sloužil v armádě, v roce 1834 byl již rytmistrem u 5. kyrysnického pluku.[2] U tohoto regimentu strávil přes deset let na různých místech, mimo jiné ve Veselí nad Moravou.[3] V roce 1847 byl povýšen na podplukovníka, v té době stále pobýval ve Veselí nad Moravou.[4] V revolučních letech 1848–1849 bojoval s 5. kyrysnickým plukem v Itálii a Uhrách a v roce 1850 získal hodnost plukovníka.[5]
V roce 1852 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem brigády u 1. armádního sboru,[6] později byl přeložen k 12. armádnímu sboru.[7] Během války se Sardinií byl v roce 1859 povýšen do hodnosti polního podmaršála[8] a převzal velení jezdecké divize. V závěru kariéry byl velitelem jezdecké divize v Šoproni (1859–1863).[9] K datu 19. března 1863 byl penzionován[10] a od té doby žil v soukromí ve Vídni.
Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny III. třídy s válečnou dekorací a Vojenského záslužného kříže, dále byl rytířem ruského Řádu sv. Vladimíra III. třídy.[11] Od roku 1861 byl čestným majitelem 3. hulánského pluku.[12]
Jeho bratři Friedrich (1807–1831) a Karl (1815–1842) sloužili také v armádě, ale zemřeli předčasně. Z Karlova potomstva pocházel pozdější c. k. admirál Franz Minutillo.[13]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1870; Gotha, 1870; s. 590 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1834; Vídeň, 1834; s. 297 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus für des österreichischen Kaiserthums 1836; Vídeň, 1836; s. 289 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus für des österreichischen Kaiserthums 1848; Vídeň, 1848; s. 299 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1851; Vídeň, 1851; s. 62 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1854; Vídeň, 1854; s. 61 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1858; Vídeň, 1858; s. 103 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1860; Vídeň, 1860; s. 198 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 91 dostupné online
- ↑ Služební postup Vincenze Minutilla in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 120 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Vincenze Minutilla in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 92 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1876; Vídeň, 1876; s. 238 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1875; Gotha, 1875; s. 488 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; s. 330–333 (heslo Minutillo) ISBN 978-80-905324-3-4