Všeobecné volby ve Spojeném království v lednu 1910

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Všeobecné volby ve Spojeném království v lednu 1910
Stát Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Druh voleb všeobecné
Volební termín 15. leden10. únor 1910
Předchozí volby 1906
Následující volby 1910 (prosinec)
Výsledky

Celkem 670 poslanců v Dolní sněmovně
pro většinu třeba 336

Herbert Henry Asquith Arthur Balfour John Redmond
Herbert Henry Asquith Arthur Balfour John Redmond
volební lídr volební lídr volební lídr
Liberální strana Konzervativci
a Lib. unionisté
IPP
předchozí volby
397 mandátů (48,9%)

2 712 511 hlasů
předchozí volby
156 mandátů (43,4%)

2 919 236 hlasů
předchozí volby
82 mandátů (0,6%)

74 047 hlasů
43,5 % 46,6 % 1,2 %
274 mandátů 272 mandátů 71 mandátů
123 116 11


Arthur Henderson William O’Brien
Arthur Henderson William O’Brien
volební lídr volební lídr
Labouristická strana All-for-Ireland
předchozí volby
29 mandátů (4,8%)

435 770 hlasů
předchozí volby
nová strana

23 605 hlasů
7,0 % 0,4 %
40 mandátů 8 mandátů
11 8


Výsledky voleb podle volebních obvodů
Výsledky voleb podle volebních obvodů
Složení Dolní sněmovny po volbách
Složení Dolní sněmovny po volbách

Všeobecné volby ve Spojeném království v lednu 1910 se konaly od 15. ledna10. února 1910. Konaly se v návaznosti na ústavní krizi vzniklou bezprecedentním vetováním rozpočtu Sněmovnou lordů.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Pro roky 1909 a 1910 navrhl ministr financí David Lloyd George ,,lidový rozpočet’’, ve kterém rozšiřoval státní sociální politiku. Rozpočet zvýšil daň z příjmů, též zavedl progresivní daň z vysokých příjmů. Obzvlášť velký odpor vyvolala pozemková daň. Rozpočet vyvolal konflikt s vlastníky pozemků a aristokracií obecně.[1] Ta jej ve Sněmovně lordů zamítla, čímž ale porušila stovky let starý precedens, který lordům veto rozpočtu zakazoval. Situace vyústila v otevřenou ústavní krizi, která vedla v lednu 1910 k všeobecným volbám. V nich Liberální strana ztratila velkou většinu z voleb předchozích a musela se spoléhat na podporu Irské parlamentní strany a labouristů. Nad Konzervativní a Liberálně unionistickou stranou měli liberálové převahu pouze dvou křesel. Premiér Herbert Henry Asquith podal po čase demisi a liberálové se svými spojenci začali usilovat o reformu limitující práva Sněmovny lordů. Asquith tedy od krále Jiřího V. požadoval záruku, že král jmenuje dostatek liberálních peerů pro prosazení reformy v horní sněmovně. Ten souhlasil pouze za podmínky nových voleb, které se uskutečnily v prosinci 1910.[2]

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

274 272 71 40 8 5
Liberálové Konzervativci IPP Lab AFI O
Strana Lídr Mandáty Hlasy
Počet v % +/- Počet v %   
Konzervativci a liberální unionisté  Arthur Balfour 272 40,6% 116 2 919 236 46,8%
Liberální strana  Herbert Henry Asquith 274 40,9% 123 2 712 511 43,5%
Labouristická strana  Arthur Henderson 40 6,0% 11 435 770 7,0%
Irská parlamentní strana  John Redmond 71 10,6% 11 74 047 1,2%
All-for-Ireland  William O’Brien 8 1,2% 8 23 605 0,4%
nezávislí nacionalisté  - 3 0,5% 2 16 533 0,3%
Sociálně demokratická federace  H. M. Hindman 0 0% 0 13 479 0,2%
nezávislí konzervativci - 1 0,1% 0 11 772 0,2%
Free Trader  John Eldon Gorst 0 0% 0 11 553 0,2%
nezávislí labouristé  - 0 0% 1 9 936 0,2%
nezávislí liberálové - 1 0,1% 1 5 237 0,1%
Scottish Prohibition  Edwin Scrymgeour 0 0% 0 756 0,0%
Hlasy
Konzervativci
46,8 %
Liberálové
43,5 %
Labouristé
7,0 %
IPP
1,2 %
nezávislí
0,7 %
ostatní
0,8 %
Mandáty
Liberálové
40,9 %
Konzervativci
40,6 %
IPP
10,6 %
Labouristé
6,0 %
All-for-Ireland
1,2 %
nezávislí
0,8 %

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://blogs.bodleian.ox.ac.uk/archivesandmanuscripts/tag/1910-general-election/
  2. WASSON, Ellis: Dějiny moderní Británie od roku 1714 po dnešek. Blackwell Publishing Ltd., 2010. (str. 232)