Vergílio Ferreira
| Vergílio Ferreira | |
|---|---|
 Vergílio Ferreira (20. února 2007) | |
| Narození | 28. ledna 1916 Freguesia de Melo |
| Úmrtí | 1. března 1996 (ve věku 80 let) Lisabon |
| Povolání | spisovatel a básník |
| Alma mater | Univerzita Coimbra |
| Ocenění | Prix Femina étranger (1954) Camõesova cena (1992) Čestný doktorát na univerzitě v Coimbře velkodůstojník Řádu svatého Jakuba od meče |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vergílio António Ferreira (28. ledna 1916 Melo – 1. března 1996 Lisabon) byl portugalský spisovatel.
Život
[editovat | editovat zdroj]Dětství prožil u tety v Serra da Estrela, protože jeho rodiče odešli za prací do Ameriky. Šest let strávil v kněžském semináři ve Fundão, pak vystudoval filologii na Univerzitě v Coimbře.[1] V roce 1943 vydal svůj první román O Caminho Fica Longe. Většinu života pracoval v Lisabonu jako středoškolský učitel. Jeho manželkou byla polská exulantka Regina Kasprzykowská. Na sklonku života Vergílio Ferreira účinkoval ve filmu německého režiséra Wolfa Gaudlitze Táxi Lisboa.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Počátky Ferreirovy literární tvorby jsou spojeny s neorealismem, počínaje knihou Mudança z roku 1949 se u něj projevují vlivy existencialismu.[2] Jeho vrcholným dílem je Manhã Submersa (Potopené ráno), příběh studenta církevní školy obsahující četné autobiografické prvky. Kniha získala Prix Femina pro překladovou literaturu a v roce 1980 ji zfilmoval Lauro António. Vedle beletrie se Ferreira věnoval také esejistice, analyzoval díla Eça de Queiróse, Sartra a Malrauxe. Pod vlivem negativní zkušenosti s církví se přiklonil k agnosticismu. Literární senzaci vzbudilo v Portugalsku vydání devíti svazků jeho deníků nazvaných Conta-Corrente, v nichž reflektuje domácí i světové dění šedesátých až devadesátých let.[3] Z jeho díla vyšel česky psychologický román Para Sempre pod názvem Navždycky (Mladá fronta 2000, překlad Šárka Grauová).
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]V roce 1992 byla Vergíliu Ferreirovi udělena Camõesova cena.[4] Byl přijat do Lisabonské akademie věd a získal Řád svatého Jakuba od meče. Univerzita v Évoře začala po jeho smrti udělovat Literární cenu Vergília Ferreiry.
Bibliografie
[editovat | editovat zdroj]- 1943 O Caminho Fica Longe
- 1944 Onde Tudo Foi Morrendo
- 1946 Vagão J
- 1949 Mudança
- 1953 A Face Sangrenta
- 1954 Manhã Submersa
- 1959 Aparição
- 1960 Cântico Final
- 1962 Estrela Polar
- 1963 Apelo da Noite
- 1965 Alegria Breve
- 1971 Nítido Nulo
- 1972 Apenas Homens
- 1974 Rápida, a Sombra
- 1976 Contos
- 1979 Signo Sinal
- 1983 Para Sempre
- 1986 Uma Esplanada Sobre o Mar
- 1987 Até ao Fim
- 1990 Em Nome da Terra
- 1993 Na Tua Face
- 1995 Do Impossível Repouso
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Obituary: Vergilio Ferreira. Independent [online]. 1996-03-04 [cit. 2025-07-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vergílio Ferreira [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2025-07-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VERGÍLIO FERREIRA [online]. Europe Facing Europe [cit. 2025-07-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Camões Prize for Literature [online]. Biblioteca Nacional [cit. 2025-07-11]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vergílio Ferreira na Wikimedia Commons - Centenário Vergílio Ferreira (pt)
- Museu do neorealismo (pt)
