Seznam osobností Horní Libchavy

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Významné osobnosti Horní Libchavy, které se nějakým způsobem zapsaly do dějin obce, se objevují již na počátku 19. století. Rozsáhlé změny revolučních let 1848–1849 přinesly novou sociální vrstvu podnikatelů. Střední vrstvy tvořily v monarchii po celé 19. století významnou část společnosti. Právě z ní se modifikovala tehdejší inteligence (advokáti, lékaři, profesoři, novináři, umělci atd.) I když zanikla skupina patrimoniálních úředníků, státní správa nabízela vzdělaným mužům (od posledních desetiletích 19. století i ženám) široké uplatnění.

Augustin Michael Hiebel[editovat | editovat zdroj]

Augustin Michael Hiebel (* 3. října 1720, Oberliebich / Horní Libchava; † 5. září 1752, Osek), cisterciák, prof. teologické etiky (Theologische Ethik, též Moraltheologie), do cisterciáckého řádu vstoupil roku 1742 v Oseckém klášteře, primici slavil 5. října 1749.[1]

Franz a Josef Scheiner[editovat | editovat zdroj]

Franciscus Antonius Scheiner (* 25. března 1780, Horní Libchava čp. 115), se narodil otci Johannu Georgovi Scheinerovi (Joannus Georgius Scheiner, * 5. října 1755, Horní Libchava - † 19. listopadu 1822, Horní Libchava čp. 122) a matce Marii Elisabeth, rozené Scheineriana († 11. srpna 1789, Horní Libchava čp. 115 ve věku 34 let). Po smrti první manželky Marie Elisabethy se otec 14. června 1790 na čp. 115 ve věku 35 let podruhé oženil s 22letou Theresou Brix (* 10. července 1768). Dne 11. května 1791 se manželům Scheinerovým na čp. 122 narodil syn Josef Anton Scheiner, nevlastní bratr F. A. Scheinera.[2][pozn. 1][3] Franz Scheiner patřil k prvním brazilským osadníkům na zač. 19. století a v Rio de Janeiru se usadil poté, co Jan VI. Portugalský, pozdější král Spojeného království Portugalska, Brazílie a Algarve, otevřel brazilské přístavy zahraničnímu obchodu (r. 1808).[4] Po příjezdu Marie Leopoldiny Habsbursko-Lotrinské (r. 1817) patřil k jejím důvěrníkům.[5][6][7] O synovi Josefu Scheinerovi, vojákovi c. k. pěšího pluku prince Neuß-Plauena (k. k. Prinz Neuß-Plauen Linien-Infanterie-Regiment) a účastníkovi bitvy u Lipska, neměl ještě v roce 1816 jeho otec Johann Georg Scheiner (sedlák z Horní Libchavy na čp. 122), žádné zprávy a snažil se jej proto vyhlásit úředně za mrtvého.[8]

První informace o území Nového světa se dostávaly do zemí Koruny české především díky jezuitům, později skrze obchodní kontakty sklářských kompanií. V roce 1769 byla v účetní zprávě pěti společníků sklářské kompanie: Johann Gottfried Ostritz (Chomouty), Ludovit Gertner (Sloup), Johann Antoni Grosmann (Skalice), Athanasius Palme (Prysk), Johann George Hansel (Radvanec), vydané v Amsterdamu 15. prosince 1769, zmíněna mezi mnoha dalšími také sklářská kompanie Scheiner & Comp.[pozn. 2][9] Firma Hiecke, Rautenstrauch, Zincke & spol., v Hamburku zastupovaná firmou J. F. Scheinert & spol., otevřela v roce 1784 pobočku v peruánské Limě, v roce 1787 v Mexiku. Oficiální a přímé spojení navázala až po zrušení omezení, kdy byl ze Španělska povolen dovoz i do španělských kolonií. V roce 1815 požadovala firma Brittain u. Comp. z Rio de Janeira od společnosti různé hokynářské zboží, které bylo do Ria odesláno 2. ledna 1816. Pravděpodobně už 3. června 1816 se vydal Franz Scheiner (Franz Scheinert) na vlastní pěst na lodi „Christian” s jednou bednou skla do Ria.[10] V letech 1817 až 1819 požadoval Franz Scheiner od firmy „Hiecke Rautenstrauch Zincke u. Komp.” 65 beden se sklem a 27 beden s hokynářským zbožím a v letech 1822 až 1823 dalších 31 beden se sklářským a 14 beden s hokynářským zbožím.[10] Franz Scheiner se tehdy jako jediný český Němec obchodně spojil s Angličanem Georgem Brittainem a v květnu 1819 potvrdila Královská generální obchodní rada („La Real Junta General de Comercio”) založení obchodní firmy na dovoz a vývoz zboží „G. Brittain Scheiner & Company”, se sídlem na ulici „Rua do Sabão”, čp. 34.[11][12][13]

