Vendelín Grünwald

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vendelín Grünwald
Vendelín Grünwald (1868)

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1861 – 1863
Ve funkci:
1871 – 1872
Ve funkci:
1879 – 1883

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1885[1]
Stranická příslušnost
Členství Český klub
(staročeši)

Narození 19. října 1812
Dolní Břežany
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 23. května 1885 (ve věku 72 let)
Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater Karlo-Ferdinandova univ.
Vídeňská univerzita
Profese pedagog a advokát
Commons Kategorie Vendelín Grünwald
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vendelín Grünwald (19. října 1812 Dolní Břežany[2]23. května 1885 Smíchov[3]) byl český právník a politik – docent právnické fakulty v Praze, advokát v Českých Budějovicích a dlouholetý poslanec Českého zemského sněmu. Zasloužil se o povzbuzení národního života především v jižních Čechách.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Studoval gymnázium a filozofii v Praze, odkud přešel na právnickou fakultu do Vídně. Získal tam titul doktora práv a nastoupil do advokátní kanceláře dr. Mühlfelda. Rovněž působil jako soukromý vychovatel u hraběte Harracha. Ve Vídni se Grünwald také zapojil do činnosti českých vlasteneckých organizací. Stal se nejprve vedoucím českoslovanského klubu a v roce 1848 předsedou česko-moravsko-slezského spolku, jehož cílem bylo informovat slovanské obyvatelstvo ve Vídni o politických otázkách.

Když byla v roce 1848 povolena školní výuka v češtině, vrátil se Grünwald do Prahy a přijal místo docenta občanského zákoníku s českým vyučovacím jazykem na právnické fakultě v Praze. Byl úspěšný a oblíbený, ale z politických důvodů jej v době Bachova absolutismu odmítli jmenovat profesorem. Vzdal se proto učitelského místa a otevřel si roku 1854 advokátní kancelář v Českých Budějovicích.

V doplňovacích volbách v dubnu 1861 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii městskou, obvod Třeboň, Lišov, Týn n. Vltavou.[4] Nahradil Antona Forgácha, který byl v předchozích řádných zemských volbách v roce 1861 zvolen ve dvou obvodech a v tomto mandát nepřijal.[5] Grünwald zde potom uspěl i v řádných zemských volbách v lednu 1867[6] a zemských volbách v březnu 1867.[7] V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[8] Čeští poslanci tehdy praktikovali politiku pasivní rezistence, při níž odmítali aktivně vykonávat své mandáty. Grünwald byl proto zbaven mandátu pro absenci v září 1868.[9] Manifestačně byl znovu zvolen v září 1869.[10] Uspěl i v řádných zemských volbách v roce 1870[11] a zemských volbách v roce 1872.[12] Pasivní rezistence pokračovala, takže mandát opakovaně ztrácel a byl znovu formálně volen. Takto uspěl v doplňovacích volbách roku 1873,[13] doplňovacích volbách roku 1874,[14] doplňovacích volbách roku 1875[15] a doplňovacích volbách roku 1876.[16] Po řádných zemských volbách v roce 1878 již mandát aktivně převzal.[17] Během funkčního období sněmu krátce rezignoval, ale roku 1881 byl ve volbách opětovně potvrzen za poslance.[18] V zemských volbách v roce 1883 usedl na Český zemský sněm za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Budějovice.[19] Poslancem byl do své smrti roku 1885.

Patřil k Národní straně (staročeské).[20] V dobovém českém tisku byl líčen jako žádaný člen výborů a komisí, kde využíval své vzdělání, zkušenosti i řečnickou obratnost.

V roce 1861 se rovněž stal i poslancem Říšské rady (kurie městská, obvod Třeboň, Lišov, Týn n. Vltavou). Na mandát poslance ve Vídni rezignoval dopisem 15. května 1863. Znovu se na Říšskou radu dostal v roce 1871 (kurie venkovských obcí v Čechách), ale v rámci odporu českých, národovecky orientovaných politiků proti nenaplnění českých státoprávních aspirací mandát nepřevzal, až byl 23. února 1872 prohlášen pro absenci za zaniklý. Teprve po obratu v politice české (staročeské) Národní strany v roce 1873 se aktivně zapojil do celorakouského (předlitavského) parlamentního života. Křeslo v Říšské radě získal v přímých volbách do Říšské rady roku 1879 (za městskou kurii, obvod Třeboň, Jindřichův Hradec). Poslancem byl až do rezignace oznámené na schůzi 4. prosince 1883.[21]

Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[22]

V Českých Budějovicích společně s biskupem Jirsíkem prosadil otevření gymnázia. Byl významným národním buditelem v jižních Čechách, se zásluhami o podporu vzdělání a posílení českých zájmů na regionální úrovni. Je pohřben na vyšehradském hřbitově.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zejména v 70. letech se po delší dobu práce sněmu fakticky neúčastnil.
  2. Matriční záznam o narození a křtu
  3. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  4. Fremden-Blatt, 5. 4. 1861, s. 2.
  5. Wiener Zeitung, 4. 4. 1861, s. 2.
  6. http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/003schuz/s003002.htm
  7. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/001schuz/s001004.htm
  8. Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online. 
  9. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/2/stenprot/020schuz/s020006.htm
  10. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/3/stenprot/004schuz/s004001.htm
  11. http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/003schuz/s003001.htm
  12. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/004schuz/s004001.htm
  13. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/2/stenprot/003schuz/s003001.htm
  14. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/3/stenprot/001schuz/s001003.htm
  15. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/4/stenprot/002schuz/s002001.htm
  16. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/5/stenprot/002schuz/s002001.htm
  17. http://www.psp.cz/eknih/1878skc/1/stenprot/002schuz/s002002.htm
  18. http://www.psp.cz/eknih/1878skc/3/stenprot/001schuz/s001002.htm
  19. http://www.psp.cz/eknih/1883skc/1/stenprot/003schuz/s003001.htm
  20. Národní listy 21. 9. 1878, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5011283&picp=&it=0&s=djvu
  21. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  22. Salzburger Volksblatt, 21. 10. 1879, č. 126, s. 2.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).