VFW-Fokker 614

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
VFW-Fokker 614
VFW-Fokker 614 (F-GATH), Air Alsace, 1977
VFW-Fokker 614 (F-GATH), Air Alsace, 1977
Určení dopravní letoun
Výrobce VFW-Fokker
První let 14. 7. 1971
Uživatel Cimber Air
Air Alsace, TAT, Luftwaffe
Vyrobeno kusů 19
Cena za kus 3 mil. dolarů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VFW-Fokker 614 byl dvoumotorový proudový letoun z produkce NSR určený k nasazení v dopravní a transportní roli na velmi krátkých tratích, řešený jako samonosný celokovový dolnoplošník s jednoduchými ocasními plochami, zatahovacím podvozkem příďového typu a se dvěma turbodmychadlovými motory.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

VFW-614 ATTAS (D-ADAM)

První vývojové práce na letounu byly zahájeny v roce 1962 pod označením E 614.[1] Jednalo se o společný projekt organizace Entwicklungsring Nord (ERNO), jejímiž členy byly společnosti Focke-Wulf GmbH, Hamburger Flugzeugbau a Weser Flugzeugbau GmbH.[2]

Z důvodu hlavního postavení firmy Weser v organizaci ERNO byl v roce 1963 projekt dopravního letounu přeznačen na WFG 614 a předveden v maketě na Pařížském aerosalonu.[3]

V roce 1964 došlo ke spojení společností Weser, Focke-Wulf a Heinkel a koncern ERNO se v původní podobě rozpadl. Vznikl tak podnik VFW, kde došlo v roce 1965 k obnovení práce na letounu.[4] Stroj byl v projektech zvětšen na kapacitu 44 cestujících a za pohonné jednotky byly vybrány Rolls-Royce/SNECMA M-45H-01-15 s tahem po 35,70 kN, umístěné na pylonech nad křídlem. Nosné a ocasní plochy dostaly v projektu šíp.[1]

V létě roku 1966 byl vývoj dokončen, chyběly však konkrétní objednávky a finanční krytí. V roce 1969 došlo ke spojení s holandskou firmou Fokker a po objednávce pěti kusů dánským dopravcem Sterling byla zahájena stavba prototypu.

Premiérový let prototypu VFW-Fokker 614 (výr. č. G-1, imatrikulace D-BABA) byl proveden 14. července 1971 na letišti v Brémách osádkou Leif Nielsen a Hans Bardill.[1] 14. ledna 1972 se k testům připojil i druhý prototyp VFW-Fokker 614 (G-2, D-BABB). 1. února 1972 došlo z důvodu třepetání výškovky k destrukci prvního vyrobeného letounu ve vzduchu poblíž továrního letiště v Brémách. Osádka stroj opustila na vystřelovacích sedačkách, kterými byly oba prototypy vybaveny. Pilot Nielsen a palubní technik Jürgen Hammer vyvázli bez zranění, druhý pilot Bardill, kterému se neotevřel padák, zahynul. Testy druhého prototypu byly do vyšetření příčiny zastaveny.

Kokpit VFW-614 ATTAS (G-017, D-ADAM ex D-BABP)

Obnovení zkušebních letů s prototypem G-2 započaly koncem roku 1972 a bylo oznámeno zahájení sériové výroby. V tomto období měl výrobce objednávky na 26 exemplářů od leteckých společností Sterling Airways, Filipinas Orient Airways, Bavaria Fluggesellschaft, General Air, Taba, Yemen Airlines, STA a od španělského ministerstva letectví.

V roce 1973 byl na pařížském aerosalónu předváděn třetí vyrobený stroj (G-3, D-BABC), který poprvé vzlétl 10. října 1972.[1] Po jeho ukončení G-3 přelétl do španělského Torrejónu ke zkouškám v horkém klimatu. Druhý prototyp byl testován na libyjských letištích Nafoora a Ghudomis, severské zkoušky proběhly na kamenitém povrchu islandského letiště Egilsstaðir. V květnu byl letoun G-2 předveden v Rumunsku představitelům státu a zástupcům leteckého průmyslu, kteří zvažovali licenční výrobu.

Zdlouhavý vývoj a testy vedly k postupnému rušení objednávek, mezi prvními od dánského Sterligu. V polovině roku 1974 byly zkoušky uzavřeny a letoun obdržel certifikaci západoněmeckého úřadu pro letectví a následně i Federal Aviation Administration. Poté se rozběhla sériová výroba 10 kusů s konečnou montáží v Brémách. Jednotlivé díly se vyráběly v pobočkách VFW-Fokker v obcích Brémy, Einswarden, Hoykenkamp, Speyer a Varel. Na produkci se podílely také MBB, belgická SABCA a Fairey a britské společnosti Rolls-Royce, Dowty-Rotol a Short.

