Přeskočit na obsah

Všeobecné volby ve Spojeném království v prosinci 1910

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Všeobecné volby ve Spojeném království v prosinci 1910
StátSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Druh volebvšeobecné
Volební termín3.19. prosinec 1910
Předchozí volby1910 (leden)
Následující volby1918
Výsledky
Celkem 670 poslanců v Dolní sněmovně
pro většinu třeba 336
Herbert Henry Asquith Arthur Balfour John Redmond
Herbert Henry Asquith Arthur Balfour John Redmond
volební lídr volební lídr volební lídr
Liberální strana Konzervativci
a Lib. unionisté
IPP
předchozí volby
274 mandátů (43,5%)

2 157 256 hlasů
předchozí volby
272 mandátů (46,8%)

2 270 753 hlasů
předchozí volby
71 mandátů (1,2%)

90 416 hlasů
44,2 % 46,6 % 1,9 %
272  mandátů 271  mandátů 74  mandátů
2 1 3
George Barnes William O’Brien
George Barnes William O’Brien
volební lídr volební lídr
Labouristická strana All-for-Ireland
předchozí volby
40 mandátů (7,0%)

309 963 hlasů
předchozí volby
8 mandátů (0,4%)

30 322 hlasů
6,4 % 0,6 %
42  mandátů 8  mandátů
2 0
Výsledky voleb podle volebních obvodů
Výsledky voleb podle volebních obvodů
Složení Dolní sněmovny po volbách
Složení Dolní sněmovny po volbách
Premiér
Před volbamiH. H. Asquith,
Liberálové
Po volbáchH. H. Asquith,
Liberálové

Všeobecné volby ve Spojeném království v prosinci 1910 se konaly od 3. do 19. prosince 1910. Byly to poslední volby před první světovou válkou a již druhé během ústavní krize, řešící práva Sněmovny lordů. Liberální vláda je vyhlásila, aby získala mandát pro prosazení ústavní reformy limitující práva sněmovny.[1]

Ústavní krize vznikla vetováním rozpočtu Lloyda George pro roky 1909 a 1910 Sněmovnou lordů. Dle zvykového práva byl ale takovýto krok bezprecedentní a pro liberální vládu se stal poslední kapkou k tomu, aby práva lordů omezila. V lednu 1910 se uskutečnily všeobecné volby, ve kterých Liberální strana těsně uhájila vítězství. Protože ve Sněmovně lordů měly většinu konzervativní síly, liberální premiér Herbert Henry Asquith žádal krále Jiřího V., aby v případě potřeby pro podporu jeho reformy Sněmovny lordů jmenoval stovky nových liberálních peerů. Král s ním ostýchavě souhlasil, vyžadoval nicméně, aby se v takovém případě konaly další volby.[2][3] Protože lordi reformu zamítli, konaly se v prosinci 1910 volby; liberálové v nich získali převahu jediného křesla a sestavili proto menšinovou vládu s podporou Irské parlamentní strany, čímž se znovu otevřela otázka irské samosprávy („Home Rule“). Dolní sněmovna následně znovu schválila reformu a ta již Sněmovnou lordů těsně prošla, protože vedení Konzervativní strany nařídilo svým zástupcům, aby se zdrželi hlasování.[2]

Král Jiří V. (1923)
272 271 74 42 8 3
Liberálové Konzervativci IPP Lab AFI O
Strana Lídr Mandáty Hlasy
Počet v % +/- Počet v %   
Konzervativci a liberální unionisté  Arthur Balfour 271 40,4% 1 2 270 753 46,6%
Liberální strana  Herbert Henry Asquith 272 40,6% 2 2 157 256 44,2%
Labouristická strana  George Barnes 42 6,3% 2 309 963 6,4%
Irská parlamentní strana  John Redmond 74 11,0% 3 90 416 1,9%
All-for-Ireland  William O’Brien 8 1,2% 0 30 322 0,6%
Sociálně demokratická federace  H. M. Hindman 0 0% 0 5 733 0,1%
nezávislí konzervativci - 1 0,1% 0 4 647 0,1%
nezávislí labouristé  - 0 0% 0 3 492 0,1%
nezávislí liberálové - 0 0% 1 1 946 0,0%
Scottish Prohibition  Edwin Scrymgeour 0 0% 0 913 0,0%
nezávislí nacionalisté  - 2 0,3% 1 911 0,0%
nezávislí  - 0 0% 0 57 0,0%


Hlasy
Konzervativci a lib. unionisté
46,57 %
Liberálové
44,23 %
Labouristé
6,36 %
IPP
1,85 %
nezávislí
0,23 %
ostatní
0,78 %
Mandáty
Liberálové
40,6 %
Konzervativci a lib. unionisté
40,5 %
IPP
11,0 %
Labouristé
6,3 %
All-for-Ireland
1,2 %
nezávislí
0,5 %
  1. WASSON, Ellis: Dějiny moderní Británie od roku 1714 po dnešek. Blackwell Publishing Ltd., 2010. (str. 232)
  2. a b Wasson, str. 232
  3. http://blogs.bodleian.ox.ac.uk/archivesandmanuscripts/tag/1910-general-election/

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]