V roce 1821 zakládal Franz Scheiner společně s kolegou Carlem Hindrichsem ze Solingenu spolek „Club Germania” (Sociedade Germania), ze začátku fungujícího jako lokál s německými a anglickými tiskovinami.[14][15] Wenzel Philipp Leopold Baron von Mareschal (1785–1851), který od roku 1819 Rakouské císařství na brazilské půdě zastupoval, jej v roce 1828 jmenoval prvním generálním konzulem Rakouského císařství v Brazílii. Tento post měl zastával až do roku 1843 (provizorně v roce 1828–1829, regulérně v letech 1829–1843).[16][17][18][19] V roce 1828, kdy se pomalu stahoval z obchodního života, odešel spolu se svým bratrem Josefem na farmu do Cantagala. Josef Scheiner se věnoval pěstování a obchodu s kávou ("em 1828 com seu irmão Joseph para uma fazenda em Cantagalo").[20][21] Farmu v Cantagalu (comerciante em Cantagalo) převzal v další generaci Joseph Georg Friedrich Scheiner, jež se roku 1848 v Neufreiburgu (Nova Friburgo) oženil s Marthou Elisabeth Magdalenou (* 09.01.1827), dcerou luteránského pastora Friedricha Sauerbronna.[22] Z manželství pošel syn Georg Joseph Scheiner (* 26. října 1848, Nova Friburgo).[23][24][25][26][27]

Karl Anton Junek[editovat | editovat zdroj]

Dr. Karl Anton Junek (* 2. března 1807, Oberliebich / Horní Libchava; † 3. září 1887, Praha), dvorní rada, milovník umění a znalec hudby.[1][28]

Franz Rochelt[editovat | editovat zdroj]

Ing. Franz Rochelt (* 4. června 1835, Oberliebich / Horní Libchava; † 23. ledna 1899, Leoben), syn mistra mlynářského na mlýně čp. 3 (tzv. Klinštejnský), vystudoval přípravný Pražský polytechnický institut, ve škol. roce 1856/57 studoval na Báňskou akademii v Příbrami (Kaiserlich-Königliche Montan-Lehranstalt) a obdržel důlní stipendium (Montan-Stipendium).[29] V roce 1858 nastoupil u správy dolů v obci Windschacht / Štiavnické Bane u Banské Štiavnice, r. 1861 zastával post báňského praktikanta u firmy „Berg-Forst & Güter Dion” v Banské Štiavnici (Schemnitz), r. 1862 nastoupil tamtéž jako asistent na Báňské akademii (Berg- und Maschinenwesen, Markscheiderei und prakt. Geometrie), v letech 1864–68 byl zaměstnán u ministerstva financí ve Vídni (důlní oddělení), v letech 1868–72 pracoval jako důlní inženýr u tyrolské firmy „Tiroler Montanwerke GmbH” v Hall in Tirol, r. 1872 působil v Brixleggu a po celém Tyrolsku, r. 1873 obdržel profesorský post na Báňské akademii v Leobenu (Bergbau, Markscheidekde, und Aufbereitungslehre), v letech 1877-79 a 1889-91 v pozici rektora; r. 1890 obdržel titul vrchního důlního rady (Oberbergrat). Působil v mnoha spolcích pro důlní inženýrství (Der geognostisch-montanistische Verein für Steiermark, Schlagwetterkommission, Verein der Bohrtechniker, Berg- und Hüttenmännische Verein), za svou činnost byl mnohokrát oceněn, zasloužil se o rozvoj těžby uhlí v monarchii, napsal celou řadu vědeckých prací na téma důlní technologie.[30]

Eduard Herrmann[editovat | editovat zdroj]

MUDr. Eduard Herrmann (* 1. února 1836, Oberliebich / Horní Libchava; † 1868), praktický lékař, vystudoval gymnázium na Malé Straně v Praze, lékařství na Pražské univerzitě, po promoci působil v letech 1862-68 v Jesenici a nakonec v Kolešovicích u Rakovníka.[31]

Raimund Grosspietsch[editovat | editovat zdroj]

