Věra Štinglová
| Věra Štinglová | |
|---|---|
| Rodné jméno | Arnsteinová |
| Narození | 26. srpna 1928 (97 let) Praha |
| Alma mater | FAMU |
| Povolání | Kameramanka |
| Zaměstnavatelé | Československá televize, Česká televize |
| Ocenění | Asociace českých kameramanů (2023) - cena za celoživotní kameramanské dílo |
| Děti | Dcera Alena, syn Pavel Štingl |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Věra Štinglová (rozená Arnsteinová, * 26. srpna 1928 Praha) je česká kameramanka.
Dlouhá léta působila v Československé a později České televizi v dětském vysílání. Coby kameramanka natočila řadu známých pohádek a pořadů pro děti. Společně s npř. Věrou Chytilovou, Drahomírou Vihanovou, Olgou Růžičkovou či Vlastou Janečkovou patří do první generace žen, které během 50. a 60. let absolvovaly studium na pražské FAMU a později se ve svém oboru úspěšně etablovaly.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Dětství a dospívání
[editovat | editovat zdroj]Věra Štinglová se narodila 26. srpna 1928 v Praze do židovské rodiny Vilmy a Josefa Arnsteinových. Má o rok a půl starší sestru Editu. Rodina bydlela v pětipokojovém bytě u Strossmayerova náměstí.[2]
Druhá světová válka
[editovat | editovat zdroj]Bod zlomu nastal v březnu roku 1939. Rodina se musela kvůli svému židovskému původu vystěhovat z původního bytu a jejich dcery nesměly již dále chodit do školy. Plánovaná emigrace se rodině bohužel nezdařila. Předvolání k transportu dostala rodina v říjnu roku 1941. Arnsteinovi byli transportováni do koncentračního tábora v Lodži.[3] Roku 1944 byla rodina deportována do koncentračního tábora Osvětim. Po necelém měsíci v Osvětimi byly dcery s matkou transportovány do koncentračního tábora Bergen - Belsen a nakonec skončily v muniční továrně Polte v Magdeburku. Na konci války byly vyhnány na pochod smrti. Do Prahy se všechny tři vrátily 6. června 1945.[4]
Věra se svou sestrou Editou a maminkou Vilmou patřily mezi 274 českých Židů z 5 000 deportovaných, kteří přežily podmínky v Lodžském ghettu. Většina širší rodiny druhou světovou válku nepřežila, zahynula v koncentračních táborech.[2]
Studium
[editovat | editovat zdroj]Původně se vyučila fotografkou a začala pracovat v pražském fotoateliéru Langhans (dnešní Fotoškoda). Z pozice učně se vypracovala na asistentku fotografa. Přestože ji fotografování bavilo rozhodla se nakonec pro studium na pražské FAMU. Katedru kamery studovala pod pedagogickým vedením Jána Šmoka. Během prvního ročníku studenti pouze fotografovali, k samotné kameře se dostali až později. Své studium dokončila v roce 1956.[5] Stala se tak historicky první ženou a na příštích deset let jedinou ženou, která tuto katedru vystudovala.[1]
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]V letech 1957 - 1978 byla provdaná za Stanislava Štingla. Koncem 50. let se manželům narodila dcera Alena. Roku 1960 přišel na svět syn Pavel Štingl. Manželství skončilo po dvaceti letech rozvodem. Po rozvodu si znovu našla partnera, ale nikdy se znovu neprovdala a žili vždy odděleně. [3]
Kromě dvou dětí má Věra Štinglová čtyři vnoučata a jedno pravnouče. [3]
Pavel Štingl vystudoval katedru dokumentární tvorby na FAMU. Počátkem 90. let založil vlastní produkční společnost K2.[6]
Tvorba
[editovat | editovat zdroj]Začátky
[editovat | editovat zdroj]Již během studia se coby kameramanka podílela na školním filmu V ulici je starý krám (1955), který režíroval její vrstevník Jan Valášek. Krátkometrážní černobílý snímek tematizuje nedostupnost bydlení a další sociální problematiky. I přes úspěšnou první spolupráci žádný další film v této dvojici nevznikl. [7]
Dále se na pozici asistentky kamery podílela na pořadu Otevírání studánek Bohuslava Martinů v Beskydech. Na pořadu spolupracovala s režisérem, scenáristou a pedagogem Alanem Františkem Poem. I přes těžké podmínky natáčení (natáčení probíhalo na horách, kamera vážila dvacet kilo) se Věra osvědčila jako kameramanka. [7]
Práce v Československé televizi
[editovat | editovat zdroj]Československá televize po svém vzniku trpěla nedostatkem kameramanů, a tak se tehdejší ředitel Karel Kohout rozhodl oslovit mladou začínající kameramanku. Věra dostala za úkol natočit výstavu hraček probíhající na Národní třídě a opět se osvědčila. Na základě této události byla poté přijata do ČST. Tenkrát se vysílalo pouze živě a Věra byla tedy nucená zůstávat v práci do pozdních večerních hodin.[5]
Roku 1960 byli kameramani v ČST rozdělováni do jednotlivých redakcí. Věra dostala nabídku točit tvorbu pro děti. V této redakci pak zůstala dlouhá léta. Coby kameramanka se podílela zhruba na 1300 různých televizních filmech, inscenací a pohádek pro děti. Spolupracovala převážně s režisérkami Vlastou Janečkovou a Libuší Koutnou. Dále spolupracovala například s Věrou Jordánovou, Františkem Procházkou, Ludvíkem Rážou a mnoho dalšími. [7]
V dětském vysílání Československé a později České televizi zůstala až do svého odchodu do důchodu začátkem nového milénia. Coby televizní a filmová kameramanka tak působila 40 let.
