Věněk Šilhán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
prof. Ing. Věněk Šilhán, CSc.

poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
30. ledna 1990 – 5. června 1990
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Ve funkci:
6. června 1992 – 31. prosince 1992

6. rektor VŠE v Praze
Ve funkci:
1. února 1990 – 31. ledna 1991
Předchůdce Antonín Brůžek
Nástupce Štěpán Müller
Stranická příslušnost
Členství KSČ
bezpartijní (OF)
ČSSD

Narození 12. února 1927
Kněževes
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 9. května 2009 (82 let)
Praha
Česká republikaČeská republika Česká republika
Choť Libuše Šilhánová
Profese politik, ekonom, pedagog a vysokoškolský pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Hrob na Šáreckém hřbitově v Praze

Prof. Ing. Věněk Šilhán, CSc. (12. února 1927 Kněževes9. května 2009 Praha[1]) byl český a československý  ekonom, před rokem 1969 člen KSČ, stoupenec reformního proudu a jedna z hlavních postav vysočanského sjezdu KSČ v srpnu 1968, za normalizace disident a signatář Charty 77, po revoluci aktivista Občanského fóra, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za OF, později za ČSSD.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 19571970 působil na Vysoké škole ekonomické v Praze (mj. jako prorektor pro vědecko-badatelskou činnost). Významu nabyl při Pražském jaře v roce 1968, kdy se stal vůdcem mimořádného tzv. vysočanského sjezdu KSČ a prozatímním tajemníkem ÚV KSČ na místo Sověty uneseného Alexandra Dubčeka.[2] Vysočanský sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Stal se rovněž členem Předsednictva ÚV KSČ a tajemníkem ÚV KSČ.[3]

Poté, co do funkce prvního tajemníka nastoupil Gustáv Husák, začala probíhat normalizace a Věněk Šilhán nějakou dobu pracoval manuálně. Stal se signatářem Charty 77, jeho manželka Libuše byla v letech 19871988 spolumluvčí Charty 77. Po revoluci byl jedním ze sedmnácti zakladatelů Občanského fóra za Klub Obroda.[2]

K roku 1989 je uváděn jako důchodce, bytem Praha.[4]

V prosinci 1989 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 11 – Praha 8, hlavní město Praha) jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Mandát za OF obhájil ve volbách roku 1990. V rámci Občanského fóra patřil do klubu bývalých reformních komunistů Obroda a po rozkladu OF se přiklonil k Československé sociální demokracii. Za ni obhájil mandát ve volbách roku 1992. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[5][6][7][8] Od června 1990 zastával funkci místopředsedy Sněmovny lidu.[9]

Vrátil se také do akademické obce, na Vysokou školu ekonomickou (19901992), kde vykonával i rektorskou funkci (únor 199031. ledna 1991). Poté působil jako předseda správní rady podniku Preciosa a následně (od r. 1995) jako předseda představenstva Nadace Preciosa.

V roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu za ČSSD na Praze 2.[10][11]

Zemřel 9. května 2009 a k rozloučení došlo v krematoriu ve Strašnicích 18. května. Rozloučit se s ním přišlo na tři sta lidí: někteří signatáři Charty 77, mezi nimi i Václav Havel, dále například politici Karel Schwarzenberg, Petr Pithart, Jan Ruml, Pavel Rychetský nebo filosof Erazim Kohák.[12] Je pochován na Šáreckém hřbitově v Praze 6.

Mezi jeho citáty patří „Obchod by neměl být jen směnou hmoty, ale i oplozením ducha.“

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zemřel Šilhán, jedna z osobností Pražského jara 1968 [online]. České noviny, 2009-5-9, [cit. 2009-05-09]. Dostupné online.  
  2. a b MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 282.  
  3. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net, [cit. 2012-05-28]. Dostupné online. (česky) 
  4. NÁVRH na volbu - nových poslanců Sněmovny lidu (příloha 1) [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-28]. Dostupné online. (česky) 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-28]. Dostupné online. (česky) 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-28]. Dostupné online. (česky) 
  7. Věněk Šilhán [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-28]. Dostupné online. (česky) 
  8. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz, [cit. 2012-05-28]. Dostupné online. (česky) 
  9. Poslanec prof.Ing. Věněk Šilhán, CSc.
  10. Senátní volby 1996
  11. Výsledek voleb do Senátu Parlamentu ČR konaných dne 15.–16. 11. 1996
  12. Rodina a přátelé se rozloučili s Věňkem Šilhánem [online]. České noviny, 2009-5-18, [cit. 2009-05-18]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

rektor VŠE v Praze
Předchůdce:
Antonín Brůžek
19901991
Věněk Šilhán
Nástupce:
Štěpán Müller