Přeskočit na obsah

Vikarizace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Vikarizant)

Vikarizace (vikariance, vikariace, vikarismus) je fytogeografický termín označující stav, kdy se dva a více blízce příbuzných (přirozeně se vyskytujících) taxonů, vzniklých ze společného předka, ve volné přírodě vzájemně nahrazují/zastupují. Nejčastěji se jedná o druhy, které se zastupují v jednom areálu rodu. Vikarizující taxony (vikarianty) vznikly buď rozpadem a samostatným vývojem v části původního areálu, nebo vlivem přizpůsobení odlišným podmínkám během migrace.

Rozdělení

[editovat | editovat zdroj]
  1. regionální vikarizace – taxony se nahrazují v různých oblastech
  2. intraregionální vikarizace – probíhá ve stejném území

Vikarizace geografická

[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o druhy původně společného areálu obývající nyní dva a více různých areálů. Příkladem může být například lípa srdčitá (Tilia cordata) rostoucí běžně v Evropě a lípa Tilia amurensis vyskytující se ve východní Asii. Dalším příkladem jsou zástupci rodu cedr (Cedrus), a to cedr atlaský (Cedrus atlantica) vyskytující se přirozeně v pohoří Atlas, cedr libanonský (C. libani) rostoucí v pohoří Taurus na jihu Turecka a táhnoucí se od západu až po Libanon, a dále Cedrus brevifolia přirozeně rostoucí na Kypru a Cedrus deodara rostoucí na západ od Himálají.

Vikarizace vertikální

[editovat | editovat zdroj]

Jde o zastoupení druhů v různých nadmořských výškách. Například Solidago virgaurea subsp. virgaurea roste od nížin až do hor. Nezasahuje však až do subalpínského a alpínského stupně, kde je zastoupena (vikarizována) S. virgaurea subsp. minuta.

Vikarizace ekologická

[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o příbuzné druhy společného rodového areálu oddělené ekologickými podmínkami. Druhy se v odlišných ekologických podmínkách zastupují svým výskytem. Příkladem může být pupava obecná (Carlina vulgaris) rostoucí na kyselých půdách a pupava dlouholistá (C. longifolia) rostoucí na půdách bazických. Pupava obecná je tedy acidofilní rostlina a pupava dlouholistá bazifilní.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HENDRYCH, Radoslav. Fytogeografie. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984. s. 75–76.

Související články

[editovat | editovat zdroj]