Viktor Pivovarov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Viktor Pivovarov
Viktor Pivovarov (2015)
Viktor Pivovarov (2015)
Narození 14. leden 1937
Moskva
Alma mater Moskevská státní univerzita tisku Ivana Fedotova
Povolání malíř
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor (Vitalij Dmitrijevič) Pivovarov (* 14. ledna 1937, Moskva) je ruský výtvarník žijící v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Viktor Dmitrievič Pivovarov se narodil v Moskvě (tehdejším Sovětském svazu). V letech 1951–1957 navštěvoval Kalininovo moskevské umělecko-průmyslové učiliště. V roce 1962 absolvoval umělecké oddělení Moskevského polygrafického institutu u A. Gončarova.[1] Dlouhá léta se věnoval ilustracím poezie a knih pro děti. Výtvarně doprovodil více než padesát knih a spolupracoval s časopisy Murzilka (Мурзилка) a Vesjolye kartinki (Весёлые картинки). Za ilustrace ke knize F. M. Dostojevského Sen směšného člověka byl v roce 1971 ocěněn zlatou mediaí na Mezinárodní výstavě knižního umění v Lipsku.

Od roku 1967 byl spolu s Erikem Bulatovem, Vladimirem Jankilevským, Iljou Kabakovem a Eduardem Štejbergem členem moskevské skupiny Šretěnskij Bulvar.[2] Působení v oblasti knižní ilustrace ovlivnilo východiska jeho volné umělecké tvorby, kdy spolu s Kabakovem rozvinuli koncepci tzv. alb, vnitřně sepjatých listů kombinujících obraz s textem.[3] Spolu s dalšími podobně naladěnými představiteli neoficiální umělecké scény byl zařazen mezi autory Moskevského konceptualismu, kteréžto pojmenování se ujalo na základě článku teoretika umění a filosofa Borise Groyse z roku 1979. [4]

Od roku 1982 žije v Praze. O přestěhování z Moskvy do odlišného kulturního prostředí v roce 2020 řekl: „Zní to směšně, ale objevil jsem sám sebe. Byl jsem jako strom, vytrhnutý z půdy, ve které jsem vyrostl, a zasazený na jiné místo. Možná jsem ani nebyl zasazen, ten strom možná visel ve vzduchu. Musel jsem najít nový kořen. (...) První věc, kterou jsem tady v Čechách objevil, byla prázdnota. A díky tomu jsem objevil, že jsem si z domova něco i vyvezl: své dětství. (...) Z něj jsem začal podruhé růst. Byl to vzrušující objev.”[5]

Jeho první manželka Irina Michajlovna Pivovarova je básnířka a autorka dětských knih.[6] Syn Pavel Viktorovič Pepperštejn je mezinárodně uznávaným spisovatelem, výtvarným umělcem, kritikem a teoretikem umění.[7] Současnou Pivovarovovou manželkou je česká kurátorka a teoretička umění Milena Slavická, s níž se seznámil v roce 1978 během její pracovní návštěvy Moskvy.[8]

V současnosti je jeho tvorba ceněna v Česku i Rusku. Jeho výstavy se konaly také v Německu, Rakousku, Maďarsku, USA, Itálii nebo na Slovensku.[9] V roce 1999 se stal laureátem Ceny Revolver revue.[10]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace knih[editovat | editovat zdroj]

V roce 1967 vytvořil sérii monotypů Pokušení svatého Antonína, kterou považuje za počátek svého díla.[1] Ilustroval přes padesát dětských knih, před přesídlením do Prahy vytvořil ilustrace k ruskému překladu povídky Anička skřítek a Slaměný Hubert (Анечка Невеличка и Соломенный Губерт)[11] od Vítězslava Nezvala. VýtvaIlustroval více než padesát knih a spolupracoval s časopisy Murzilka (Мурзилка) a Vesjolye kartinki (Весёлые картинки). V roce 1989 vyšel v Československém spisovateli v Praze výběr z poezie Borise Pasternaka Hvězdný déšť s Pivovavovými ilustracemi.

Literární tvorba[editovat | editovat zdroj]

Viktor Pivovarov je autorem několika knih, které vyšly v ruštině. Z jeho vlastní literární tvorby byla do češtiny přeložena kniha pro děti Velké a malé (Albatros, 1982)[12]. V roce 2018 vydalo nakladatelství Torst jeho autobiografickou knihu Zamilovaný agent. V originále poprvé vyšla v roce 2001 a pro české vydání byla rozšířena o části věnované českých kolegům a kolegyním. [13] [p 1]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Ocenění ve vlasti[editovat | editovat zdroj]

Ruské zdroje označily Viktora Pivovarova za "klasika moskevského konceptualismu". V zemi mu byly uspořádány čtyři velké výstavy:[14]

Menší výstavy Viktora Pivovarova v Moskvě se konaly v letech 1993 a 1996.

