Viktor Pivovarov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Viktor Pivovarov
Viktor Pivovarov (2015)
Viktor Pivovarov (2015)
Narození 14. leden 1937
Moskva
Alma mater Moskevská státní univerzita tisku Ivana Fedotova
Povolání malíř
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor (Vitalij Dmitrijevič) Pivovarov (* 14. ledna 1937, Moskva) je ruský výtvarník žijící v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Viktor Dmitrievič Pivovarov se narodil v Moskvě (tehdejším Sovětském svazu). V letech 1951-1957 navštěvoval Kalininovo moskevské umělecko-průmyslové učiliště. V roce 1962 absolvoval umělecké oddělení Moskevského polygrafického institutu u A. Gončarova.[1]

V roce 1971 byl na Mezinárodní výstavě knižního umění v Lipsku oceněn zlatou medailí za ilustrace ke knize F. M. Dostojevského Sen směšného člověka. Od roku 1982 žije v Praze. Je laureátem Ceny Revolver revue za rok 1999.[2]

Jeho první manželka Irina Michajlovna Pivovarova je básnířka a autorka dětských knih.[3] Syn Pavel Viktorovič Pepperštejn je literát, kritik a teoretik umění.

Ocenění ve vlasti[editovat | editovat zdroj]

Ruské zdroje označily Viktora Pivovarova za "klasika moskevského konceptualismu"; v Moskvě mu byly uspořádány tři velké výstavy:[4]

  • Они (Oni) 2011, Moskevské muzeum současného umění
  • Едоки лимонов (Jedlíci citronů) 2006, v Moskevském muzeu současného umění
  • Шаги механика (Mechanikovy kroky) 2004, v Treťjakovské galerii a Ruském muzeu

Menší výstavy děl Viktora Pivovarova se konaly v Moskvě v letech 1993 a 1996.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1967 vytvořil sérii monotypů "Pokušení svatého Antonína", kterou považuje za počátek svého díla.[1] Ilustroval přes padesát dětských knih, před přesídlením do Prahy vytvořil ilustrace k ruskému překladu povídky Anička skřítek a Slaměný Hubert (Анечка Невеличка и Соломенный Губерт)[5] od Vítězslava Nezvala. Byl ilustrátorem více než padesáti knih a spolupracoval s časopisy Murzilka (Мурзилка) a Vesjolye kartinki (Весёлые картинки).

V roce 1989 vyšel v Československém spisovateli v Praze výběr z poezie Borise Pasternaka Hvězdný déšť, na kterém se podílel jako ilustrátor.

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

  • Národní galerie v Praze
  • Galerie umění Karlovy Vary
  • Oblastní galerie v Liberci
  • Galerie výtvarného umění v Náchodě
  • Muzeum a designu Benešov
  • Muzeum Dostojevského, Sankt Petěrburg
  • State Russian Museum (Русский музей), St. Petersburg
  • Státní Treťjakovská galerie, Moskva
  • Úřad městské části Praha 8, odbor kultury, Praha

Výstavy v České republice a Československu[editovat | editovat zdroj]

  • Cake and Lemmon Eaters, 2014, Rudolfinum, Praha[6]
  • Oni, 2011, Moravská galerie v Brně, Brno
  • Šváb k večeři, 2009, Galerie Jiřího Švestky, Praha
  • Oni, 2009, Východočeská galerie, Pardubice
  • Lišky a slavnosti, 2005, AP Ateliér Josefa Pleskota, Praha
  • Temné pokoje, 2004, Galerie Pecka, Praha
  • Morče a kouzelník, 2004 Galerie ad astra, Kuřim
  • Eidos s kapkou krve, 2001, Galerie Ztichlá klika, Praha
  • Některé podrobnosti melancholie, 1998, Galerie Šternberk, Šternberk
  • Ost-trava, 1998, Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava
  • Nebeský Chelm, 1998, Galerie Václava Špály, Praha
  • Metempsychóza, 1997, Národní technické muzeum, Praha
  • Soňa a andělé, 1996, Galerie Rudolfinum, Praha
  • Metempsychóza, 1996, Galerie U Dobrého pastýře, Brno
  • Hry na vodě, 1996, Galerie Sýpka, Brno
  • I’m Animal, 1995, Window Gallery, Praha
  • Neztracené iluze, 1995, Galerie Ruce, Praha
  • Skupina Jauza, 1995, Galerie Ve Dvoře, Veselí nad Moravou
  • Kresby a akvarely, 1994, Galerie Planá, Planá u Mariánských Lázní
  • Neomezené možnosti malby, 1992, Galerie Behémót, Praha
  • Malé radosti velkého smutku, 1992, Kulturní centrum Opatov, Praha
  • Obraz a text, 1990, Dům umění města Brna, Brno
  • Retrospektivní výstava, 1989, Lidový dům ve Vysočanech, Praha
  • Kresby a akvarely, 1988, Kulturní centrum Opatov, Praha
  • Výstava ilustrací, 1987, Památník národního písemnictví, Praha
  • Kresby a akvarely, 1984, Ústav makromolekulární chemie, Praha
  • Obrazy 1981–1984, 1984, Ústřední kulturní dům železničářů, Praha

Další výstavy Viktora Pivovarova se konaly v Německu, Rakousku, Maďarsku, USA, Itálii a Slovensku.[7] [p 1]

Literární tvorba[editovat | editovat zdroj]

Viktor Pivovarov je autorem několika knih, které vyšly v ruštině. Řadu knih též ilustroval.[8]

Z jeho vlastní literární tvorby byla do češtiny přeložena kniha Velké a malé (Albatros, 1982)[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Články a rozhovory týkající se Viktora Pivovarova přinesla Revolver Revue č. 22/1993 (rozhovor Ničeho jsem se nedotýkal a kompot jsem nepil), 20/1992 (Pivovarův text o fotokolážích Roberta Portela), č. 25/1994 (montáž kreseb, výstřižků, textů a fotografií ) a v č. 36/1997 (článek o Andreji Platonovovi), č. 94/2014 (v rámci rubriky Ateliéry)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b gif.ru Viktor Pivovarov (rusky)
  2. Revolver revue.cz, Viktor Pivovarov
  3. Katalog UV Karlsruhe, Pivovarova: Odnaždy Katja s Manečkoj. kvk.bibliothek.kit.edu [online]. [cit. 2015-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-08. 
  4. časopis Russkij kommersant, 4.2.2011. www.kommersant.ru [online]. [cit. 2015-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-05. 
  5. V.Pivovarov: Anička skřítek a Slaměný Hubert (Анечка Невеличка и Соломенный Губерт, ilustrace, 1980)
  6. Cake and Lemon Eaters. Viktor Pivovarov a Ged Quinn, Rudolfinum 2014. www.galerierudolfinum.cz [online]. [cit. 2015-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-08. 
  7. Databáze Artlist, Viktor Pivovarov
  8. Databáze NK ČR, Autor:Pivovarov, Viktor
  9. Databáze NK ČR, Pivovarov, Viktor: Velké a malé

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]