Vavilovia formosa
 Vavilovia formosa | |
|---|---|
 Vavilovia formosa | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Tribus | Fabeae |
| Rod | Vavilovia Fed., 1957 |
| Binomické jméno | |
| Vavilovia formosa (Steven) Fed., 1957 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vavilovia formosa je drobná, vytrvalá, vysokohorská bylina, jediný druh monotypického rodu Vavilovia z čeledi bobovitých. Rostlinu objevil již v 19. století ruský biolog Christian Steven. Popsal a správně ji zařadil až roku 1957 vědec Andrey Fedorov, který ji pojmenoval po genetikovi Nikolaji Vavilovi, utrápeném v gulagu.
Po provedeném průzkumu, maturase K, trnL-F a trnS-G spacer chloroplastové DNA a interní transkripce spacer (ITS) oblasti jaderné DNA, bylo na základě zjištění maximální shody a bayesovské analýzy kombinovaných sekvenčních dat DNA potvrzeno, že rostliny rodu Vavilovia tvoří samostatnou skupinu umístěnou mezi rody hrách a hrachor, s nimiž je geneticky příbuzná.[1][2][3]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Vyskytuje se izolovaně v horských oblastech východního Kavkazu v Arménii, Ázerbájdžánu, Gruzii a na území Ruska (Čečensko, Dagestán, Severní Osetie). Z jižní strany Kavkazu je známa v přiléhajících horstvech na severovýchodě Sýrie a Iráku, na severozápadě Íránu a dále v horách Antilibanonu v Libanonu. Zcela izolovaná arela je v pohoří Taurus v Turecku.[3][4][5]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Byliny jsou známe z alpínského a subalpínského pásma z oblastí morén a mělkých půd vzniklých rozpadem převážně vápencovitého a břidlicovitého podloží. Rostou přímo ve vlhčí kamenité suti nebo v řídce zapojeném, nízkém bylinném porostu v nadmořské výšce 1300 až 2800 m n. m. Převážně jsou vidět jen jednotlivé rostliny či malé shluky, ale za ideálních podmínek se vytvoří větší skupinky. Jsou sice adaptované na suché a studené vysokohorskému klima, nečekané letní mrazíky však poškozují již rozvité květy a ty pak nevytvoří semena, obdobně jako když jsou květy i listy spaseny horskými býložravci.
Důležitým rostlinným orgánem je kořenový oddenek přežívající zimní období, který ukotvuje rostlinu v často pohyblivé suti a schraňuje živiny pro růst nových listů. Po jeho rozlámání většinou dává vyrůst novým rostlinám. Bývá infikován půdními nitrogenními bakteriemi rodu Rhizobium (méně často i Bosea a Phyllobacterium) a vyrůstají na něm speciální útvary – hlízky. Zde dochází k symbióze, při které bakterie metabolizují atmosférický dusík na amonné ionty využívané hostitelskou rostlinou, jež oplátkou poskytuje bakteriím jednoduché cukry a peptidy. Ploidie druhu je 2n = 14.[1][3][6]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vytrvalá rostlina s poléhavou, lysou lodyhou, dlouhou 5 až 15 cm, vyrůstající z podzemního oddenku. Lodyha, často zasypaná v podkladu, je porostlá řapíkatými, složenými listy, tvořenými párem přisedlých, 1 až 2 cm velkých, kulatých až obvejčitých lístků zakončených zřetelnou špičkou. List má drobný, šípovitý palist.
Květy jsou jasně růžové i nafialovělé, až 2 cm velké, motýlovité a vyrůstají jednotlivě z úžlabí listů na stopkách delších než listy. Jsou oboupohlavné, pětičetné, kalich je srostlý s pěti lístků a korunní lístky jsou volné. Kvetou v závislosti na stanovišti v červenci a srpnu. Plod je čárkovitě podlouhlý, bočně stlačený lusk 2 až 2,5 cm dlouhý, Obsahuje tři až pět kulovitých, hladkých semeny olivové nebo tmavohnědé barvy s černými skvrnami. Dozrávají koncem srpna. Po okolí se byliny pomalu šíří rozrůstáním oddenku, na větší vzdálenosti semeny.[1][3][6]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Jsou to rostliny s nízkou konkurenceschopností, malým potenciálem šíření a jsou trvale ohrožovány spásáním. Rostou velmi roztroušeně a převážně na těžce dostupných místech, jejich početní stavy jsou nízké, špatně sledovatelné a vlastně jen odhadované. Navíc se vyskytují na území více států v oblastech, které jsou z politických důvodů nepřístupné. Uváděné údaje jsou proto jen z území bývalého Sovětského svazu.
Vavilovia formosa roste ve vysokohorské botanické zahradě (asi 1700 m n. m.) v gruzínském lyžařském středisku Bakuriani. Pokusy o pěstování v nižších zónách nebyly úspěšné.[3][5][6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c CHALOUPSKÁ, Michala. Genetická diverzita Vavilovia formosa a Pisum sativum. Olomouc, 2015 [cit. 19.02.2018]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Petr Smýkal. Dostupné online.
- ↑ SMÝKAL, Petr. Vavilovia formosa (Steven) Fed., an intriguing Pisum relative [online]. AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby, s.r.o. [cit. 2018-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e DZYUBENKO, N. I.; DZJUBENKO, E. A. Vavilovia formosa [online]. Agricultural Ecological Atlas of Russia and Neighboring Countries, RU [cit. 2018-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ US National Plant Germplasm System: Vavilovia formosa [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2018-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Красная Книга:: Вавиловия Прекрасная [online]. EcoEdu.Ru. Экологическое образование и обучение [cit. 2018-02-19]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c ПОПОВ, К. П. Красная Книга России: Вавиловия прекрасна [online]. BioDat.com [cit. 2018-02-19]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vavilovia formosa na Wikimedia Commons 
Taxon Vavilovia formosa ve Wikidruzích
