Venkov (Měděnec)
| Venkov | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklé sídlo |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°25′18″ s. š., 13°8′30″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Kotlina (4,04 km²) |
| Nadmořská výška | 635–750 m n. m. |
  Venkov | |
| Další údaje | |
| Zaniklé obce.cz | 99 |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Venkov (německy Wenkau) je bývalá obec v okrese Chomutov v Ústeckém kraji, která zanikla vysídlením v sedmdesátých letech dvacátého století.[1] Vesnice stávala v údolí Širokého potoka dva kilometry východně od Měděnce. Asi sto metrů východně od jejího středu stojí řada rekreačních chat.[2]
Název[editovat | editovat zdroj]
Název vesnice byl pravděpodobně odvozen z příjmení Voňka. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Wonka (1602), Wenekau (1628) nebo Wenkau (1785 a 1847).[3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vesnice vznikla zřejmě před polovinou patnáctého století v souvislosti s rozmachem hornictví v okolní krajině. Podle Zdeny Binterové patřila k panství hradu Funkštejn[4] pánů ze Šumburka, ale ten je znám pouze z písemných pramenů a jeho lokalizace je nejasná. Podle některých hypotéz hrad existoval jen po krátkou dobu, zanikl před rokem 1465 a stával v místech vesnice.[5] Jiná varianta dějin vesnici uvádí v panství hradu Šumburku. Podle ní Jan z Fictumu Venkov dokonce roku 1520 povýšil na město a po roce 1543 si zde postavil nad mlýnským rybníkem tvrz.[6]
Po Kašparovi z Fictumu vesnici roku 1597 získal Kryštof Taubenreuther, jáchymovský královský horní rada. Uršula z Zettelbergu, vdova po Kryštofu Taubenreutherovi, v roce 1628 prodala měděnecké panství včetně Venkova Šlikům a odstěhovala se do Annabergu. Venkovská tvrz v té době již nestála a zanikla snad roku 1621. Šlikové vesnici připojili ke svému hauenštejnskému panství. Spravovali ji prostřednictvím měděneckého statku, u nějž Venkov zůstal až do zrušení patrimoniální správy.[6]
Během třicetileté války venkovský mlynář Martin Fiedler v letech 1639 a 1640 podporoval císařská vojska, za což jej král Ferdinand III. v roce 1641 povýšil do vladyckého stavu. Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žilo jen osm chalupníků, kteří měli tři potahy a chovali deset krav, devět jalovic a devět koz. Na kamenitých polích pěstovali oves, ale hlavním zdrojem jejich příjmů byla práce v lese a svážení paliva k hamrům.[6]
V polovině osmnáctého století existoval ve vsi mlýn s jedním kolem na nestálé vodě, ale neměl dostatek zákazníků, protože lidé prodávali oves v Měděnci a Přísečnici. Už tehdy si také přivydělávali výrobou krajek a nádenickou prací v Přísečnici.[6] V roce 1847 ve vsi stálo deset domů a žilo v nich 68 obyvatel. Na způsobu obživy se mnoho nezměnilo. Zemědělství hrálo stále důležitou roli, ale většina usedlíků si musela navíc vydělávat povoznictvím, prodejem dobytka, textilu a pozamentů nebo prací v lese a okolních továrnách. Děti navštěvovaly školu v Kotlině, ale od roku 1905 mohly chodit do její nově zřízené pobočky přímo ve vsi.[7]
Vzhled vesnice se změnil v letech 1922–1938, kdy byla přestavěna většina domů a staré šindelové střechy nahradil eternit. Po druhé světové válce se vesnici nepodařilo dosídlit a při sčítání lidu v roce 1950 v ní už nikdo nežil. V roce 1970 bydleli v jednom domě dva obyvatelé, ale roku 1974 vesnice vysídlením zanikla. Na jejím místě vznikla rekreační osada.[7]
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Venkov stával v údolí Širokého potoka v Krušných horách v nadmořské výšce od 635 do 750 metrů.[8] Místo, kde vesnice stála, se nachází v jižní části katastrálního území Kotlina. V okolí se vyvinul půdní typ podzol, ale níže v údolí začínají převládat kambizemě.[9] V rámci Quittovy klasifikace podnebí Venkov stával v chladné oblasti CH7, která jižně od vsi přechází do mírně teplé oblasti MT7.[10] Pro oblast CH7 jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 15–16 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 850–1000 milimetrů, sníh zde leží 100–120 dní v roce. Mrazových dnů bývá 140–160, zatímco letních dnů jen 10–30.[11]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 190 obyvatel (z toho 94 mužů), kteří byli kromě tří cizinců německé národnosti. Všichni byli příslušníky římskokatolické církve.[12] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 226 obyvatel: 224 Němců a dva cizince. I tentokrát všichni byli římskými katolíky.[13]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 64 | 155 | 167 | 191 | 192 | 190 | 226 | . |
| Domy | 12 | 23 | 24 | 28 | 32 | 32 | 40 | 19 |
Obecní správa[editovat | editovat zdroj]
Venkov se nikdy nestal samostatnou obcí.[7] K roku 1850 byl osadou Kotliny,[7] při sčítání lidu v roce 1869 patřil k Měděnci a v letech 1880–1930 opět ke Kotlině.[15] V roce 1949 se stal osadou Doliny[7] a v letech 1961–1967 býval částí obce Přísečnice. Administrativně byl Venkov jako část obce zrušen 1. dubna 1967.[15] Měnila se také jeho příslušnost k okresům. V devatenáctém století patřil do okresu Kadaň, v letech 1900–1930 býval součástí okresu Přísečnice, poté byl opět přeřazen do okresu Kadaň a po jeho zrušení se ocitl v okrese Chomutov.[15]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1995, roč. 27, čís. 2, s. 45. ISSN 0231-5076.
- ↑ Seznam.cz. Turistická a historická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-04-23]. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 422–423.
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska. Díl V. Přísečnicko. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1996. 56 s. Kapitola Venkov, s. 48. Dále jen Binterová (1996).
- ↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Funkštejn, s. 141.
- ↑ a b c d Binterová (1996), s. 49.
- ↑ a b c d e Binterová (1996), s. 50.
- ↑ Binterová (1995), s. 8.
- ↑ CENIA. Katastrální mapy, chráněná ložisková území, geomorfologická mapa, geologická a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2020-11-20]. Dostupné online.
- ↑ Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-11-20]. Dostupné online.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 255.
- ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 294.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online.
- ↑ a b c Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 614. Dostupné online.
