Viktor Emanuel Savojský

Viktor Emanuel Savojský
	kníže neapolský; vévoda savojský (zpochybňováno)
Úplné jméno	italsky: Vittorio Emanuele Alberto Carlo Teodoro Umberto Bonifacio Amedeo Damiano Bernardino Gennaro Maria di Savoia
Narození	12. února 1937; Neapol, Italské království
Úmrtí	3. února 2024 (ve věku 86 let); Ženeva, Švýcarsko
Pohřben	Bazilika Superga; 10. února 2024
Sňatek	7. října 1971
Manželka	Marina Doriová
Potomci	Emanuel Filibert Savojský
Rod	Savojští
Otec	Umberto II.
Matka	Marie Josefa Belgická
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Princ Viktor Emanuel Savojský, kníže neapolský^[1] (Viktor Emanuel Albert Karel Teodor Hubert Bonifác Amadeus Damián Bernardin Gennaro Maria Savojský,^[2] 12. února 1937 Neapol – 3. února 2024 Ženeva), byl jediný syn posledního italského krále Umberta II. a královny Marie Josefy Belgické. Také používal titul savojského vévody a nárokoval si vedení rodu Savojských. Byl ženatý s Marinou Doriovou, se kterou měl syna Emanuela Filiberta. Tyto nároky byly zpochybňovány příznivci jeho bratrance ze třetího kolene, prince Aimone, 6. vévoda z Aosty.

Život[editovat | editovat zdroj]

Při svém narození v roce 1937 Viktor Emanuel získal od svého děda titul knížete neapolského, jak bylo zvykem v savojské dynastii pro dědičné následníky trůnu a jejich prvorozené syny. Titul kníže neapolský se uděloval střídavě s historickým titulem kníže piemontský, který kdysi dostal jeho otec Umberto, jako tehdejší následník trůnu. Při svém narození byl Viktor Emanuel zároveň provolán říšským knížetem.

Válečná léta[editovat | editovat zdroj]

V roce 1938 se podle britských diplomatických zdrojů (zpráva o tom vyšla najevo až o mnoho let později) měla matka prince Viktora Emanuela, pozdější královna Marie Josefa, dohodnout s Rodolfem Grazianim a šéfem policie Arturem Bocchinim na přípravě státního převratu za pomoci několika ozbrojených jednotek v čele s generálem Pietrem Badogliem. Cílem akce bylo odstavit Benita Mussoliniho od moci, nahradit ho jistým milánským protifašistickým advokátem (zřejmě se jednalo o Carla Aphela^[3]) a přinutit krále Viktora Emanuela III. k abdikaci ve prospěch jeho syna Umberta. Ten by poté okamžitě abdikoval ve prospěch dosud nezletilého Viktora Emanuela. Marie Josefa měla být zároveň jmenována regentkou Italského království navzdory existenci tzv. Albertinského statutu (tento statut uznával regentství královny matky pouze v případě absence mužských příbuzných), a to až do dovršení 21 let předpokládaného mladého panovníka. Tento domnělý komplot, s nímž měli souhlasit také Italo Balbo, anglofil Dino Grandi a ambiciozní protiněmecky naladěný zeť duceho Galeazzo Ciano,^[4] se ovšem nedostal dále než k předběžnému setkání v Racconigi a k několika schůzkám v Miláně, přičemž Marie Josefa se spiklenci nikdy nehovořila přímo.^[5] Spiknutí se účastnil také Edgardo Sogno.^[6]

Dne 7. srpna 1943 musely na příkaz krále Viktora Emanuela III. Maria Josefa a její tři dcery opustit Řím. Odjely do Sant'Anny ve Valdieri v Piemontu.^[7]. Z důvodů bezpečnosti se rodina poté přestěhovala na hrad Sarre a večer 8. září 1943 dostala příkaz k odjezdu do Švýcarska. Po skončení války se Viktor Emanuel a jeho sestry mohli o několik dnů dříve než jejich matka vrátit do Říma.

Konec války[editovat | editovat zdroj]

Po abdikaci Viktora Emanuela III. 9. května 1946 se mladý Viktor Emanuel stal korunním princem. 5. června 1946, krátce po hlasování o ústavním referendu 2. a 3. června 1946, nařídil Umberto II. vzhledem k nevraživosti ministrů a šéfů politických uskupení své manželce, aby s dětmi opustila Itálii a vyčkala výsledků jednání, neboť chtěl zabránit ohrožení jejich životů.

