Viktor Ullmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Viktor Ullmann
Viktor Ullmann
Viktor Ullmann
Narození 1. ledna 1898
Těšín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 17. října 1944 (ve věku 46 let)
Osvětim
Nacistické NěmeckoNacistické Německo Nacistické Německo
Národnost česká
Povolání hudební skladatel, klavírista, dirigent
Významná díla Der Kaiser von Atlantis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Ullmann (1. ledna 1898 Těšín, Rakousko-Uhersko – asi 17. října 1944 koncentrační tábor Osvětim) byl česko-rakouský[1] hudební skladatel, klavírista a dirigent.

Život[editovat | editovat zdroj]

Plakát u příležitosti pražské výstavy věnované Viktoru Ullmannovi, 2015 Clam-Gallasův palác (Praha)

Původ[editovat | editovat zdroj]

Oba rodiče Viktora Ullmanna pocházeli ze židovských rodin, nicméně ke katolictví konvertovali již před Viktorovým narozením. Jeho otec, Maximilian Ullmann, tak mohl nastoupit profesní dráhu důstojníka z povolání. V první světové válce dosáhl hodnosti plukovníka a byl povýšen do šlechtického stavu.

Mládí a studium[editovat | editovat zdroj]

Viktor od roku 1909 navštěvoval gymnázium ve Vídni. Jeho hudební sklony a nadání mu brzy zajistily setkání s Arnoldem Schönbergem a jeho hudebním kroužkem. Bezprostředně po maturitě se dobrovolně přihlásil do armády. Po narukování se dostal na italskou frontu, kde se v roli dělostřeleckého pozorovatele zúčastnil bitvy v údolí řeky Soči.[2] Později mu bylo umožněno nastoupit ke studiu práv na Vídeňské univerzitě, kde navštěvoval přednášky Wilhelma Jerusalema. Počátkem října 1918 byl přijat do Schönbergova skladatelského semináře. U samotného Schönberga studoval hudební formy, kontrapunkt a orchestraci. Ullmann byl vynikající klavírista, neměl však ambice stát se sólovým hráčem.

Hudebník na volné noze[editovat | editovat zdroj]

V letech 19181919 studoval hudbu ve Vídni. V květnu 1919 však obě studia přerušil, opustil Vídeň, a odstěhoval se do Prahy, kde se mohl plně věnovat kompozici. V roce 1920 se stal sbormistrem v Pražského nového německého divadla. Jeho mentorem se stal tehdejší ředitel Alexander von Zemlinsky, a později za jeho vedení se stal také dirigentem (do roku 1927).[2])

Již roku 1923 prací na „7 písních s klavírem“ (7 Lieder mit Klavier), zahájil sérii úspěšných premiér svých skladeb, které se hrály až do počátku 30. let 20. století („Sedm serenád“).

Roku 1928 se stal šéfem opery v Ústí nad Labem, o rok později pak odešel do Švýcarska, kde působil jako dirigent v 1929-31 v curyšském Schauspielhausu, pro který rovněž skládal scénickou hudbu. Na ženevských Slavnostech hudby Mezinárodní společnosti pro novou hudbu (IGNM/ISCM, v roce 1929, vzbudil jeho klavírní cyklus „Schönbergovských variací“ na téma svého vídeňského učitele, značný zájem. Za orchestrální úpravu tohoto získal o pět let později cenu Emila Hertzky pojmenovanou po někdejším řediteli vydavatelství Universal Edition.

V té době se také zajímal o antroposofii, nový obor založený založenou Rudolfem Steinerem a v následujících dvou letech (1931-33) ve Stuttgartu provozoval antroposofické knihkupectví.

