Václav Vojtěch ze Šternberka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Vojtěch ze Šternberka
Nejvyšší zemský hofmistr
Českého království
Ve funkci:
3. březen 1704 – 25. leden 1708
PanovníkLeopold I., Josef I.
PředchůdceHeřman Jakub Czernin z Chudenic
NástupceArnošt Josef z Valdštejna
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
1696 – 1704
PanovníkLeopold I.
PředchůdceVáclav Norbert Oktavián Kinský
NástupceJan Václav Vratislav z Mitrovic
Prezident rady nad apelacemi
Ve funkci:
1690 – 1696
PanovníkLeopold I.
PředchůdceVáclav Norbert Oktavián Kinský
NástupceIgnác Karel ze Šternberka
Nejvyšší dvorský maršálek Českého království
Ve funkci:
1672 – 1708
PanovníkLeopold I., Josef I.
Císařský komorník a tajný rada

Narození9. února 1643
Bechyně
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí25. ledna 1708 (ve věku 64 let)
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
NárodnostČech
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě 1661 říšský hrabě
a 1662 český hraběcí titul
ChoťKlára Bernardina z Maltzanu († 1719)
RodičeFrantišek Karel ze Šternberka (1612–1648) a Ludmila Kateřina Kavková z Říčan († 1672)
DětiMarie Barbora, provdaná Harrachová († 1694/1695)
Příbuzníbratr: Jan Adam ze Šternberka († 1653)
bratr: Jan Norbert ze Šternberka († 1678)
bratr: Ignác Karel ze Šternberka († 1700)
sestra: Marie Maximiliana ze Šternberka
sestra: Marie Barbora ze Šternberka
zeť: Alois Tomáš z Harrachu (1669–1742)
děd: Adam II. ze Šternberka (1575–1623)
babička: Marie Maxmiliána z Hohenzollern-Sigmaringenu (1583–1649)
praděd: Zdeněk VI. ze Šternberka († 1575)
prababička: Kateřina Řepická ze Sudoměře († po 1560)
praděd: Karel II. z Hohenzollern-Sigmaringenu (1547–1606)
prababička: Eufrosina z Öttingen-Wallersteinu (1552–1590)
Zaměstnánípolitik
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1699 Řád zlatého rouna (č. 594)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Vojtěch hrabě ze Šternberka (9. února 1643 Bechyně25. ledna 1708 Praha), německy Wenzel Adalbert Graf von Sternberg byl český šlechtic z rodu Šternberků. Na přelomu 17. a 18. století zastával několik nejvyšších úřadů ve správě Českého království, proslul též jako barokní mecenáš, s jeho jménem je spojena hlavně stavba zámku v Troji.

Původ a mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na zámku v Bechyni jako druhorozený syn Františka Karla ze Šternberka (1612–1648), nejvyššího zemského sudího Českého království. Měl čtyři bratry, dva starší František Ignác a Jan Adam zemřeli v dětském věku, mladší bratři se jmenovali Jan Norbert a Ignác Karel. Po předčasné smrti Františka Karla převzala výchovu synů jejich matka Ludmila Kateřina, rozená Kavková z Říčan († 1672).

V roce 1661 byl se svými mladšími bratry povýšen do hraběcího stavu. Vzhledem k tomu, že všichni tři bratři Šternberkové byli tehdy ještě nezletilí, jednalo se o ocenění zásluh předků, především jejich otce Františka Karla, který byl zastřelen v Praze při vpádu Švédů. V letech 1662–1664 absolvoval kavalírskou cestu po Evropě, téměř rok studoval na katolické univerzitěLovani, poté procestoval Holandsko, Španělské Nizozemí a Francii, další rok pobýval na různých místech v Itálii a přes Německo se pak vrátil do Čech.

Majetek a stavební aktivity[editovat | editovat zdroj]

Po návratu z kavalírské cesty převzal v roce 1665 do osobní správy svůj dědický podíl představovaný dvěma velkými celky v jihozápadních Čechách (Zelená Hora) a na Litoměřicku (Budyně nad Ohří, Libochovice). Libochovice s Budyní v roce 1676 prodal Ditrichštejnům a v témže roce od bratra Ignáce Karla koupil panství Horažďovice poblíž Zelené Hory, obě panství pak ještě nákupy drobných statků dále rozšiřoval.

Zelená Hora a Horažďovice[editovat | editovat zdroj]

Základ současné podoby zámku na Zelené Hoře vznikl v letech 1669–1671, další stavební práce zde probíhaly až do konce 17. století. Zámecký kostel Nanebevzetí Panny Marie byl přestavěn v roce 1686 a z četných budov hospodářského zázemí jeho éru ohraničuje vznik sýpky (1669) a stájí (1706). Kromě zámku se věnoval i rozvoji města Nepomuku v podzámčí, kde spolufinancoval stavbu radnice, špitálu a kostela sv. Jana Nepomuckého (sv. Jana Křtitele). Pro město Nepomuk získal od císaře Leopolda I. také několik privilegií, v roce 1696 zde zřídil městskou radu a v roce 1707 pro nepomucké měšťany zrušil robotu.

