Vahlovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vahlovice
Náves
Náves
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Myštice
Okres Strakonice
Kraj Jihočeský kraj
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 50 (2011)[1]
Katastrální území Vahlovice (4,19 km²)
PSČ 388 01
Počet domů 31 (2011)[1]
Vahlovice
Vahlovice
Další údaje
Kód části obce 100897
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vahlovice jsou malá vesnice, část obce Myštice v okrese Strakonice. Nachází se asi jeden kilometru na jihozápad od Myštic a pět kilometrů severovýchodně od Blatné. Prochází zde silnice II/175. Je zde evidováno 36 adres.[2] V roce 2011 zde trvale žilo padesát obyvatel.[3] U silnice II/175 v jižní části Hory se těží kvalitní žula.[4]

Vahlovice je také název katastrálního území o rozloze 4,19 km².[5] V katastrálním území Vahlovice leží i Laciná.

Název[editovat | editovat zdroj]

Původ místního jména jazykovědci odvozují od tvaru Vahalovice ve významu ves lidí váhavých, nebo váhavě, loudavě se pohybujících či pracujících. V historických pramenech se název objevuje jen ve tvaru Vahlovice (1588 a 1634), ale existuje také lidový tvar Vahlojce.[6]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1588.[7]

Společnost[editovat | editovat zdroj]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Dne 29. září 1881 byla v obci otevřena jednotřídní škola a to přes odpor obce Myštice, která chtěla mít školu doma. Dřive chodily děti z Dvoretic, Laciné a Václavova do hodinu vzdálených Skvořetic, ze Střižovic a Myštic do školy v Černívsku a z Újezda do Blatné. Školní budova byla vysvěcena 1. října 1882 P. Josefem Pekárkem, děkanem z Blatné. Správcem školy se stal Karel Mrkvička, který též vyčoval náboženství. Také bylo zavedeno vyučování ženských ručních prací, které vyučovala jeho choť Marie Mrkvičková. V roce 1885 povolila zemská škoní rada vznik druhé třídy, pro kterou byla najata místnost a Karel Mrvička byl jmenován řídícím učitelem. Přístavba školy přistavěná k západní části stávající budovy byla prodlena až do roku 1896. Do školy chodily děti z Vahlovic, Dvoretic, Laciné, Václavova, Myštic, Střížovic a Újezdu. V roce 1913 chodilo do školy 116 dětí – 55 chlapců a 61 dívek.[8]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Usedlost čp. 6
  • Pamětní sloup
  • Barokní boží muka z roku 1754 – při kopání základů přístavby školy byly nalezeny tři lidské kostry. Podle sdělení místního rolníka Františka Ráže, který se prací zúčastnil, měla jedna z nich neobvykle velkou lebku se zřetelnou jizvou po sečné ráně. V místě tohoto nálezu stála boží muka, která byla před započetím prací přemístěna o kus dál na západ od školy, kde stojí dodnes.[9]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  3. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 207. 
  4. Dekorační kameny ČR - hornina. www.geology.cz [online]. [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. 
  5. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-28. 
  6. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Vahlovice, s. 466. 
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 250. 
  8. SIBLÍK, Josef. Blatensko a Březnicko. 2. vyd. Brno: Garn, 2014. 487 s. S. 422-423. 
  9. Vahlovice [online]. Obec Myštice [cit. 2021-04-20]. Dostupné online. 
  10. Šimsa Jan. Biografický slovník, Historický ústav AV ČR. [cit. 2020-08-05]. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]