V roce 1933 se vrátil natrvalo zpět do Prahy, kde působil jako hudební pedagog a novinář. Angažoval se v několika divadlech, věnoval se skladbě a v roce 1934 napsal operu Pád Antikristův (Der Sturz des Antichrist).[2]

V letech 1935-37 byl žákem u Aloise Háby, jehož čtvrttónovou techniku však uplatnil pouze v jedné menší skladbě (Sonáta pro klarinet op. 16, z roku 1937). Ve svých pracích z 20. let se ještě zřetelně orientoval na Schönbergovu volně atonální tvorbu (především v Komorní symfonii op. 9, na Georgovy písně op. 15 a na Pierrot Lunaire op. 21). Skladby vzniklé od poloviny 30. let se vyznačují samostatným dalším vývojem přes podněty Schönbergovy (2. smyčcový kvartet, 1. klavírní sonáta) a skrze vypořádání se s operou Wozzeck Albana Berga (opera Der Sturz des Antichrist). Neotřelá harmonizace mezi tonalitou a atonalitou (Ullmann sám hovořil o „polytonalitě“), nadměrný hudební výraz a mistrovské zvládnutí formální hudební stavby patří k charakteristikám Ullmannova nového, nyní již nezaměnitelného osobního stylu.

Terezínské ghetto, smrt v Osvětimi[editovat | editovat zdroj]

Ještě před nástupem nacismu se neúspěšně snažil získat československé občanství a vystěhovalecký pas. Podařilo se mu ale zachránit dvě děti v transportu sira Wintona do Anglie.[2] 8. září 1942 byl s manželkou a dětmi deportován do Terezína, kde se zapojil do ilegálního uměleckého života. Nepřestávaje věřit v to lepší v lidech a přes hlad a velké problémy v běžném životě terezínského ghetta, se staral o bohatý hudební život a zde také vytvořil podstatou část své tvorby. Napsal zde například operu Císař Atlantidy aneb Odepření smrti (Der Kaiser von Atlantis), ve které účinkoval mimo jiné zpěvák Karel Berman, který o opeře po válce podal svědectví.[2]

16. října 1944 byl Ullmann společně s Pavlem Haasem a Hansem Krásou převezen do Osvětimi-Březinky a krátce po svém příjezdu byl zavražděn v plynové komoře.

16. října 1944 byl převezen do Osvětim, kde zahynul.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hudební tvorba[editovat | editovat zdroj]

Jeho tvorba je považována za vrchol pražské židovsko-německé tvorby v první polovině 20. století. Velká část jeho tvorby byla dlouhou dobu považována za ztracenou a teprve po roce 1989 došlo k nálezu části jeho skladeb. Některá z nalezených děl nebyla dosud zpracována. Část skladeb měla svoji premiéru po více než padesáti letech, přesto jsou považovány za velmi úspěšné.

  • Der Sturz des Antichrist, 1935, premiéra 1995, opera
  • Der zerbrochene Krug, 1942, premiéra 1996, opera
  • Der Kaiser von Atlantis, opera
  • Variationen und Doppelfuge über ein Thema von A. Schönberg, 7 klavírních sonát
  • Klavierkonzert, odhadovaný vznik tohoto díla je rok 1939
  • Slawische Rhapsodie, 1940
  • Streichquartet, 1943

Literární tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • Der fremde Passagier, psáno pravděpodobně v letech 19351938 vydáno až v r. 1992
  • 26 Kritiken, kritiky hudební tvorby v koncentračním táboře Terezín, vydáno až roku 1993
  • Herbert Gantschacher Viktor Ullmann - Zeuge und Opfer der Apokalypse / Witness and Victim of the Apocalypse / Testimone e vittima dell'Apocalisse / Svědek a oběť apokalypsy / Prič in žrtev apokalipse. ARBOS-Edition, Arnoldstein- Klagenfurt - Salzburg - Wien - Prora - Prag 2015, ISBN: 978-3-9503173-3-6
  • Herbert Gantschacher Viktor Ullmann - Svědek a oběť apokalypsy 1914–1944. Archiv hlavního města, Prahy 2015, ISBN 978-80-86852-62-1.

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Identifikační karta Viktora Ullmanna vystavená 18. ledna 1941 pro pražské ghetto
  2. a b c d e ŘÍHA, Vladimír. Výstava o Viktorovi Ullmannovi za války. Novinky.cz [online]. 11. dubna 2015 [cit. 2015-04-13]. Dostupné online.