Vilhelms Purvītis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vilhelms Purvītis
Narození 3. března 1872
Zaube, Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 14. ledna 1945 (ve věku 72 let)
Bad Nauheim, Nacistické NěmeckoNacistické Německo Nacistické Německo
Místo pohřbení Rižský lesní hřbitov
Alma mater Vyšší umělecká škola Císařské akademie umění (do 1895)
Zaměstnavatel Latvijas Universitāte
Ocenění Řád tří hvězd 3. třídy (1926)
Řád tří hvězd 2. třídy (1928)
Kříž uznání
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vilhelms Purvītis (3. březen 1872, Zaube, Livonská gubernie, Ruské impérium (nyní Lotyšsko) – 14. leden 1945, Bad Nauheim) byl lotyšský malíř, považovaný za zakladatele lotyšské národní školy krajinomalby. Začínal jako realista, později se přiklonil k impresionismu.

Malířství vystudoval na Petrohradské akademii umění (1890–1897) a v ateliéru krajinomalby Archipa Ivanoviče Kuindžiho. Byl členem výtvarných sdružení Rūķis, Mir iskusstva a Kunstverein.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Po studiích získal za své dílo Pēdējie stari (Poslední paprsky) možnost jet na zahraniční služební cestu a v roce 1898 se spolu s Janisem Rozentālsem a Jānisem Valtersem vydal do Německa, poté do Francie a Rakouska-Uherska. Po návratu (1899) se usadil v Rize, dával soukromé hodiny a tvořil. Po ruské revoluci (1905) se Purvītis vydal v roce 1906 do Revelu (nyní Tallinnu) a stal se učitelem kreslení na místní reálné škole. V této době se v jeho díle poprvé objevily městské motivy: Rēvele miglā (Revel v mlze).

Profesor Vilhelms Purvītis s absolventy v roce 1942.

Vyučoval malířství na Městské umělecké škole v Rize (1909–1915). Po začátku první světové války byla škola v roce 1915 přesunuta do Petrohradu a v roce 1916 zrušena. Roku 1913 se stal akademikem petrohradské Akademie umění. Po ruské revoluci (1917) se Purvītis vydal na léčení do Norska, kde v Oslu uspořádal svou první samostatnou výstavu. V roce 1918 se vrátil do Rigy okupované Německem. Ještě před koncem lotyšské osvobozenecké války byl v roce 1919 jmenován ředitelem Uměleckého muzea města Rigy (1919–1940). Během tohoto období rozšířil sbírku muzea o 651 děl, z nichž přibližně dvě třetiny exponátů byla umělecká díla lotyšských umělců. Prostory muzea se pronajímaly umělcům a uměleckým skupinám, v muzeu se konalo 180 výstav.[1] Byl též prvním rektorem Lotyšské akademie umění (1919–1934). Vedl vlastní ateliér krajinomalby (1921–1944), učil také na fakultě architektury Lotyšské univerzity (1919–1940). V tomto období zorganizoval mnoho výstav lotyšského umění v evropských městech.

Po okupaci Lotyšska v roce 1940 byl odvolán z funkce ředitele muzea. V roce 1942 uspořádal svou poslední výstavu v Rize. V roce 1944 emigroval do Německa, kde o rok později zemřel. Roku 1994 byly jeho ostatky převezeny do Rigy.[2]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1900 získal bronzovou medaili na Světové výstavě v Paříži, o rok později zlatou medaili na výstavě secese v Mnichově (1901). Obdržel nejvyšší lotyšské státní vyznamenání Řád tří hvězd (řád 3. stupně v roce 1926, řád 2. stupně v roce 1928, Kříž uznání - řád 1. stupně v roce 1938), ale i státní vyznamenání švédské, norské, finské, estonské, litevské, polské a dánské.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vilhelms Purvītis na lotyšské Wikipedii.

  1. Muzeja vēsture. www.lnmm.lv [online]. [cit. 2019-01-01]. Dostupné online. 
  2. http://www.gallery.lv/classic/En/Purvitis/