V noci z 12. na 13. června 1946 italská vláda udělila moc provizorní hlavě státu, předsedovi Státní rady, aniž by vyčkala vyhlášení definitivních výsledků ústavního referenda kasačním soudem, které bylo naplánováno na 18. června. Umberto, který situaci vyhodnotil jako projev revoluce,^[8] se rozhodl opustit Itálii, aby zabránil krveprolití.^[8]

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Manželkou Viktora Emanuela Savojského byla Marina Doriová, která se narodila 12. února 1935.^[9] Je původem ze Švýcarska, dcera továrníka vyrábějícího sušenky. Před svým sňatkem byla známou sportovkyní, závodila ve vodním lyžování.

Titulatura[editovat | editovat zdroj]

Hlavě savojské dynastie tradičně náleží titul vévody savojského. Tento titul byl však přiznán bratranci Viktora Emanuela, Amadeovi Savojskému z Aosty. S tím byla spojena rozepře mezi oběma bratranci také ohledně teoretického následnictví italského trůnu.

Rodokmen[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand Maria Savojsko-Carignanský

Markéta Savojská

Alžběta Saská

Umberto II.

Mirko Petrović-Njegoš

Nikola I. Petrović-Njegoš

Anastasija Martinovich

Elena Černohorská

Petar Vukotić

Milena Vukotić

Jelena Vojvodić

Viktor Emanuel Savojský

Karel Antonín Hohenzollernsko-Sigmaringenský

Marie Luisa Hohenzollernská

Josefína Bádenská

Marie Josefa Belgická

Maxmilián Josef Bavorský

Karel Teodor Bavorský

Ludovika Bavorská

Alžběta Gabriela Bavorská

Michal I. Portugalský

Marie Josefa Portugalská

Adelaida z Löwenstein-Wertheim-Rosenbergu

Viktor Emanuel Savojský byl vnukem belgického krále Alberta I., pravnukem černohorského krále Nikoly I. Mezi jeho předky patří také římský císař a český král Leopold II. a portugalský král Jan VI.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vittorio Emanuele di Savoia na italské Wikipedii.

↑ Tituly spojené s bývalou italskou královskou rodinou nebyly italskou vládou právně uznávány od roku 1946.
↑ WILLIS, Daniel A. The Descendants of Louis XIII. [s.l.]: Clearfield Co, 1999. 807 s. ISBN 0-8063-4942-5. S. 673. (anglicky)
↑ "Fermate Mussolini sull'orlo dell'abisso". Quel tentato golpe per evitare la guerra
↑ I poteri forti contro Mussolini ecco le prove del golpe mancato
↑ Francesco Perfetti, 1938, la congiura di Maria José. www.iltempo.it [online]. [cit. 2014-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14.
↑ Maria José, un pugnale contro il Duce, la Repubblica, 1995
↑ Viktor Emanuel di Savoia, Alessandro Feroldi, Lampi di vita. Rizzoli, 2002, str. 24.
↑ ^a ^b Královské prohlášení z 13. června 1946. www.reumberto.it [online]. [cit. 2014-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-28.
↑ Former European Monarchs, Claimants, Consorts, and Heirs

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Giunio Bruto Lucio in: Bassezza reale. Biografia di Sua Altezza Vittorio Emanuele di Savoia principe di Napoli, editor: Kaos, Milano 2006, ISBN 88-7953-168-9
Vittorio Emanuele di Savoia in: Lampi di vita, editor Rizzoli, Milano 2002, ISBN 88-17-87047-1

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktor Emanuel Savojský na Wikimedia Commons

Předchůdce:
Umberto II.

Hlava dynastie Savojských (sporné)
1983–2024

Nástupce:
Emanuel Filibert Savojský

[1] Tituly spojené s bývalou italskou královskou rodinou nebyly italskou vládou právně uznávány od roku 1946.

[2] WILLIS, Daniel A. The Descendants of Louis XIII. [s.l.]: Clearfield Co, 1999. 807 s. ISBN 0-8063-4942-5. S. 673. (anglicky)

[3] "Fermate Mussolini sull'orlo dell'abisso". Quel tentato golpe per evitare la guerra

[4] I poteri forti contro Mussolini ecco le prove del golpe mancato

[5] Francesco Perfetti, 1938, la congiura di Maria José. www.iltempo.it [online]. [cit. 2014-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14.

