Vasariho sakristie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interiér

Vasariho sakristie je jedna ze dvou sakristií starobylého kostela a kláštera Sant'Anna dei Lombardi v Neapoli. Prostor je znám jako Vasariho sakristie. Giorgio Vasari namaloval renesanční fresky v roce 1545, v době, kdy sakristie byla ještě refektářem. Intarzované dřevěné obložení s nikami vytvořil Fra Giovanni da Verona mezi roky 1506 a 1510.

Historie kláštera[editovat | editovat zdroj]

Až do roku 1688 tato místnost sloužila jako refektář olivetského kláštera Santa Maria di Monteoliveto. Po roce 1688, kdy byl refektář přebudován na sakristii, byly odhaleny intarzie italského olivetanského[pozn 1] mnicha Fra Giovanni da Verona (kolem 1457, Verona – 1525), jenž byl nejen řezbářem, ale také sochařem, architektem a malířem miniatur.

Interiér sakristie[editovat | editovat zdroj]

Centrální klenba lodi je rozdělena do tří kvadrantů, z nichž jeden každý kvadrant personifikuje jeden z pilířů církve: víru, náboženství a věčnost. Klenbu vyzdobil renesančními freskami Giorgio Vasari v toskánském manýristickém stylu. Dřevěné obložení stěn je bohatě zdobeno intarziemi od Fra Giovanni da Verona. Ostění je přerušováno dřevěnými nikami s olivetskými světci. Za oltářem je obraz Sv. Karel Boromejský od Girolamo d'Areny. Obraz visel v původním kostele Sant'Anna dei Lombardi (který byl tomuto světci také věnován) a byl zničen při zemětřesení v roce 1805. Po stranách oltáře jsou dvě malby: Archanděl Michael a Panna Marie. Obraz Adorace pastýřů byl následovníky Vasariho přesunut. Je nyní umístěn nad protějšími dveřmi. Ve dvou bočních lunetách stojí dvě sochy: Archanděl Gabriel a Panna Marie, spočívající na mramorových lavabo. Sochy jsou připisované Giovannimu Battistovi Cavagnovi (Řím, kolem 1545 – 1613).

Detail

Historie zakázky[editovat | editovat zdroj]

Sakristie je pojmenována po Vasarim, jenž v roce 1545 vytvořil fresky na klenbě lodi. V té době prostor sloužil jako refektář. Vasari tuto zakázku dostal nejen na základě slávy získané v Římě v letech 1542-44, ale také pro jeho schopnost dokončit objednávku nejen kvalitně ale i rychle. Vasari pobyl v Kampánii od roku 1544 do roku 1545. Čas zde strávený Vasari vyplnil prací. Z Říma přinesl do Neapole toskánský manýrismus. V Neapoli získal několik zakázek od španělského místodržícího Dona Pedra da Toledo, od významných šlechticů a také od klášterů. Nejprve měl vyzdobit starý refektář kláštera Santa Maria di Monteoliveto. Vasari nejprve nebyl rozhodnut zakázku převzít, prostor vytvořený v gotickém stylu považoval za příliš tmavý pro své fresky. Nakonec se rozhodl práci převzít, prostor projasnit, a klenbu vymalovat. Některé postavy byly namalovány podle Vasariho kreseb malířem Raffaellinem del Collem. Stefano Veltroni a další pomáhali při práci na dotvoření dekorativních ploch. Během práce na freskách Vasari vytvořil také dva triptychy, jeden pro protější průčelí místnosti a jeden pro její zadní stěnu: Nebeská mana (The Manna from Heaven) a Hostina v domě Šimonově (The Feast in the House of Simon), nyní v Národním muzeu v Capodimonte a Diecézním museu v Neapoli.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Olivetáni neboli Řád Panny Marie z Olivetu jsou benediktinským tmnišským řádem formálně uznaným v roce 1344. V roce 1960 vytvořili olivetskou kongregaci v Benediktinské konfederaci.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vasari Sacristy na anglické Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]