Dr. Raimund Grosspietsch (* 2. září 1837, Oberliebich / Horní Libchava; † ?), vojenský lékař, 5. pěší pluk, posádková vojenská nemocnice č. 3 v Badenu (Garnisons-Spitale Nr. 3 zu Baden bei Wien), 1870 reservní velitelství c. k. pěšího pluku č. 3, 1874 prapor pevnostního dělostřelectva č. 7 (Festungs-Artillerie-Bat. Nr. 7), 1896 penzionovaný v hodnosti c. k. vrchní štábní lékař I. třídy (Oberstabsarzt 1. Klasse).[1]

Emil Rochelt[editovat | editovat zdroj]

Dr. Emil Rochelt (* 24. června 1847, Oberliebich / Horní Libchava; † 8. února 1918, Merano), syn mistra mlynáře (Klinštejnský mlýn čp. 3), doktor všeobecného lékařství, c. k. zdravotní rada a bavorský dvorní rada v Meranu, studoval na gymnáziu v České Lípě, následně na lékařské fakultě ve Vídni. Oženil se s dcerou českolipského obchodníka Schmidta.[32] V květnu 1873 promoval a lékařskou dráhu započal jako aspirant na nově otevřené druhé Univerzitní oční klinice (Universitäts-Augenklinik im Allgemeinen Krankenhaus) ve Vídni u prof. Eduarda Jägra von Jaxtthal, později jako pomocný lékař prof. Alberta Mosetiga von Moorhof a na chirurgické klinice jako žák dvorního rady barona Johanna von Dumreicher. S chirurgem Eduardem Albertem odešel do Innsbrucku, kde mu po čtyři roky asistoval. Složil fysikátní zkoušky (Physikatsprüfung) a v roce 1871 se odstěhoval do Merana, kde začal působit jako lázeňský lékař.[1]

V Meranu působil 15 let v lázeňském představenstvu, 10 let v městské radě, po založení c. k. Lékařské komory byl kolegy zvolen jejím členem, kde působil až do roku 1903, kdy byl vládou jmenován členem Zemské zdravotní rady pro Tyrolsko a Vorarlbersko. S oftalmologem vévodou Karlem Teodorem Bavorským provozoval na jeho privátní klinice chirurgickou praxi a společně si asistovali. Roku 1890 byl Rochelt jmenován bavorským dvorním radou a v roce 1900 obdržel rytířský kříž Řádu Františka Josefa.[1]

Dr. E. Rochelt, Dr. všeobecného lékařství, asistent na chirurg. klinice a suplent u c. k. Univerzity, chirurg a odborný lékař pro chirurgická onemocnění, nemoci ucha, hrtanu a nosohltanu. (I Rennweg čp. 32), od 8 do 9 hodin a od 14 do 15 hodin.

Adressbuch des Kurortes Meran[33]

B. Leipa 25. června 1917. Lázeňská rada Merana jmenovala svého dlouholetého člena a dvorního radu Dr. Emila Rochelta u příležitosti oslav jeho 70. narozenin za zvláštní zásluhy o rozkvět lázní svým čestným členem. Dr. Rochelt je německý Čech a pochází z Horní Libchavy.

Leitmeritzer Zeitung. 27. Juni 1917[34]

Johanna Leitenberger[editovat | editovat zdroj]

Johanna Leitenberger (* 11. května 1848, Oberliebich / Horní Libchava), vdova po poštovním správci a spisovatelka ze Salcburku, své básně zveřejňovala např. v časopise „Böhmens deutsche Poesie und Kunst”. Její matkou byla pravděpodobně Johanna Leitenberger-Wols, narozená 31. ledna 1818 v Praze a pochovaná 5. ledna 1893 v Solnohradě, kde pracovala jako učitelka a přispívala do různých časopisů. Věnovala se otázce postavení ženy ve společnosti.[1]

Josef Münzberger[editovat | editovat zdroj]

Josef Münzberger (* 11. května 1848, Oberliebich / Horní Libchava; † 1. ledna 1931, Böhmisch Leipa / Česká Lípa), vystudoval gymnázium v České Lípě, na Pražské univerzitě zeměpis a dějepis, v letech 1870–1915 profesor zeměpisu a dějepisu na reálném gymnáziu v České Lípě, školní rada v České Lípě.[35]

Otto Henke[editovat | editovat zdroj]

Dr. Otto Henke (* 18. listopadu 1927, Oberliebich / Horní Libchava; † 17. ledna 1964, Dresden, DDR), 1949–1953 studium biologie na Friedrich-Schiller-Universität Jena, 10 let na Institutu fytopatologie v Naumburgu (Saale), člen Německé akademie zemědělských věd v Berlíně, fyziologické oddělení Institutu pro ovocnářství a okrasné rostliny Drážďany-Pillnitz / Abteilung Physiologie des Instituts für Obstbau und Zierpflanzenbau Dresden-Pillnitz[36]

