Vilis Lācis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vilis Lācis
Vilis Lācis.jpg
Narození12. května 1904
Vecmīlgrāvis
Úmrtí6. února 1966 (ve věku 61 let)
Riga
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníRižský lesní hřbitov
Povoláníspisovatel a politik
OceněníStalinova cena
medaile Za vítězství nad Německem
medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945
medaile Za obranu Moskvy
Leninův řád
… více na Wikidatech
Politické stranyCommunist Party of Latvian Soviet Socialist Republic
Komunistická strana Sovětského svazu
Funkcedeputy of Saeima
poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
PodpisVilis Lācis – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilis Lācis, rodným jménem Jānis Vilhelms Lāce (12. květen 1904, Vecmīlgrāvis u Rigy – 6. únor 1966, Riga) byl lotyšský spisovatel a komunistický politik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v chudé rodině, po škole se živil jako dělník, zejména přístavní. Ve volném čase ovšem psal. Ve 30. letech se v Lotyšsku etabloval jako populární prozaik, proslavil ho zejména román Zvejnieka dēls (Syn rybáře), který vydal roku 1933, a který z Lācise udělal komerčně nejúspěšnějšího lotyšského prozaika své doby. Ve třicátých letech začal rovněž spolupracovat s tehdy zakázanou Komunistickou stranou Lotyšska. Lotyšská tajná služba jeho aktivity pilně sledovala, ale k postihu nedošlo, především proto, že lotyšský diktátor Kārlis Ulmanis byl velkým fanouškem Lācisova díla a nařídil, aby se perzekuce Lācisovi vyhnuly a velkoryse ho sponzoroval. Lācis na oplátku v tisku chválil Ulmanise, ačkoli nadále zůstával podporovatelem komunistů.

Po sovětské okupaci Lotyšska roku 1940 se Lācis stal ministrem vnitra a posléze na velmi dlouhou dobu předsedou lotyšské vlády (funkce nesla název předseda Rady ministrů Lotyšské sovětské republiky, zastával ji v letech 1940-1959), která ovšem nebyla rozhodující pozicí v zemi, tou byl předseda Ústředního výboru komunistické strany (ostatně tak jako v Československu v té době). Přesto nese část odpovědnosti za postihy zhruba 40 000 Lotyšů v 50. letech.

Ani ve funkci premiéra nepřestal psát, stal se nejvzorovějším představitelem tzv. socialistického realismu. Dokonce podle jeho zásad předělával i svá předválečná díla. Klíčovými díly této etapy jeho tvorby byl třídílný román Bouře (Vētra), Kováři budoucnosti (Nākotnes kalēji), K novému břehu (Uz jauno krastu) a Ztracená vlast (Pazudusī dzimtene). Podle jeho románů vzniklo osm filmů.

Získal sedmkrát Leninovu cenu a dvakrát Stalinovu cenu. Jeho knihy byly přeloženy do 50 jazyků a je tak nejpřekládanějším lotyšským autorem všech dob. V 50. letech byla jeho díla masivně překládána i do češtiny. Díky tomu je i v České republice dodnes nejpřekládanějším lotyšským autorem.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vilis Lācis na anglické Wikipedii.