Vincent Hložník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vincent Hložník
Hloznik foto.jpg
Narození 22. října 1919
Svederník
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 10. prosince 1997 (ve věku 78 let)
Bratislava
SlovenskoSlovensko Slovensko
Povolání ilustrátor, pedagog, malíř, vysokoškolský učitel a kreslíř poštovních známek
Zaměstnavatel Univerzita Komenského v Bratislavě
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm III. třída (1991)
Příbuzní Ferdinand Hložník (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Slnko (1962), barevný drevořez

Vincent Hložník (22. října 1919 Svederník, Slovensko – 10. prosince 1997 Bratislava) byl slovenský malíř, grafik, ilustrátor, typograf a pedagog, bratr Ferdinanda Hložníka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a studia[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na vesnici v Pováží jako nejstarší z pěti dětí v katolické rodině Imricha Hložníka a jeho manželky Márie, rozené Puškárové. Rád kreslil stejně jako jeho bratr, později malíř Ferdinand Hložník. V letech 1926-1930 absolvoval obecnou školu ve Svederníku, roku 1931 postoupil do měšťanské školy v Žilině, ze které roku 1933 přestoupil na reálné gymnázium, kde kreslil pod vedením prof. Zdeňka Balaše, který rozpoznal jeho talent.

V letech 1937–1942 vystudoval malbu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, v ateliéru Josefa Nováka a Františka Kysely. Jeho spolužáky tam byli například Ota Janeček, Arnošt Paderlík, Václav Plátek nebo Zdenek Seydl. Rád vzpomínal na studentský život v Masarykově koleji na Klárově (1937 – 1939)[1] a ve Štefánikově koleji (1939 – 1942)[2].

V Praze se plně integroval do české výtvarné kultury, spolků i skupin tehdejší moderny, byl názorově blízký skupinám Sedm v říjnu a Skupina 42. Vstoupil do Umělecké besedy, přátelil se se staršími slovenskými spolužáky, jako byli představitelé sdružení Generácia 1909 Cyprián Majerník, Bedrich Hoffstädter, Ján Želibský nebo Július Nemčík. Majerník a Hložník sdíleli obdobnou symboliku válečné doby, například v postavě Dona Quijota.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

V letech 1945 – 1949 byl členem spolku výtvarných umělců Mánes, roku 1945 patřil k zakladajícím členům levicové Skupiny výtvarných umělců 29. srpna. Roku 1948 absolvoval studijní pobyt v Itálii. Od roku 1958 vyučoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Mezi jeho žáky patřil například Albín Brunovský. V letech 1960 – 1964 zastával funkci rektora. Jeho obrazy byly tehdy poplatné socialismu. V období normalizace neprošel politickými prověrkami a roku 1972 musel školu opustit. Nezávislost prospěla tematické orientaci jeho prací.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

V jeho díle se spojuje osobité pojetí expresionismu, které vychází z válečné zkušenosti, a moderny dovedené na pomezí abstrakce. Více než olejomalbě se věnoval malbě akvarelem, temperou a grafickým technikám (litografii, linorytu, dřevorytu a monotypu). V 60. letech nachází specifickou symboliku a odpovídající formu v kontrastu plných černých ploch, šrafury a skvrn z pastelových barev. Toto pojetí vyjádřil v několika grafických tematických cyklech (litografie Človek, Povstanie, Apokalypsa; algrafie Majestát ničoty, dřevoryt Vojna, linoryty Slávnosti, Komédie XX). Vedle grafik byl také autorem ilustrací a typografické úpravy knih, například P. Karvaše (1955), Laca Novomeského, dále knih pro děti a mládež. Od poloviny 80. let se do repertoáru jeho děl vrátila biblická tematika. Navrhoval také grafické předlohy pro československé poštovní známky.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dřevěná budova na okraji Letenské pláně, byla stržena v 70. letech 20. století, nyní otočka tramvají proti stanici metra Hradčanská
  2. Ludovít PETRÁNSKY: Vincent Hložník. Tatran Bratislava 1997, ISBN 80-222-0468-4

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PETRÁNSKY, Ľudovít. Vincent Hložník. Bratislava: Slovenský Tatran, 1997. ISBN 80-222-0468-4. (slovenština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]