Viktor Ullmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Viktor Ullmann
Narození 1. ledna 1898
Těšín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 17. října 1944 (ve věku 46 let)
Osvětim
Nacistické NěmeckoNacistické Německo Nacistické Německo
Národnost česká
Povolání hudební skladatel, klavírista, dirigent
Významná díla Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ3773235
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Ullmann (1. ledna 1898 Těšín, Rakousko-Uhersko – asi 17. října 1944 koncentrační tábor Osvětim) byl česko-rakouský[1] hudební skladatel, klavírista a dirigent.

Život[editovat | editovat zdroj]

Plakát u příležitosti pražské výstavy věnované Viktoru Ullmannovi, 2015 Clam-Gallasův palác (Praha)

Původ[editovat | editovat zdroj]

Oba rodiče Viktora Ullmanna pocházeli ze židovských rodin, nicméně ke katolictví konvertovali již před Viktorovým narozením. Jeho otec, Maximilian Ullmann, tak mohl nastoupit profesní dráhu důstojníka z povolání. V první světové válce dosáhl hodnosti plukovníka a byl povýšen do šlechitckého stavu.

Mládí a studium[editovat | editovat zdroj]

Viktor od roku 1909 navštěvoval gymnázium ve Vídni. Jeho hudební sklony a nadání mu brzy zajistily setkání s Arnoldem Schönbergem a jeho hudebním kroužkem. Bezprostředně po maturitě se dobrovolně přihlásil do armády. Po narukování se dostal na italskou frontu, kde se v roli dělostřeleckého pozorovatele zúčastnil bitvy v údolí řeky Soči.[2] Později mu bylo umožněno nastoupit ke studiu práv na Vídeňské univerzitě, kde nasvštěvoval přednášky Wilhelma Jerusalema. Počátkem října 1918 byl přijat do Schönbergova skladatelského semináře. U samotného Schönberga studoval hudební formy, kontrapunkt a orchestraci. Ullmann byl vynikající klavírista, neměl však ambice stát se sólovým hráčem.

Hudebník na volné noze[editovat | editovat zdroj]

V letech 19181919 studoval hudbu ve Vídni. V květnu 1919 však obě studia přerušil, opustil Vídeň, a odstěhoval se do Prahy, kde se mohl plně věnovat kompozici. V roce 1920 se stal sbormistrem v Pražského nového německého divadla. Jeho mentorem se stal tehdejší ředitel Alexander von Zemlinsky, a později za jeho vední se stal také dirigentem (do roku 1927).[2])

Již roku 1923 prací na „7 písních s klavírem“ (7 Lieder mit Klavier), zahájil sérii úspěšných premiér svých skladeb, které se hrály až do počátku 30. let 20. století („Sedm serenád“).

Roku 1928 se stal šéfem opery v Ústí nad Labem, o rok později pak odešel do Švýcarska, kde působil jako dirigent v 1929-31 v curyšském Schauspielhausu, pro který rovněž skládal scénickou hudbu. Na ženevských Slavnostech hudby Mezinárodní společnosti pro novou hudbu (IGNM/ISCM, v roce 1929, vzbudil jeho klavírní cyklus „Schönbergovských variací“ na téma svého vídeňského učitele, značný zájem. Za orchestrální úpravu tohoto získal o pět let později cenu Emila Hertzky pojmenovanou po někdejším řediteli vydavatelství Universal Edition.

V te době se také zajímal o antroposofii, nový obor založený založenou Rudolfem Steinerem a v následujícíh dvou letech (1931-33) ve Stuttgartu provozoval antroposofické knihkupectví.

