Věra Strelcová-Wasserbauerová
| PhDr. Věra Strelcová-Wasserbauerová | |
|---|---|
| Narození | 11. února 1906 Brno  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 17. července 1981 (ve věku 75 let) Brno  Československo |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov (Brno) |
| Povolání | hudební pedagožka, operní pěvkyně |
| Národnost | moravská |
| Alma mater | Univerzita Komenského, Masarykova univerzita |
| Ocenění | Vyznamenání Za vynikající práci |
| Manžel(ka) | Ján Strelec, Miloš Wasserbauer |
| Rodiče | Vladimír Zach, Augusta Zachová |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Věra Strelcová-Wasserbauerová (11. února 1906 Brno[1] – 17. července 1981 Brno) byla česká operní pěvkyně, hudební pedagožka a překladatelka.[2]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Její rodiče byli Vladimír Zach a Augusta Zachová, rozená Wapinská. Prvním manželem Věry Strelcové-Wasserbauerové byl Ján Strelec[2] (rozvedla se v roce 1938), druhým byl od roku 1942 divadelní režisér Miloš Wasserbauer.[3] V roce 1950 přijala své předchozí příjmení Strelcová.[4]
Věra Strelcová-Wasserbauerová v Bratislavě vystudovala gymnázium (1925), Filozofickou fakultu University Komenského – obor Hudební věda (1929), Hudebně dramatickou akademii – obor Operní a koncertní zpěv (1929), soukromé studium zpěvu u profesora J. Egema. Ve Vídni studovala zpěv u H. Geyrové, v Brně u Marie Fleischerové a Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity – obor Hudební věda (1950).[4]
Zpěvu se věnovala jako sólistka v Brně v Zemském divadle (1933–1947) a v Českém lidovém divadle (1943–1944), v Ostravě v opeře (1944–1946) a pohostinsky v Bratislavě. Věnovala se i koncertnímu zpěvu.[4]
Operní zpěv vyučovala v Hudební dramatické akademii v Bratislavě (1929–1933) a na Konzervatoři v Brně (1945–1951). Od roku 1950 jako docentka na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) vyučovala teorii opery, od roku 1952 i zpěv. V letech 1960–1964 byla vedoucí katedry zpěvu a operní režie a v letech 1958–1968 jako dramaturgyně Operního studia JAMU.[4]
Za druhé světové války byla totálně nasazena v muniční továrně v Tišnově. Věnovala se také překladům z italštiny, němčiny, francouzštiny a ruštiny. V Bratislavě bydlela na adrese Jiráskovo nábrežie 4,[4] v Brně na Tivoli 1.[2]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Operní role (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Micaela (Georges Bizet: Carmen)
- Zerbinetta (Richard Strauss: Ariadna na Naxu, 1931)
- Mařenka (Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta)
- Esmeralda (B. Smetana: Prodaná nevěsta)
- Blaženka (B. Smetana: Tajemství)
- Ludiše (B. Smetana: Braniboři v Čechách)
- Jitka (B. Smetana: Dalibor)
- Katuška (B. Smetana: Čertova stěna)
- Anežka (Otakar Ostrčil: Poupě, 1937)
- Bystrouška (Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky, 1939)
- Pamina (Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna,1939)
- Terinka (Antonín Dvořák: Jakobín, 1941)
- Jenůfka (L. Janáček: Její pastorkyňa)
- Kristýnka (L. Janáček: Věc Makropulos)
- Aljeja (L. Janáček: Z mrtvého domu)
Slovenské národní divadlo: role 1–2
Zemské divadlo v Brně: role 3–15
Překlady[editovat | editovat zdroj]
- oratorium Il ritorno di Tobia [Návrat Tobiase] – Joseph Haydn
- opera buffa La serva Padrona [Služka paní] – Giovanni Battista Pergolesi, 1940
- opera Čertovo manželství – Ottorino Respighi, 1939
- opera Soročinský jarmark – Modest Petrovič Musorgskij, 1940
- opera Trojané – Hector Berlioz, 1940
- opera Ernani – Giuseppe Verdi
- opera Tristan a Isolda – Richard Wagner
- písně – M. P. Musorgskij
- písně – Igor Stravinskij
- písně – Karol Szymanowski
Překlady 1–2[2]
Překlady 2–10[4]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- Čestné uznání za významný podíl na budování naší socialistické vlasti a na rozvoji města Brna (1965) [nebylo státní]
- Vyznamenání Za vynikající práci (1966)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matrika 17143, sn. 158 [online]. MZA [cit. 2022-10-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 424–425.
- ↑ Matrika 17888, sn. 20 [online]. MZA [cit. 2022-10-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-12-20]. Dostupné online.