Realizace barokní koncepce propojení panského sídla a poddanského města probíhala v menší míře i v Horažďovicích, které koupil v roce 1676 od svého mladšího bratra Ignáce Karla. V 80 letech 17. století byl přestavěn horažďovický zámek, alianční erb Václava Vojtěcha a jeho manželky zdobí dodnes vstupní bránu do zámeckého areálu z náměstí. Kromě oprav horažďovických kostelů nechal postavit kapli sv. Anny jižně od města.

Zámek Troja a Šternberský palác[editovat | editovat zdroj]

Trojský zámek

Jeho nejvýznamnější stavební památkou je zámek v Troji. Pozemky severně od tehdejší Prahy s dvorem Zadní Ovenec zdědil v roce 1672 po matce a krátce nato přistoupil k budování reprezentačního rodového sídla ve stylu italských předměstských vil. Trojský zámek vznikal v letech 1683–1695, později byl doplněn o zahradu a terasu se sochařskou výzdobou. Autory projektu byli Giovanni Domenico Orsi a Jan Baptista Mathey, alegorické fresky v hlavním sále přesahujícím dvě patra zámku jsou dílem vlámského malíře Abrahama Godyna. Nástěnnou malbu s alegorickými výjevy nechal pořídit několik let předtím i v hlavním sále na zámku v Horažďovicích.[1]

V celoevropském měřítku je významnou stavební památkou i Šternberský palác v Praze na Hradčanech. Původní stavbu Lobkovického paláce koupil Václav Vojtěch ze Šternberka v roce 1690, později přikoupil i sousední Sasko-lauenburský palác a v letech 1698–1707 zde nechal vystavět rodovou rezidenci ve stylu vrcholného baroka. Autorství architektonického projektu je nejasné, zvažována jsou jména jako Giovanni Battista Alliprandi nebo stavitel trojského zámku J. B. Mathey.

Kariéra a rodina[editovat | editovat zdroj]

Rodový erb Šternberků

S čerstvým hraběcím titulem a jako příslušník starobylé šlechty s dostatečným majetkovým zázemím byl od mládí předurčen ke kariéře ve státních službách. Vedle čestných hodností c. k. komořího a tajného rady byl od mládí členem místodržitelského sboru Českého království. V letech 1690–1696 byl prezidentem apelačního soudu a v této funkci proslul jako předseda tribunálu, před nímž Chodové hájili svá práva proti vrchnosti. Následně byl nejvyšším sudím (1696–1704) a nakonec nejvyšším hofmistrem Českého království (1704–1708). V roce 1699 obdržel Řád zlatého rouna.[2]

Jeho manželkou byla Klára Bernardina z Maltzanu († 1719) ze severoněmecké šlechty. Na její počest byla poblíž trojského zámku postavena kaple sv. Kláry. Měli spolu čtyři děti, syn Václav Vojtěch a další dva synové se stejným jménem Vojtěch Jan zemřeli v dětství, dospělého věku se dožila jen dcera Marie Barbora (1672–1694), první manželka pozdějšího neapolského místokrále, hraběte Aloise Tomáše z Harrachu.

Václav Vojtěch přežil všechny své děti, mužské potomstvo neměli ani jeho mladší bratři, kteří zemřeli ještě před ním. I když po sobě zanechal značné dědictví v pozemcích a nemovitostech, zůstaly po něm i obrovské dluhy vzniklé nákladnou stavební činností[3]. Ve své závěti žádal dědice, aby jeho dluhy uhradili z výnosů statků. Panství Zelená Hora s trojským zámkem a Šternberským palácem začlenil do fideikomisu zřízeného v roce 1678 a jeho dědicem se stal vzdálený bratranec František Leopold ze Šternberka (1680–1745). Panství Horažďovice zdědila vdova Klára Bernardina a po její smrti v roce 1719 vnučka Marie Filipína Harrachová, provdaná Thun-Hohensteinová (1693–1763).

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Ve funkci prezidenta apelačního soudu vystupuje Václav Vojtěch ze Šternberka v Jiráskově románu Psohlavci. Ve filmových verzích románu jej v roce 1931 hrál Karel Jičínský, v roce 1955 Bedřich Vrbský.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PRCHAL, Vítězslav: Společenstvo hrdinů, Praha, 2015, s. 303–305
  2. LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 277
  3. HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách, Praha, 2013, s. 434, 444

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 4. díl - Západní Čechy, Praha, 1985
  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 6. díl - Praha a okolí, Praha, 1987
  • JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2013. 208 s. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 70–72. 
  • KILIÁN, Jan a kolektiv: Horažďovice v raném novověku; České Budějovice, 2019; 287 s. ISBN 978-80-88030-44-7
  • KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených, Pelhřimov, 2013 ISBN 978-80-7415-071-5
  • KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 2. díl, Praha, 1997 ISBN 80-85983-14-1
  • KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 4. díl, Praha, 2000 ISBN 80-85983-16-8
  • Ottův slovník naučný, 24. díl, Praha, 1907 (reprint 2001) ISBN 80-7203-367-0
  • PRCHAL, Vítězslav: Společenstvo hrdinů. Válka a reprezentační strategie českomoravské aristokracie 1550–1750; NLN; Praha, 2015; 557 s. ISBN 978-80-7422-279-5
  • ŠIMŮNEK, Robert: Obraz šlechtického panství v Čechách 1500–1750; NLN, Praha, 2018; 702 s. ISBN 978-80-7422-654-0
  • VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Academia, Praha, 2014; 963 s. ISBN 978-80-200-2364-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]