Wolfgang Hackel[editovat | editovat zdroj]

Wolfgang Hackel (* 27. listopadu 1942, Oberliebich / Horní Libchava), otec Emil Hackel (lékárník/Drogist), matka Berta, rozená Löbel,[37] německý politolog a politik, ministr za CDU.[38] Po odsunu do sovětské okupační zóny Německa žil v Aschersleben, kde v roce 1963 odmaturoval a po výstavbě berlínské zdi utekl do NSR. V roce 1969 ukončil studium na Svobodné univerzitě v Berlíně (Studium der Politischen Wissenschaften und der Volkswirtschaft an der Freien Universität Berlin) diplomem z politologie. V letech 1972–1973 absolvoval na univerzitě doplňující studium. Od roku 1966 byl členem CDU (Junge Union).[39]

Franz Brix[editovat | editovat zdroj]

Franz Brix se narodil v Horní Libchavě, vyučil se sochařství ve Sloupu a na zač. 20. století se stal vyhledávaným sochařem ve Vídni.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Rodině Scheinerů patřil v Horní Libchavě (Oberliebich) jeden z největších statků (čp. 106) a v pol. 19. století též statky čp. 115 a čp. 122, ležící v horní části obce. Indikační skica stabilního katastru Horní Libchava, na www.archivnimapy.cuzk.cz
  2. ↑ Další uvedené sklářské kompanie, s kterými společníci Gerthner, Ostritz, Hansel, Grosmann a Palme v roce 1769 obchodovali: Elias Bredschneider (Langenau / Skalice), Johann Josef Anton Gerner & Comp. (Langenau, sídlo v Porto), Joseph Zimmermann (Langenau), Christoph Ignaz Bautsch (St. Petersburg), Johann Josef Günther (St. Petersburg), Franz Engelmann (Amersfoort), Hackel & Gray (Dordrecht), Josef Hanel (Leeuwarden), Josef Mossig (Leeuwarden), Anton Mücke (Haarlem), Johann Adam Bredschneider (Leiden), Groh Glaus & Comp. (Rotterdam), Joh. Kaspar Zahn (Marseille), Fischer Storm & Comp., Johann Josef A. Hackel & Comp., Jancke & Comp., Christian Preyssler & Comp., Johann Anton Trauschke & Comp., Franz Ullmann, Johann Adam Ziegenhein & Comp., Anton Zimmermann & Comp. In: Edmund Schebek: Böhmens Glasindustrie und Glashandel Quellen zu ihrer Geschichte 1878.

