Varhošť (vojenský újezd Libavá)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o zaniklé vesnici v Oderských vrších. O vrcholu v Českém středohoří pojednává článek Varhošť.
Varhošť
Varhošť - zaniklá kaple sv. Notburgy
Varhošť - zaniklá kaple sv. Notburgy
Lokalita
Charakterzaniklá vesnice
Obecvojenský újezd Libavá
OkresOlomouc
KrajOlomoucký
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Katastrální územíVarhošť u Města Libavá
Nadmořská výška600 m n. m.
Varhošť
Varhošť
Další údaje
Zaniklé obce.cz426
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Varhošť (německy Haslicht) je zaniklá obec Oderských vrchů v údolí Varhošťského potoka ve cca výšce 600 m n. m. Nacházela se severozápadně od Fidlova kopce v okrese Olomouc v Olomouckém kraji. Zánik obce je spojen s poválečným odsunem německého obyvatelstva v roce 1946 a vznikem vojenského výcvikového prostoru. Dnes jsou zde patrné rozvaliny budov. Obec je součástí vojenského újezdu Libavá a není běžně přístupná veřejnosti. Varhošť se nachází na katastrálním území Varhošť u Města Libavá.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Varhošti pochází z roku 1141, kdy je uvedena pod jménem „Vargosci“ v listině biskupa Jindřicha Zdíka, obsahující mj. seznam majetku olomoucké kapituly. V té době držela kapitula ve Varhošti 1 popluží. Roku 1380 věnoval moravský markrabě Jošt ves „Warhoscz” kostelu olomouckému, tj. stala se majetkem biskupa.[1] V r. 1490 je zmiňovaná jako „Varhošť“ a po třicetileté válce v r. 1677 již německým jménem „Haslicht“.

Byla postavena jako lesní lánová ves, tj. domy stály na svazích v několika řadách nad sebou. Od svého vzniku patřila obec církvi, biskup ji dával jako léno různým moravským pánům. V r. 1581 byla ves součástí směny majetku mezi biskupem a Hynkem Bruntálským z Vrbna, nicméně již r. 1589 ji páni z Vrbna s celým velkobystřickým panstvím prodali olomoucké kapitule, pod níž zůstala až do zrušení poddanství.[2][3]

S přílivem německého obyvatelstva v polovině 16. století byla obec povýšena na „trhové městečko“. Po třicetileté válce bylo povýšení zrušeno.

Farníci ze zaniklých obcí Jestřabí a Varhošť se v r. 1757 snažili na hranici katastru Daskabát zahrabat svého mrtvého faráře, který se oběsil, avšak jejich čin, spojovaný s obavami z vampýrismu, byl odhalen a viníci souzeni. Zohavené tělo faráře bylo pohřbeno v kostele v Jestřabí.[3]

Součástí vesnice byly také samoty s mlýny Stampfgrund na Varhošťském potoce (Štomparňa, vyhozen do povětří v r. 1948) a Schwarzův mlýn (Schwarzmühle) na řece Odře. Místní obyvatelé byli především zemědělci a za prací docházeli také do okolí. V obci byla záložna, hasičský spolek, kaple svaté Notburgy (přestavěná v r. 1887), obecná škola, hostinec „U pramene Odry“, v katastru obce byla také vodní Šindelná pila na Odře, provozovaná olomouckou dómskou kapitulou. Obec Varhošť je také známá „sporem“ o blízký pramen řeky Odry.[2][3]

V roce 1930 zde stálo 68 domů a žilo 349 obyvatel a z toho bylo 10 české národnosti.[3]

Po odsunu německého obyvatelstva v r. 1946 a následném vzniku vojenského prostoru Libavá byla obec zničena v r. 1948.

Varhošť patřil do působnosti fary v zaniklém sousedním Jestřabí.

Další informace[editovat | editovat zdroj]

Obcí Varhošť protéká Varhošťský potok (přítok Olešnice).

Přibližně 3,2 km na východ se rozkládala zaniklá osada Eliščiná.

Poblíž Varhoště se nachází vrchol Strážná s lokalitou Bílý kámen.

Obvykle jedenkrát ročně může být Varhošť a jeho okolí přístupné veřejnosti v rámci cyklo-turistické akce Bílý kámen.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dostál, J., Říkovský, F. Varhošť (Haslicht). [s.l.]: Musejní spolek v Brně, 1935. Kapitola Vlastivěda moravská. II. Místopis. Olomoucký okres, s. 333–338. 
  2. a b CAHOVÁ, Veronika. Zaniklé obce Olomouckého kraje. Olomouc, 2006 [cit. 2018-03-23]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie. Vedoucí práce Aleš Létal. s. 53–54. Dostupné online.
  3. a b c d MACHALA, Jindřich. Kronika Libavska. 6. vyd. [s.l.]: Ing. Hana Martínková, duben 2018. 544 s. ISBN 978-80-270-3568-7. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]