Veverka kapská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxVeverka kapská
alternativní popis obrázku chybí
Veverky kapské
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída savci (Mammalia)
Řád hlodavci (Rodentia)
Podřád veverkovci (Sciuromorpha)
Čeleď veverkovití (Sciuridae)
Rod veverka (Xerus)
Binomické jméno
Xerus inauris
(Zimmermann, 1780)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veverka kapská (Xerus inauris) je drobný hlodavec obývající Jižní Afriku: Botswanu, Lesotho, Namibii a Zimbabwe, kde se vyskytuje ve vyprahlých savanách v tropickém nebo subtropickém podnebném pásu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Veverka kapská je drobná veverka měřící zhruba 20-30 cm na délku s hmotností kolem 575 g. Má dlouhé hmatové vousky, válcovité tělo a silné zadní končetiny, které ji umožňují obratně a rychle skákat. Zbarvení, ale také velikost veverky kapské je rozlišné a liší se podle několika poddruhů. Svrchu je zbarvena většinou pískově žlutě, aby mohla splývat se svým biotopem, po stranách se táhne bílý pruh a břicho má bílé. Vyklenuté oči lemuje bílý proužek, čenich a konce končetin jsou rovněž bílé. Huňatý ocas, měřící obvykle kolem 18-26 cm, je zhruba stejně zbarvený jako vrchní strana těla, jenom konec je tmavý.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Veverky kapské poblíž Solitaire, Namibie.

Veverky kapské žijí v několikačlenných skupinách, v kterých bývá obvykle 6 až 10, v některých případech až 30 členů. Jsou to velice bystrá a plachá zvířata a při hledání potravy, kterou se stávají obvykle semena, nejrůznější plody, kořeny, ale i hmyz nebo ptačí vejce, se několikrát staví na zadní končetiny, aby měla větší rozhled a pokud spatří jen nejmenší náznak nebezpečí (jejich hlavními predátory jsou mangusty žíhané (Mungos mungo) a šakali čabrakoví (Canis mesomelas)), ihned vydají poplašný signál a všichni členové skupiny bleskově zmizí v nedalekých norách. Tyto nory bývají poměrně rozsáhlé (mohou zabírat i území větší než 100 m2) a veverka kapská je dokáže díky svým ostrým drápům vyhloubit i v tvrdé, suché a kamenité zemi, která se povětšinou nachází v jejich biotopu. Slouží také jako úkryt před přímým a prudkým slunečním žárem, jelikož je v norách o něco nižší teplota než venku. Pokud však teplota nepřesáhne hranici zhruba 48 °C, využívají slunečního žáru ke slunění, které mají velice rády a při kterém svůj huňatý ocas používají jako slunečník. Velkou část vody velice potřebné k životu v těchto podmínkách získávají také ze své potravy.

Samice rodí po 46-78 denní březosti ve své noře 1-3 slepá a holá mláďata. Prvních několik dnů svého života tráví v norách, kam jim matka nosí potravu. Mezi 21. až 22. dnem života otevírají oči a již v osmi týdnech většinou opouštějí matku. Veverka kapská se v přírodě nedožívá obvykle více než 3 let, v zajetí se může výjimečně dožít až 15 let.

Veverka kapská v českých zoo[editovat | editovat zdroj]

V posledních letech se stala veverka kapská oblíbenou atrakcí jak v zoologických zahradách, tak v domácí péči. V České republice je k vidění tento druh v Zoologické zahradě Praha, Plzeň a Dvůr Králové.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]