V prvním čtvrtletí roku 1975 byl dohotoven první sériový stroj (G-4, D-BABD),[1] který přelétl na dánské letiště Sønderborg, kde byl v listopadu předán dopravci Cimber Air ke zkušebnímu provozu. Další kus (G-7, D-BABG) převzali zástupci francouzské regionální společnosti Touraine Air Transport ke zkušebnímu provozu na lince Paříž-St. Nazaire-Lannion.

VFW-Fokker 614 (17+01), Luftwaffe
VFW-Fokker VFW-614 (17+02), Luftwaffe

V roce 1976 firmě VFW-Fokker zůstaly objednávky na 19 letounů.[1] Z nich bylo nakonec odebráno 5 kusů dopravní společností Cimber Air (G-8, OY-ASA, G-4, OY-TOR, G-9, D-BABI, G-10, D-BABJ a G-11, D-BABK), 3 kusy francouzskou Air Alsace (G-5, F-GATG, G-13, F-GATH a G-15, F-GATI) a 2 TAT (G-6, D-BABF a G-7, D-BABG). Zbylé stroje zůstaly ve výrobním závodě, odkud 3 převzala Deutsche Bundesluftwaffe v salónní úpravě pro speciální lety s vládními a vojenskými činiteli (17+01, 17+02 a 17+03).[5]

Od 1. ledna 1980 došlo vlivem špatné finanční situace a nedostatku pracovní náplně k rozpadu mezinárodního koncernu VFW-Fokker.

Posledním provozovaným kusem byla létající zkušebna VFW-614 ATTAS (Advanced Technologies Testing Aircraft System). Sedmnáctý vyrobený exemplář byl zalétán 29. července 1978 s imatrikulací D-BABP a do roku 1985 byl používán výrobcem k letovému ověřování nových systémů a avioniky. Dne 26. září byl odprodán Středisku pro letectví a kosmonautiku (DLR) se sídlem v Braunschweigu. Od roku 1981 do roku 1986 podstoupil u společnosti MBB postupnou úpravu interiéru na létající laboratoř dle specifikací nového uživatele. Modifikace spočívala v odstranění mechanického ovládání ocasních ploch prvním pilotem, které bylo nahrazeno systémem Fly-by-wire, v instalaci šestidílných vztlakových klapek a v montáži digitální avioniky, rovněž pouze pro prvního pilota. Na příd stroje přibyla tyčová měřící trubice.

Specifikace VFW-Fokker 614[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[1]

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Umístění turbodmychadlových motorů Rolls-Royce/SNECMA M-45H-01-15
  • Rozpětí křídel: 21,50 m
  • Délka: 20,60 m
  • Výška: 7,84 m
  • Nosná plocha: 64,00 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 12 200 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 18 600 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor Rolls-Royce/SNECMA M45H

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální cestovní rychlost: 737 km/h
  • Ekonomická cestovní rychlost: 720 km/h
  • Dolet s maximálním zatížením: 667 km
  • Dolet s maximem paliva: 1557 km
  • Délka vzletu: 870 m
  • Délka přistání: 690 m
  • Praktický dostup: 7600 m

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g CVRKAL, Milan. VFW-Fokker 614. Letectví a kosmonautika. Březen 1982, roč. LVIII, čís. 5, s. 192 a 193. 
  2. Milan Cvrkal, Letectví+kosmonautika, Létající zkušebna VFW-614 ATTAS, 2003, č.4, str. 25
  3. Václav Němeček, Civilní letadla 2, 1981, str. 197
  4. Václav Němeček, Atlas letadel Dvoumotorová proudová a turbovrtulová dopravní letadla, 1981, str. 80
  5. VFW-Fokker VFW 614 bei der Luftwaffe [online]. Klassiker der Luftfahrt [cit. 2017-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-28. (německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CVRKAL, Milan. VFW-Fokker 614. Letectví a kosmonautika. Březen 1982, roč. LVIII, čís. 5, s. 192 až 194. 
  • CVRKAL, Milan. Létající zkušebna VFW-614 ATTAS. Letectví a kosmonautika. 2003, roč. 79., čís. 4, s. 25 až 28. 
  • NĚMEČEK, Václav. Dvoumotorová proudová a turbovrtulová dopravní letadla. 1. vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1981. (Atlas letadel). 
  • NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 2. Praha: NADAS, 1981. 360 s. S. 197 až 199. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]