[6] Maria José, un pugnale contro il Duce, la Repubblica, 1995

[7] Viktor Emanuel di Savoia, Alessandro Feroldi, Lampi di vita. Rizzoli, 2002, str. 24.

[Proclama-8] Královské prohlášení z 13. června 1946. www.reumberto.it [online]. [cit. 2014-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-28.

[9] Former European Monarchs, Claimants, Consorts, and Heirs

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

Italští princové

1. generace	Umberto I. • Amadeus z Aosty	Malý znak italské královské rodiny

2. generace	Viktor Emanuel III. • Emanuel Filibert z Aosty

3. generace	Umberto II. • Amedeo Savojsko-Aostský • Aimon Savojsko-Aostský

4. generace	Viktor Emanuel • Amadeo z Aosty

5. generace	Emanuel Filibert • Aimon, vévoda z Aosty

6. generace	Umberto Savojský

Savojští princové

1. generace	nikdo

2. generace	Ludvík, vévoda ze Savojska Filip I., kníže z Piemontu

3. generace	Amadeus IX., vévoda ze Savojska Ludvík, hrabě z Ženevy Filip II., vévoda ze Savojska Jakub, hrabě z Romontu

4. generace	Filibert I., vévoda ze Savojska Karel I., vévoda ze Savojska Filibert II., vévoda ze Savojska Karel III., vévoda ze Savojska Filip, vévoda z Nemours Emanuel Filibert, vévoda ze Savojska

5. generace	Karel Emanuel I., vévoda ze Savojska Jakub, vévoda z Nemours

6. generace	Viktor Amadeus I., vévoda ze Savojska Karel Emanuel, vévoda z Nemours Jindřich, vévoda z Nemours Tomáš František, kníže z Carignana Princ Mořic Princ Emanuel Filibert

7. generace	František Hyacint, vévoda ze Savojska Karel Emanuel II., vévoda ze Savojska Emanuel Filibert, kníže z Carignana Evžen Mořic, hrabě ze Soissons Ludvík I., vévoda z Nemours Karel Amadeus, vévoda z Nemours Jindřich II., vévoda z Nemours

8. generace	Viktor Amadeus II. Sardinský Viktor Amadeus I., kníže z Carignana Ludvík Tomáš, hrabě ze Soissons Princ Evžen

9. generace	Viktor Amadeus, kníže z Piemontu Karel Emanuel III. Sardinský Ludvík Viktor, kníže z Carignana Eugenio, hrabě z Villafrancy Tomáš Emanuel, kníže ze Savojska-Carignana

10. generace	Viktor Amadeus Teodor, vévoda z Aosty Viktor Amadeus III. Sardinský Princ Emanuel Filibert Karel František, vévoda z Aosty Benedikt, vévoda z Chablais Viktor Amadeus II., kníže z Carignana Evžen Jan, hrabě ze Soissons

11. generace	Karel Emanuel IV. Sardinský Amadeus Alexandr, vévoda z Montferratu Viktor Emanuel I. Sardinský Mořic, vévoda z Montferratu Karel Felix I. Sardinský Josef, hrabě z Asti Karel Emanuel, kníže z Carignana

12. generace	Karel Albert I. Sardinský

13. generace	Viktor Emanuel II. Italský Ferdinand, vévoda z Janova

14. generace	Umberto I. Italský Amadeus I. Španělský Oddone, vévoda z Montferratu Tomáš, vévoda z Janova**

15. generace	Viktor Emanuel III. Italský Emanuel Filibert, vévoda z Aosty* Viktor Emanuel, hrabě z Turína* Ludvík Amadeus, vévoda z Abruzzi* Umberto, hrabě ze Salemi* Ferdinand, vévoda z Janova Filibert, vévoda z Janova Adalbert, vévoda z Bergama Evžen, vévoda z Janova

16. generace	Umberto II. Italský Amadeus, vévoda z Aosty* Aimon, vévoda z Aosty*

17. generace	Viktor Emanuel, kníže z Neapole Amadeus, vévoda z Aosty***

18. generace	Princ Emanuel Filibert Princ Aimon***

* člen boční větve rodu Savojských ** savojsko-janovský princ *** savojsko-aostský princ