Věc (právo)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Věc (res) je v hmotněprávním smyslu slova to, co může být předmětem (objektem) práv, ne však jejich nositelem (subjektem). Věci tak stojí v protikladu k osobám. Podstatným znakem věci je její oddělitelnost či vymezitelnost a její užitnost, případně ocenitelnost. V tomto smyslu jsou věcmi i domácí zvířata, protože nejsou osobami, to jest nemohou být účastníky procesu.[1] Oproti staršímu pojetí, v němž se za věci pokládaly i věci nehmotné, nový občanský zákoník pojem věci poněkud zužuje a rozlišuje vlastnictví hmotných věcí od nehmotných práv (například autorských).[zdroj?]

V procesním právu znamená věc (causa) záležitost, kterou je třeba vyřídit, například soudní případ.

Věc v občanském právu[editovat | editovat zdroj]

Občanský zákoník věc nedefinuje, nýbrž pouze dělí věci na movité a nemovité. Obecným znakem věci je její ovladatelnost a použitelnost. Proto jsou za věci považovány i ovladatelné přírodní síly (např. elektrická energie). Podle současné občanskoprávní koncepce se za věc nepovažuje zvíře. Speciální právní postavení mimo běžný režim věci mají například lidské tělo a jeho části (s výjimkou snadno oddělitelných částí, které dorůstají, např vlasy nebo nehtů) a zvířata. Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor.

Jako součást věci občanský zákoník ve svém § 120 chápe vše, co k dané věci podle její povahy náleží a nemůže být od věci odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Není to tedy z právního hlediska věc samostatná. Na pomezí mezi součástí věci a věcí zcela samostatnou stojí tzv. příslušenství, o kterém vlastník věci hlavní určí, že s ní má být trvale užíváno. Samostatnou věcí se stává přírůstek věci tehdy, kdy se oddělí (separuje) od věci hlavní.

Vlastník může i věc úmyslně opustit. Podle § 135 občanského zákoníku tím ale vlastníkovi automaticky nezaniká vlastnické právo k ní, ledaže se o ni půl roku po odevzdání obci, na jejímž území byla nalezena, nepřihlásí. Podobně je na tom v tomto smyslu také věc skrytá nebo ztracená.

Věc v právní teorii[editovat | editovat zdroj]

Krom zákonného dělení na věci movité a nemovité rozlišuje právní teorie i jiná dělení, vesměs pocházející už z římského práva:

  • Věci zuživatelné a nezuživatelné – zuživatelné věci se svým obvyklým použitím spotřebovávají (typicky potraviny), nezuživatelné nikoliv (odhlédnuto od běžného opotřebení)
  • Věci zastupitelné a nezastupitelné – zastupitelné věci jsou nahraditelné jinou stejnou věcí (např. knižní výtisk), nezastupitelné jsou nenahraditelné (např. originál obrazu).
  • Věci genericky a individuálně určené – věci genericky určené jsou vlastně věci zastupitelné, o jejichž zastupitelnosti rozhodli účastníci právního vztahu. Typicky lze rozdíl demonstrovat na penězích – pokud se účastníci nedohodnou, jsou peníze věcí genericky určenou. Účastníci však mohou sjednat, že předmětem vztahu jsou zcela konkrétní bankovky či mince; takto určené věci se stávají věcí individuálně určenou.
  • Věci dělitelné a nedělitelné – věc dělitelnou lze rozdělit bez toho, že by ztratila své využití (byť přirozeně klesne její cena). Dělitelnou věcí je tak trám, nedělitelnou věcí je automobil.
  • Věci jednotlivé a věci hromadné – věc hromadnou tvoří soubor jednotlivých věcí, které jsou určitou vnitřní vazbou propojeny tak, že tvoří hospodářský celek (typicky sbírka známek).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Věc.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KŘIVÁČKOVÁ, Jana; HAMUĽÁKOVÁ, Klára; TINTĚRA, Tomáš, a kol. K pojetí člověka a věci v novém soukromém právu. Praha : C. H. Beck, 2015. 241 s. ISBN 978-80-7400-294-6.  
  • Karel Eliáš: Věc jako pojem soukromého práva. In: Právní rozhledy 4/2007, str. 119–126
  • Ottův slovník naučný, heslo Věc. Sv. 26, str. 485

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]