Varhany Korandova sboru Českobratrské církve evangelické v Plzni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Varhany Korandova sboru jsou varhany v kostele Korandova sboru Českobratrské církve evangelické v Plzni na Anglickém nábřeží.

Původní umístění a stav[editovat | editovat zdroj]

Varhany v Korandově sboru byly se 17 rejstříky dokončeny v roce 1937 varhanářem Karlem Urbanem z Prahy.[1] Postaveny jím byly již v roce 1932, a tak zatím se 13 rejstříky sloužily v sále plzeňské Řemeslnické besedě, kterou sbor dočasně užíval k bohoslužebným účelům. Definitivní podobu získaly až po přenesení do nově dokončeného kostela[2] postaveného jako komplex funkcionalistických budov v letech 1934–1938. Objekt sálu Řemeslnické besedy, který se kvůli stavbě nového kostela také účastnil směny pozemků a byl částečně ubourán a upraven, byl nakonec definitivně stržen až v roce 1958 na příkaz městského národního výboru,[3] stejnojmenná tradiční restaurace (pohostinství) je však v provozu dodnes.[4]

Původní dispozice[editovat | editovat zdroj]

I. manuál C-g3 – 68 tónů II. manuál C-g3 – 68 tónů Pedál C-f1 – 42 tónů
Principál 8´ Principál houslový 8´ Violonbas 16´
Flétna 8´ Kryt jemný 8´ Subbas 16´
Gamba 8´ Aeolina 8´ Kryt tichý 16´
Salicionál 8´ Vox coelestis 8´ I/P
Klarinet labiální 8´ Flétna příčná 4´ II/P
Oktáva 4´ Roh kamzičí 4´ P 4´
Mixtura 2 2/3´ Oboe 8´
I 16´ II 16´
I 4´ II 4´
II/I 16´
II/I 8´
II/I 4´
Umlkač hry 8´ v I. man.
  • Volná kombinace
  • Ruční rejstříky k volné kombinaci
  • Piano, Mezzoforte, Forte, Pleno
  • Vypínač
  • Piano-Pedal k II. manuálu
  • Tremolo II. manuálu
  • Válec
  • Žaluzie II. manuálu
  • Vypínač jazyků

pneumatická výpustková traktura

Dnešní stav[editovat | editovat zdroj]

Varhany byly přestavěny v letech 1955 a 1983. Přestavba v roce 1955 proběhla podle plánů dr. Jiřího Reinbergera, jejichž realizací byl pověřen varhanář Gerhard Schaller. Původní rejstříky byly zkráceny a přepracovány, neboť jejím cílem bylo imitování barokního zvuku. Při druhé přestavbě varhan v roce 1983 byla plzeňským varhanářem Jiřím Reindlem změněna původní pneumatická traktura na trakturu elektropneumatickou.[5]

Dnešní dispozice[editovat | editovat zdroj]

I. manuál C-g3 – 68 tónů II. manuál C-g3 – 68 tónů Pedál C-f1 – 30 tónů
Principál 8´ Principál houslový 8´ Subbas 16´
Flétna 8´ Kryt jemný 8´ Oktávbas 8´
Salicionál 8´ Aeolina 8´ Flétna chorálová 4´
Oktáva 4´ Flétna příčná 4´ I/P
Flétna otevřená 4´ Principál 2´ II/P
Flétna lesní 2´ Kvinta špičatá 1 1/3´ I/P 4´
Sesquialtera 1 1/3´+ 4/5´ (neobsazeno) Akuta 1´ 4nás.
Mixtura 1 1/3´ 3-5nás. Hoboj 8´
I 16´ II 16´
I 4´ II 4´
II/I 16´
II/I 8´
II/I 4´
  • 2 volné kombinace
  • Pleno, Tutti
  • Vypínač
  • Tremolo II.manuálu
  • Válec (nefunkční)
  • Ruční rejstříky do kombinací
  • Vypínač jazyků

elektropneumatická traktura

Plánuje se však restaurování varhan do původního stavu z roku 1937.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Karel Rodina: Soupis varhan, Západočeské muzeum v Plzni
  2. Korandův sbor 1936–2006. Sborník k 70 letům otevření kostela. Vydal Korandův sbor, Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Plzni.
  3. Jakub Šlouf: Projekt stavby Korandova sboru v Plzni 1918-1938, Publikováno ve sborníku Nardi aristae, Archiv města Plzně, Plzeň 2007, s. 149-218.
  4. Stránky Řemeslnické besedy
  5. Jan Esterle: Plzeňské varhany a jejich stavitelé, Konzervatoř v Plzni, diplomová práce, str. 13, rok 1989, č.596

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]