V roce 1933 se vrátil natrvalo zpět do Prahy, kde působil jako hudební pedagog a novinář. Angažoval se v několika divadlech, věnoval se skladbě a v roce 1934 napsal operu Pád Antikristův (Der Sturz des Antichrist).[2]

V letech 1935-37 byl žákem u Aloise Háby, jehož čtvrttónovou techniku však uplatnil pouze v jedné menší skladbě (Sonáta pro klarinet op. 16, z roku 1937). Ve svých pracech z 20. let se ještě zřetelně orientoval na Schönbergovu volně atonální tvorbu (především v Komorní synfonii op. 9, na Georgovy písně op. 15 a na Pierrot Lunaire op. 21). Skladby vzniklé od poloviny 30. let se vyznačují samostatným dalším vývojem přes podněty Schönbergovy (2. smyčcový kvartet, 1. klavírní sonáta) a skrze vypořádání se s operou Wozzeck Albana Berga (opera Der Sturz des Antichrist). Neotřelá harmonizace mezi tonalitou a atonalitou (Ullmann sám hovořil o „polytonalitě“), nadměrný hudební výraz a mistrovské zvládnutí formální hudební stavby patří k charakteristikám Ullmannova nového, nyní již nezaměnitelného osobního stylu.

Terezínské ghetto, smrt v Osvětimi[editovat | editovat zdroj]

Ještě před nástupem nacismu se neúspěšně snažil získat československé občanství a vystěhovalecký pas. Podařilo se mu ale zachránit dvě děti v transportu sira Wintona do Anglie.[2] 8. září 1942 byl s manželkou a dětmi deportován do Terezína, kde se zapojil do ilegálního uměleckého života. Nepřestávaje věřit v to lepší v lidech a přes hlad a velké problémy v běžném životě terezínského ghetta, se staral o bohatý hudební život a zde také vytvořil podstatou část své tvorby. Napsal zde například operu Císař Atlantidy aneb Odepření smrti (Der Kaiser von Atlantis), ve které účinkoval mimo jiné zpěvák Karel Berman, který o opeře po válce podal svědectví.[2]

16. října 1944 byl Ullmann společně s Pavlem Haasem a Hansem Krásou převezen do Osvětimi-Březinky a krátce po svém příjedzu byl zavražděn v plynové komoře.

16. října 1944 byl převezen do Osvětim, kde zahynul.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hudební tvorba[editovat | editovat zdroj]

Jeho tvorba je považována za vrchol pražské židovsko-německé tvorby v první polovině 20. století. Velká část jeho tvorby byla dlouhou dobu považována za ztracenou a teprve po roce 1989 došlo k nálezu části jeho skladeb. Některá z nalezených děl nebyla dosud zpracována. Část skladeb měla svoji premiéru po více než padesáti letech, přesto jsou považovány za velmi úspěšné.

  • Der Sturz des Antichrist, 1935, premiéra 1995, opera
  • Der zerbrochene Krug, 1942, premiéra 1996, opera
  • Der Kaiser von Atlantis, opera
  • Variationen und Doppelfuge über ein Thema von A. Schönberg, 7 klavírních sonát
  • Klavierkonzert, odhadovaný vznik tohoto díla je rok 1939
  • Slawische Rhapsodie, 1940
  • Streichquartet, 1943

Literární tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • Der fremde Passagier, psáno pravděpodobně v letech 19351938 vydáno až v r. 1992
  • 26 Kritiken, krtitiky hudební tvorby v koncentračním táboře Terezín, vydáno až roku 1993
  • Herbert Gantschacher Viktor Ullmann - Zeuge und Opfer der Apokalypse / Witness and Victim of the Apocalypse / Testimone e vittima dell'Apocalisse / Svědek a oběť apokalypsy / Prič in žrtev apokalipse. ARBOS-Edition, Arnoldstein- Klagenfurt - Salzburg - Wien - Prora - Prag 2015, ISBN: 978-3-9503173-3-6

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Identifikační karta Viktora Ullmanna vystavená 18. ledna 1941 pro pražské ghetto
  2. a b c d e ŘÍHA, Vladimír. Výstava o Viktorovi Ullmannovi za války. Novinky.cz [online]. 11. dubna 2015 [cit. 2015-04-13]. Dostupné online.