Vahlovice
| Vahlovice | |
|---|---|
 Náves | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Myštice |
| Okres | Strakonice |
| Kraj | Jihočeský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°26′49″ s. š., 13°56′40″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 46 (2021)[1] |
| Katastrální území | Vahlovice (4,19 km²) |
| PSČ | 388 01 |
| Počet domů | 36 (2021)[2] |
  Vahlovice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 100897 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vahlovice jsou malá vesnice, část obce Myštice v okrese Strakonice v Jihočeském kraji. Nachází se asi jeden kilometr jihozápadně od Myštic a pět kilometrů severovýchodně od Blatné. Prochází zde silnice II/175. Je zde evidováno 36 adres.[3] V roce 2011 zde trvale žilo padesát obyvatel.[4] U silnice II/175 v jižní části Hory se těží kvalitní žula.[5]
Vahlovice jsou také název katastrálního území o rozloze 4,19 km².[6] V katastrálním území Vahlovice leží i Laciná.
Název
[editovat | editovat zdroj]Původ místního jména jazykovědci odvozují od tvaru Vahalovice ve významu ves lidí váhavých, nebo váhavě, loudavě se pohybujících či pracujících. V historických pramenech se název objevuje jen ve tvaru Vahlovice (1588 a 1634), ale existuje také lidový tvar Vahlojce.[7]
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1588.[8]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 210 | 192 | 166 | 183 | 180 | 163 | 161 | 135 | 116 | 95 | 70 | 43 | 52 | 50 | 46 |
| Počet domů | 29 | 29 | 30 | 31 | 30 | 30 | 30 | 32 | 32 | 32 | 28 | 30 | 35 | 31 | 36 |
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v letech 1850–1959 Vahlovice byly samostatnou obcí v okrese Blatná. Od roku 1960 jsou částí obce Myštice v okrese Strakonice. V letech 1850–1879 k obci patřily Skaličany a Újezd u Skaličan, v letech 1850–1920 Střížovice a v letech 1850–1959 také Laciná.[11]
Společnost
[editovat | editovat zdroj]Školství
[editovat | editovat zdroj]Dne 29. září 1881 byla v obci otevřena jednotřídní škola a to přes odpor obce Myštice, která chtěla mít školu doma. Dříve chodily děti z Dvoretic, Laciné a Václavova do hodinu vzdálených Skvořetic, ze Střižovic a Myštic do školy v Černívsku a z Újezda do Blatné. Školní budova byla vysvěcena 1. října 1882 P. Josefem Pekárkem, děkanem z Blatné. Správcem školy se stal Karel Mrkvička, který též vyučoval náboženství. Také bylo zavedeno vyučování ženských ručních prací, které vyučovala jeho choť Marie Mrkvičková. V roce 1885 povolila zemská školní rada vznik druhé třídy, pro kterou byla najata místnost a Karel Mrvička byl jmenován řídícím učitelem. Přístavba školy přistavěná k západní části stávající budovy byla prodlena až do roku 1896. Do školy chodily děti z Vahlovic, Dvoretic, Laciné, Václavova, Myštic, Střížovic a Újezdu. V roce 1913 chodilo do školy 116 dětí – 55 chlapců a 61 dívek.[12]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Usedlost čp. 6
- Pamětní sloup
- Barokní boží muka z roku 1754 – při kopání základů přístavby školy byly nalezeny tři lidské kostry. Podle sdělení místního rolníka Františka Ráže, který se prací zúčastnil, měla jedna z nich neobvykle velkou lebku se zřetelnou jizvou po sečné ráně. V místě tohoto nálezu stála boží muka, která byla před započetím prací přemístěna o kus dál na západ od školy, kde stojí dodnes.[13]
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 207.
- ↑ Dekorační kameny ČR - hornina. www.geology.cz [online]. [cit. 2021-02-06]. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-28.
- ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Vahlovice, s. 466.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 250.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 600, 510, 593, 545, 272.
- ↑ SIBLÍK, Josef. Blatensko a Březnicko. 2. vyd. Brno: Garn, 2014. 487 s. S. 422–423.
- ↑ Vahlovice [online]. Obec Myštice [cit. 2021-04-20]. Dostupné online.
- ↑ Šimsa Jan. Biografický slovník, Historický ústav AV ČR. [cit. 2020-08-05]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vahlovice na Wikimedia Commons - Vahlovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
