Vaso Čubrilović

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vaso Čubrilović
Čubrilović v roce 1914, kdy byl příslušníkem organizace Mladá Bosna
Čubrilović v roce 1914, kdy byl příslušníkem organizace Mladá Bosna
Ministr zemědělství Jugoslávie
Ve funkci:
7. března 1945 – 2. února 1946
Předchůdce-
NástupcePetar Stambolić
Ministr lesnictví Jugoslávie
Ve funkci:
2. února 1946 – 14. dubna 1950
PředchůdceSuleiman Filipović
Nástupce-
Stranická příslušnost
ČlenstvíSvaz komunistů Jugoslávie

Narození14. ledna 1897
Gradiška
Úmrtí11. června 1990 (ve věku 93 let)
Bělehrad
Místo pohřbeníBělehradský nový hřbitov
NárodnostSrbové v Bosně a Hercegovině
PříbuzníVeljko Čubrilović (sourozenec)
Alma materFakulta filozofie Bělehradské univerzity
Profesehistorik, politický komisař, vysokoškolský učitel a politik
Oceněnívelkohvězda Řádu jugoslávské hvězdy
CommonsVaso Čubrilović
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prof. Dr. Vaso Čubrilović (v srbské cyrilici Васо Чубриловић, 14. ledna 1897, Bosanska Gradiška11. června 1990 Bělehrad) byl srbský student, který se účastnil atentátu na Františka Ferdinanda, později akademik, historik a kritik poměrů v Srbsku, potažmo Jugoslávii.

V době atentátu na následníka rakousko-uherského trůnu mu bylo teprve 17 let, a tak i přesto, že byl souzen, nemohl nad ním být vynesen trest smrti. V meziválečném období vystudoval historii na Bělehradské univerzitě. Spolu s několika dalšími akademiky založil v srbské metropoli organizaci Srbský kulturní klub, která byla později považována za klíčové nacionalistické sdružení.

Před koncem druhé světové války sepsal memorandum s názvem "Problém menšin v nové Jugoslávii", ve které požadoval odsunutí všech menšin (především Maďarů a Albánců; ale také Italů, Němců, Rumunů) z území státu.[1] Čubrilović však nepřišel s novými myšlenkami, neboť zájem o vysídlení menšin demonstroval již nedlouho po vzniku Srbského kulturního klubu, a to v roce 1937, v textu "Vyhnání Albánců" (Isterivanje Arnauta).[2] Roku 1945 vstoupil do Komunistické strany Jugoslávie. V dočasné jugoslávské vládě zastával pozici ministra zemědělství 1945-46, později se stal ministrem lesnictví v letech 1946-50. Po osvobození Bělehradu byl děkanem filozofické fakulty Bělehradské univerzity, později tam také přednášel na oboru historie. Roku 1970 založil Balkanologický institut.

Zemřel v roce 1990 v Bělehradě, jako poslední účastník atentátu na Františka Ferdinanda.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HORVAT, Banko. Kosovsko pitanje. Záhřeb: Globus, 1998. 332 s. ISBN 86-343-0310-1. Kapitola Okupacija, s. 78. (srbochorvatština) 
  2. HORVAT, Banko. Kosovsko pitanje. Záhřeb: Globus, 1998. 332 s. ISBN 86-343-0310-1. Kapitola "Rješavanje" kosovskog pitanja, s. 70. (srbochorvatština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]