Videoherní žánr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jedná se o sci-fi videohru, která je horizontálně scrollovací střílečkou, což je specifický typ žánru shoot 'em up.

Videoherní žánr (anglicky video game genre) je klasifikací videohry, která je spíše založena na její hratelnosti (druhu interakce), než na vizuální nebo příběhové stránce.[1][2] Je obvykle definován řadou herních výzev, které jsou určovány nezávisle na umístění hry a obsahu jejího světa. Tím se liší od jiných fiktivních děl, jako jsou filmy nebo knihy. Například střílečka je stále střílečkou, bez ohledu na to, kde nebo kdy se odehrává.[3][4]

Žánr videohry má, téměř stejně jako většina žánrů, i svou vlastní interpretaci. Jednotlivé videohry tak mohou spadat pod několik žánrů najednou.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První pokus o klasifikaci různých žánrů videoher byla kniha od Chrise Crawforda The Art of Computer Game Design z roku 1984. V této knize se Crawford soustředil hlavně na zkušenosti hráče a aktivity prováděné ve hře. Také uvedl, že „stav tvorby počítačových her

se rychle mění. Proto bychom očekávali, že taxonomie představená v této knize bude za krátkou dobu zastaralá nebo nedostatečná.“ Od té doby spolu s dalšími žánry získaly plošinovky a 3D střílečky, které v té době sotva existovaly, mnoho popularity. Růste schopností hardwaru dovolil vznik nových žánrů, například díky zvýšené paměti, přesunu z 2D na 3D, novým periferiím, online prostředí a umístění.

Ačkoli žánry byly v 80. letech většinou zajímavé jen pro herní studia, herní průmysl v oblasti video her se v 90. letech rozšířil a menší i nezávislí vydavatelé měli malou šanci na přežití. Z tohoto důvodu se hry vyvíjely více v žánrech, které mohly používat větší vydavatelé a maloobchodníci ve svém marketingu.

Definice[editovat | editovat zdroj]

Díky „přímému a aktivnímu zapojení“ hráče se žánry videoher liší od literárních a filmových žánrů. Ačkoli lze říci, že Space Invaders je vědecko-fantastická videohra, taková klasifikace „ignoruje rozdíly a podobnosti herní zkušenosti hráče.“ Vizuální estetika her se může silně lišit od jedné hry do druhé, proto se dá říci, že ta hlavní charakteristika, kterou všechny hry sdílí, je interaktivita.

Popisné názvy žánrů berou v úvahu herní cíle, protagonistu a dokonce i perspektivu, kterou hráči nabízí. Například střílečka z první osoby je hra, která se hraje z pohledu této první osoby a zahrnuje schopnost střílet. Termín „subžánr“ může být použit k poukázání na kategorii v žánru, aby dále specifikoval žánr hry, o kterém se diskutuje. Zatímco „střílečka“ je žánrový název, „střílečka z první osoby“ a „střílečka z třetí osoby“ jsou společné podskupiny žánru střílečky. Další příklady takových předpon jsou v opravdovém čase, tahová, shora dolů a side-scroller.

Cílové publikum, základní téma nebo účel hry jsou někdy použity jako označení žánru, například „hry pro dívky“, „křesťanské hry“ a „vážné hry“. Nicméně, protože tyto termíny neuvádějí nic o samotné hře, nejsou považovány za žánry.

Klasifikace[editovat | editovat zdroj]

Žánry videoher se liší i ve specifičnosti, některé známé recenze videoher používají názvy žánrů od „akce“ až po „baseball“. V tomto případě jsou sjednoceny základní témata a základní charakteristiky dohromady.

Hra může kombinovat aspekty i více žánrů takovým způsobem, že je těžké ji klasifikovat podle stávajících žánrů. Například, protože hra Grand Theft Auto III kombinovala střílení, jízdu a hru na role neobvyklým způsobem, bylo těžké ji klasifikovat za použití stávajících výrazů. Od té doby se používá termín klon Grand Theft Auto k popisu her s podobnými mechanikami jako Grand Theft Auto III. Podobně termín roguelike byl vyvinut pro hry, které sdílejí podobnosti s Rogue.

Prvky žánru RPG, které se zaměřují na vyprávění příběhu a růst postav, byly implementovány v mnoha různých žánrech videoher. Je to z toho důvodu, že přidání příběhu a zdokonalení postavy v akční, strategické nebo hádankové videohře ji neodstraní od její základní hry, ale přidává ke zkušenosti jiný motiv než přežití.

Popularita[editovat | editovat zdroj]

Podle některých analytiků je procento všech velkých žánrů v celosvětově nejprodávanějších fyzických videohrách rozděleno následovně.[5][6][7]

Žánr Softalk
(1980–1984)
VGC top 100 ESA Sta
1995 2000 2005 2010 2015 2016 2017 2017
Akční 61 3 4 12 15 27 25 22 29 22,5 26,9
Adventury 11 2 4 7 6 2 1 0 1 7,8 7,9
Bojové 15 10 5 2 5 3 5 5 5,8 7,8
Plošinovky 10 7 10 9 4 3 4 9
Logické 9 2 6 1 0 0 1 1
Závodní 6 6 13 8 5 4 6 6 3,3 5,8
Hry na hrdiny 18 18 25 7 16 12 15 17 12 12,9 11,3
Střílečky 11 1 8 14 22 24 19 13 27,5 20,9
Simulátory 6 7 5 0 4 4 0 2
Sportovní 9 19 17 16 12 13 15 13 11,7 11,1
Strategie 10 7 8 3 1 0 0 2 1 4,3 3,7
Smíšené 4 7 7 12 7 8 9 8 4,1 4,6

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Video game genre na anglické Wikipedii.

  1. a b Thomas H. Apperley. Genre and game studies. Simulation & Gaming. 2006, s. 6–23. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-05. DOI:10.1177/1046878105282278. (anglicky)  Archivováno 5. 10. 2013 na Wayback Machine
  2. Ernest W. Adams. Background: The Origins of Game Genres [online]. Gamasutra, 2009-07-09 [cit. 2020-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-17. (anglicky) 
  3. ADAMS, Ernest; ROLLINGS, Andrew. Fundamentals of Game Design. [s.l.]: Prentice Hall, 2006. Dostupné online. ISBN 9780133435719. S. 67. (anglicky) 
  4. HARTEVELD, Casper. Triadic Game Design: Balancing Reality, Meaning and Play. [s.l.]: Springer Science & Business Media, 2011. Dostupné online. ISBN 1849961573. S. 71. (anglicky) 
  5. LESSARD, Jonathan. Early Computer Game Genre Preferences (1980-1984). Proceedings of the 2015 DiGRA International Conference. 2015. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Essential facts about the computer and video game industry [online]. Entertainment Software Association, 2016 [cit. 2020-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-27. (anglicky) 
  7. Genre breakdown of video game sales in the United States in 2018 [online]. Statista, 2019-05 [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. (anglicky)