Vanadyl
2.png)
Vanadyl, VO2+,[1] je kation vanadu, často vytvářející koordinační sloučeniny. Sloučeniny tohoto iontu mají modré zbarvení a jsou paramagnetické. Mezi vanadičitým centrem a O2− se nachází trojná vazba.[2]
Snahy o přesný popis vazby ve vanadylovém iontu vedly k rozvoji teorie ligandového pole.[3]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
V minerálech[editovat | editovat zdroj]
Vanadylový kation je obsažen v minerálech kavansitu a pentagonitu .
Ve vodě[editovat | editovat zdroj]
Vanad je prostřednictvím VO2+, často společně se sodnými ionty jako NaH2VO4, po molybdenu druhým nejrozšířenějším přechodným kovem v mořské vodě.[4] Průměrná koncentrace je okolo 30 nmol/l. Tento ion se také ve větších množstvích vyskytuje v některých minerálních vodách, například prameny okolo hory Fudži jej obsahují až 54 μg/l.[4]
Příklady sloučenin[editovat | editovat zdroj]
Oxovanadičité[editovat | editovat zdroj]
- Vanadylacetylacetonát, VO(acac)2
- Síran vanadylu, VOSO4·5H2O
Oxovanadičné[editovat | editovat zdroj]
- Isopropoxid vanadylu, VO(O-iPr)3 (iPr = isopropyl)
- dusičnan vanadylu, VO(NO3)3[5]
- chloristan vanadylu, VO(ClO4)3
Podobné sloučeniny[editovat | editovat zdroj]
- pervanadylový ion, VO +
2 ,[1][6] - metavanadičnanový ion, [VO3] n−
n - orthovanadičnanový ion, VO 3−
4 - thiovanadylový ion, VS2+
- titanylový ion, TiO2+
- niobyl, NbO2+
- tantalyl, TaO2+
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vanadyl ion na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Gary L. Bertrand; George W. Stapleton; Clause A. Wulff; Loren G. Hepler. Thermochemistry of Aqueous Pervanadyl and Vanadyl Ions. Inorganic Chemistry. 1966, s. 1283–1284. DOI 10.1021/ic50041a048.
- ↑ H. B. Gray; J. R. Winkler. Living with Oxygen. Accounts of Chemical Research. 2018, s. 1850–1857. DOI 10.1021/acs.accounts.8b00245. PMID 30016077.
- ↑ C. J. Ballhausen; Harry B. Gray. The Electronic Structure of the Vanadyl Ion. Inorganic Chemistry. 1962-02-01, s. 111–122. Dostupné online. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic50001a022.
- ↑ a b Dieter Rehder. Bioinorganic Vanadium Chemistry.Chybí název periodika! John Wiley & Sons, 2008, s. 5, 9–10. ISBN 9780470065099. DOI 10.1002/9780470994429.
- ↑ E. L. Varetti; S. A. Brandán; A. Ben Altabef. Vibrational and electronic spectra of vanadyl nitrate, VO(NO3)3. Spectrochimica Acta Part A: Molecular and Biomolecular Spectroscopy. 1995, s. 669–675. DOI 10.1016/0584-8539(94)00154-4. Bibcode 1995AcSpA..51..669.
- ↑ Pal Satyanarayan; Rinku Radhika Kasiraman. Mononuclear Pervanadyl (Šablona:Chem) Complexes with Tridentate Schiff Bases: Self-assembling via C–H…oxo and π-π Interactions. Zeitschrift für Anorganische und Allgemeine Chemie. 2001, s. 1631–1637. DOI 10.1002/1521-3749(200107)627:7<1631::AID-ZAAC1631>3.0.CO;2-H.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vanadyl na Wikimedia Commons