Výstavy v České republice a Československu[editovat | editovat zdroj]

  • 2017 Český Pivovarov. hunt kastner artworks, Praha
  • 2017 Dědečku, viděl jsi Boha? Galerie Klatovy / Klenová
  • 2014 Cake and Lemmon Eaters. Galerie Rudolfinum, Praha[15]
  • 2010 Oni. Moravská galerie v Brně
  • 2009 Šváb k večeři. Galerie Jiří Švestka, Praha
  • 2009 Oni. Východočeská galerie v Pardubicích
  • 2005 Lišky a slavnosti. AP Ateliér Josefa Pleskota, Praha
  • 2004 Temné pokoje. Galerie Pecka, Praha
  • 2004 Morče a kouzelník. Galerie ad astra, Kuřim
  • 2001 Eidos s kapkou krve. Galerie Ztichlá klika, Praha
  • 1998 Některé podrobnosti melancholie. Galerie Šternberk
  • 1998 Ost-trava. Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava
  • 1998 Nebeský Chelm. Galerie Václava Špály, Praha
  • 1997 Metempsychóza. Národní technické muzeum v Praze
  • 1996 Soňa a andělé. Galerie Rudolfinum, Praha
  • 1996 Metempsychóza. Galerie U Dobrého pastýře, Brno
  • 1996 Hry na vodě. Galerie Sýpka, Brno
  • 1995 I’m Animal. Window Gallery, Praha
  • 1995 Neztracené iluze. Galerie Ruce, Praha
  • 1995 Skupina Jauza. Galerie Ve Dvoře, Veselí nad Moravou
  • 1994 Kresby a akvarely. Galerie Planá, Planá u Mariánských Lázní
  • 1992 Neomezené možnosti malby. Galerie Behémót, Praha
  • 1992 Malé radosti velkého smutku. Kulturní centrum Opatov, Praha
  • 1990 Obraz a text. Dům umění města Brna
  • 1989 Retrospektivní výstava. Lidový dům ve Vysočanech, Praha
  • 1988 Kresby a akvarely. Kulturní centrum Opatov, Praha
  • 1987 Výstava ilustrací. Památník národního písemnictví, Praha
  • 1984 Kresby a akvarely. Ústav makromolekulární chemie, Praha
  • 1984 Obrazy 1981–1984. Ústřední kulturní dům železničářů, Praha

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Články a rozhovory týkající se Viktora Pivovarova přinesla Revolver Revue č. 22/1993 (rozhovor Ničeho jsem se nedotýkal a kompot jsem nepil), 20/1992 (Pivovarův text o fotokolážích Roberta Portela), č. 25/1994 (montáž kreseb, výstřižků, textů a fotografií ) a v č. 36/1997 (článek o Andreji Platonovovi), č. 94/2014 (v rámci rubriky Ateliéry)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b gif.ru Viktor Pivovarov (rusky)
  2. Viktor Pivovarov | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2020-05-18]. Dostupné online. 
  3. Artlist - databáze současného umění: Viktor Pivovarov. www.artlist.cz [online]. [cit. 2020-05-18]. Dostupné online. 
  4. Jsem ještě insider?. www.advojka.cz [online]. [cit. 2020-05-18]. Dostupné online. 
  5. Trvám na tom, že nemám žádnou identitu. Jsem Nikdo, říká ruský výtvarník Pivovarov. Plus [online]. 2020-01-17 [cit. 2020-05-18]. Dostupné online. (česky) 
  6. Katalog UV Karlsruhe, Pivovarova: Odnaždy Katja s Manečkoj. kvk.bibliothek.kit.edu [online]. [cit. 2015-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-08. 
  7. Pavel Pepperštejn a ti ostatní. www.advojka.cz [online]. [cit. 2020-05-18]. Dostupné online. 
  8. Vzpomínky z „malého gulagu“, který si lidé udělali sami. Teroru se tu na sobě dopouštěli bližní. Info.cz [online]. [cit. 2020-05-18]. Dostupné online. (česky) 
  9. Databáze Artlist, Viktor Pivovarov
  10. Revolver revue.cz, Viktor Pivovarov
  11. V.Pivovarov: Anička skřítek a Slaměný Hubert (Анечка Невеличка и Соломенный Губерт, ilustrace, 1980)
  12. Databáze NK ČR, Pivovarov, Viktor: Velké a malé
  13. Torst – informace o knize. www.torst.cz [online]. [cit. 2020-05-10]. Dostupné online. 
  14. časopis Russkij kommersant, 4.2.2011. www.kommersant.ru [online]. [cit. 2015-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-05. 
  15. Cake and Lemon Eaters. Viktor Pivovarov a Ged Quinn, Rudolfinum 2014. www.galerierudolfinum.cz [online]. [cit. 2015-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-08. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]