Publicistika
[editovat | editovat zdroj]V druhé polovině 60. letech natáčela publicistický pořad Zvědavá kamera. Jednalo se o jeden z nejsledovanějších publicistických pořadů v 60. letech. Díky tehdejší uvolněné atmosféře 60. let mohl bez větší cenzury informovat o dobových kauzách. Jeden z dílů se natáčel během srpnové invaze roku 1968. Věra se společně s novinářkou Otkou Bednářovou dostala do svízelné situace. Natočený materiál jim byl zabaven a Věra byla následně vyhozena z KSČ, neboť se nesouhlasně postavila proti sovětské okupaci. Diváci úspěšný pořad byl v rámci normalizace natrvalo zrušen. [7]
Během své dlouholeté kariéry se podívala do Mongolska, Alžíru nebo na Kubu.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Roku 2023 ji Asociace českých kameramanů a umělecká agentura DILIA udělila cenu za celoživotní kameramanské dílo.[8]
Vybraná filmografie
[editovat | editovat zdroj]Filmy
[editovat | editovat zdroj]- Dařbuján a Pandrhola - televizní verze, režie: Ludvík Ráža (1959)
- Tři veteráni - televizní verze, režie: Pavel Kraus (1964)
- Cesta řeky k moři - režie: Ludvík Ráža (1966)
- Malá mořská víla - televizní verze, režie: Jan Valášek st. (1966)
- Kocour v bačkorách - režie: Libuše Koutná (1971)
- Sedm křížů - režie: Eva Sadková (1983) - krimi
- Čertův švagr - režie: Vlasta Janečková (1984)
- Koloběžka první - režie: Ludvík Ráža (1984)
- S čerty nejsou žerty - asistentka kamery, režie: Hynek Bočan (1984)
- O štěstí a kráse - režie: Libuše Koutná (1986)
Seriály
[editovat | editovat zdroj]- Příběhy kocoura Damiána - režie: Vlasta Janečková (1966)
- Robinzoni z Kronborgu - režie: Pavel Kraus (1978)
- Moje srdcová sedma - režie: Ludvík Ráža (1984)
- Voňavé haraburdí - režie: Svatava Simonová (1987)
- Hurvínek vzduchoplavcem - režie: Libuše Koutná (1997)
Dokumentární
[editovat | editovat zdroj]- Peklo na zemi - režie: Vojtěch Jasný (2001)
Krátkometrážní
[editovat | editovat zdroj]- Cesta do srdce osmého trpaslíka - režie: Libuše Koutná (1984)
- Lorinka a čertík Bertík - režie: Ludvík Ráža (1968)
- V ulici je starý krám (studentský film) - reřie: Jan Valášek st. (1955)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 COUFALOVÁ, Valerie. Neviditelné ženy FAMU – Revue. Filmový přehled [online]. [cit. 2026-01-07]. Dostupné online.
- 1 2 MYŠKOVÁ, Ivana. Nepřežil ani ten Kája Mařík [online]. 2017-08-17 [cit. 2025-12-16]. Dostupné online.
- 1 2 3 FISCHLEINOVÁ, Klára. Osudy ve stínu Šoa. [s.l.]: P3K, 2014. 96 s. ISBN 978-80-87343-34-0.
- ↑ ŠTINGLOVÁ, Věra. Paní Vilma A., nar. 1903, a její dcery Edita J., nar. 1927, a Věra Š., nar. 1928 | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2025-12-16]. Dostupné online.
- 1 2 TASOVSKÁ, Klára. Zkušená návštěva: Věra Štinglová - Kamera a mikrofon v ženských rukách - Průvan | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ ŠTINGL, Pavel. Filmografie - K2 - produkční společnost Pavla Štingla. www.k2films.cz [online]. [cit. 2026-01-08]. Dostupné online.
- 1 2 3 4 Věra Štinglová (1928). FDb.cz [online]. [cit. 2026-01-08]. Dostupné online.
- ↑ DILIA. Věra Štinglová získala cenu za celoživotní kameramanské dílo [online]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, z.s. [cit. 2026-01-07]. Dostupné online.
