Přeskočit na obsah

Všeobecné volby ve Spojeném království v lednu 1910

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Všeobecné volby ve Spojeném království v lednu 1910
StátSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Druh volebvšeobecné
Volební termín15. leden10. únor 1910
Předchozí volby1906
Následující volby1910 (prosinec)
Výsledky
Celkem 670 poslanců v Dolní sněmovně
pro většinu třeba 336
Herbert Henry Asquith Arthur Balfour John Redmond
Herbert Henry Asquith Arthur Balfour John Redmond
volební lídr volební lídr volební lídr
Liberální strana Konzervativci
a Lib. unionisté
IPP
předchozí volby
397 mandátů (48,9%)
předchozí volby
156 mandátů (43,4%)
předchozí volby
82 mandátů (0,6%)
2 712 511 hlasů 2 919 236 hlasů 74 047 hlasů
43,5 % 46,6 % 1,2 %
274  mandátů 272  mandátů 71  mandátů
123 116 11
Arthur Henderson William O’Brien
Arthur Henderson William O’Brien
volební lídr volební lídr
Labouristická strana All-for-Ireland
předchozí volby
29 mandátů (4,8%)
předchozí volby
nová strana
435 770 hlasů 23 605 hlasů
7,0 % 0,4 %
40  mandátů 8  mandátů
11 8
Výsledky voleb podle volebních obvodů
Výsledky voleb podle volebních obvodů
Složení Dolní sněmovny po volbách
Složení Dolní sněmovny po volbách
Premiér
Před volbamiH. H. Asquith,
Liberálové
Po volbáchH. H. Asquith,
Liberálové

Všeobecné volby ve Spojeném království v lednu 1910 se konaly od 15. ledna10. února 1910. Konaly se v návaznosti na ústavní krizi vzniklou bezprecedentním vetováním rozpočtu Sněmovnou lordů.

Pro roky 1909 a 1910 navrhl ministr financí David Lloyd George „lidový rozpočet“, ve kterém rozšiřoval státní sociální politiku. Rozpočet zvýšil daň z příjmů, též zavedl progresivní daň z vysokých příjmů. Obzvlášť velký odpor vyvolala pozemková daň. Rozpočet vyvolal konflikt s vlastníky pozemků a aristokracií obecně.[1] Ta jej ve Sněmovně lordů zamítla, čímž ale porušila stovky let starý precedens, který lordům veto rozpočtu zakazoval. Situace vyústila v otevřenou ústavní krizi, která vedla v lednu 1910 k všeobecným volbám. V nich Liberální strana ztratila velkou většinu z voleb předchozích a musela se spoléhat na podporu Irské parlamentní strany a labouristů. Nad Konzervativní a Liberálně unionistickou stranou měli liberálové převahu pouze dvou křesel. Premiér Herbert Henry Asquith podal po čase demisi a liberálové se svými spojenci začali usilovat o reformu limitující práva Sněmovny lordů. Asquith tedy od krále Jiřího V. požadoval záruku, že král jmenuje dostatek liberálních peerů pro prosazení reformy v horní sněmovně. Ten souhlasil pouze za podmínky nových voleb, které se uskutečnily v prosinci 1910.[2]

274 272 71 40 8 5
Liberálové Konzervativci IPP Lab AFI O
Strana Lídr Mandáty Hlasy
Počet v % +/- Počet v %   
Konzervativci a liberální unionisté  Arthur Balfour 272 40,6% 116 2 919 236 46,8%
Liberální strana  Herbert Henry Asquith 274 40,9% 123 2 712 511 43,5%
Labouristická strana  Arthur Henderson 40 6,0% 11 435 770 7,0%
Irská parlamentní strana  John Redmond 71 10,6% 11 74 047 1,2%
All-for-Ireland  William O’Brien 8 1,2% 8 23 605 0,4%
nezávislí nacionalisté  - 3 0,5% 2 16 533 0,3%
Sociálně demokratická federace  H. M. Hindman 0 0% 0 13 479 0,2%
nezávislí konzervativci - 1 0,1% 0 11 772 0,2%
Free Trader John Eldon Gorst 0 0% 0 11 553 0,2%
nezávislí labouristé  - 0 0% 1 9 936 0,2%
nezávislí liberálové - 1 0,1% 1 5 237 0,1%
Scottish Prohibition  Edwin Scrymgeour 0 0% 0 756 0,0%
Hlasy
Konzervativci
46,8 %
Liberálové
43,5 %
Labouristé
7,0 %
IPP
1,2 %
nezávislí
0,7 %
ostatní
0,8 %
Mandáty
Liberálové
40,9 %
Konzervativci
40,6 %
IPP
10,6 %
Labouristé
6,0 %
All-for-Ireland
1,2 %
nezávislí
0,8 %
  1. http://blogs.bodleian.ox.ac.uk/archivesandmanuscripts/tag/1910-general-election/
  2. WASSON, Ellis: Dějiny moderní Británie od roku 1714 po dnešek. Blackwell Publishing Ltd., 2010. (str. 232)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]