 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g Hantschel, Franz: Heimatkunde des politischen Bezirkes B.-Leipa, Böhmisch Leipa: Selbstverlage, 1911
  2. ↑ Matriky Horní Libchava
  3. ↑ K. K. priv. Prager Zeitung, Do, 30. Januar 1817, S. 6 a též Mo, 10. August 1818, S. 8.
  4. ↑ Über den Aufbau des Konsulatswesens in Südamerika vgl. St. K. Dipl. Korr. Brasilien, Fasz. 21, Bericht Nr. X, ddo. 30. Nov. 1830, in: BLAAS, Richard: Die Anfänge des österreichischen Brasilienhandels. Citace: "Es ist Franz Scheiner, der schon 20 Jahre in Brasilien weilte und mit seinem Handelshaus Brittain, Scheiner & Co. den Südamerikahandel genau kannte."
  5. ↑ Johann Baptist von Spix, Karl Friedrich Philip von Martinus: Reise in Brasilien auf Befehl Sr. Majestät Maximilian Joseph I.: Königs von Baiern, in den Jahren 1817 bis 1820, Band 1, s. 90. ("hier die Namen unserer wackeren Landsleute, der Herren Scheiner, Hindriks, ..."
  6. ↑ Friedrich Sommer : Wilhelm Ludwig von Eschwege, 1777–1855: lebensbild eines Auslanddeutschen mit kulturgeschichtlichen erinnerungen aus Deutschland, Portugal und Brasilien, unter benutzung unveröffentlichter aufzeichnungen aus dem familienbesitz, Ausland und Heimat Verlags-Aktiengesellschaft, 1928, s. 124: "Auch im Hause des aus Böhmen stammenden Handelsherrn Scheiner herrschte einheiterer Ton, bis man sich zum ernsteren Whist niederließ. Der ältere Bruder, der hier in Betracht kommen dürfte, scheint Franz gewesen zu sein. Es gab zwei Brüder dieses Namens. Er hat der Kronprinzessin geschäftlichen Beistand geleistet und ist seiner fürstlichen Landsmännin wohl auch persönlich näher gekommen."
  7. ↑ Revista do Instituto Histórico e Geográfico Brasileiro, Fundado no Rio de Janeiro em 1838, Parte II, s. 121-122
  8. ↑ K. K. priv. Prager Zeitung, Fr, 2. Januar 1818, Seite 16. Obsílka Josefu Scheinerovi: "Auf das von seinem Vater Johann Georg Scheiner, Bauer aus Oberliebich N. Roku 122, am 19. Dez. 1816 N. E. 37 jud. zu Protokoll gegebene Ansuchen um dessen Todeserklärung und in Folge der von Seiten des löblichen k.k. Prinz Neuß-Plauen Linien-Infanterie- Regimentsgerichts hieher erlassenen Zuschrift dd. Jungbunzlau den 18. November 1816, empfangen am 24. Nov. l. R. N. E. pol. 345, daß er Joseph Scheiner, Gemeiner bei diesem löbl. Regimente in der Schlacht bei Leipzig im Jahre 1813 plessirt, seither nichts mehr von ihm zur Kenntniß gekommen, und derselbe daher als vermißt außer Stand gebracht worden sei, ist ihm nach dem allgem. B. G. B. in der Person des Herrn Vinzenz Emanuel Schlegel, Justiziär in Politz ein Kurator bestallet worden, wovon derselbe andurch mit dem Beisatze verständiget wird, daß hiezu von Seiten des Gerichts ein Termin auf ein ganzes Jahr, nämlich bis Ende Jäner 1818 bestimmt worden sei, und daß, wenn er während der Zeit nicht erscheinet oder das Gericht auf eine andere Art in die Kenntniß seines Lebens setzet, auf weiteres Einschreiten seines Vaters Johann Georg Scheiner zu dessen Todeserklärung geschritten werden würde.Oberliebich am 3. Dezember 1816."
  9. ↑ Edmund Schebek: Böhmens Glasindustrie und Glashandel Quellen zu ihrer Geschichte, Verlag der Handels- und Gewerbekammer, 1878, s. 238.
  10. ↑ a b Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs, rok vydání 1914, ročník 37: článek Zur Geschichte der Haidaer Glasindustrie. Was Geschäftsbücher erzählen (1775–1825). Von Schulrat J. Sieber, strana 216.
  11. ↑ ANNO, Gazeta do Rio de Janeiro, 1819-05-29, Seite 4. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  12. ↑ ANNO, Gazeta do Rio de Janeiro, 1819-12-01, Seite 4. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  13. ↑ ANNO, Jornal do commercio, 1828-02-13, Seite 4. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  14. ↑ H. Hinden: Deutsche und deutscher Handel in Rio de Janeiro: ein hundertjähriges Kulturbild zur zentenar Feier der Gesellschaft "Germania" 1821–1921, Gesellschaft Germania, 1921, s. 35.
  15. ↑ Staden-Jahrbuch: Beiträge zur Brasilkunde, Instituto Hans Staden, 1963, Bände 11-13, s. 233
  16. ↑ Eva Lack: Wenzel Philipp Leopold Baron von Mareschal, ein österreichischer Offizier und Diplomat, 1785–1851: mit bes. Berücks. seiner diplomat. Verwendung in Süd- u. Nordamerika, VWGÖ Verb. d. Wissenschaftl. Gesellschaften Österreichs, 1975, s. 153
  17. ↑ Félix Becker, Günter Kahle: Iberische Welten: Festschrift zum 65. Geburtstag von Günter Kahle, Böhlau-Verlag GmbH, 1994, s. 143
  18. ↑ Histórias de imigrantes e de imigração no Rio de Janeiro, 7 Letras, Brasil 2000
  19. ↑ Ernst Ebel: Rio de Janeiro und seine Umgebungen im Jahr 1824, Gedruckt bey der Kayserlichen Akademie der Wissenschaften, 1828, s. 114
  20. ↑ Ernst Ebel: O Rio de Janeiro e seus arredores em 1824, Companhia Editora National, 1972, s. 183
  21. ↑ Henrique Bon: Imigrantes: a saga do primeiro movimento migratório organizado rumo ao Brasil às portas da independência, Imagem Virtual, 2004, s. 169
  22. ↑ Armindo L. Müller, José Francisco Meirinhos: Estudos de filosofia medieval: autores e temas portugueses, 2007, s. 149
  23. ↑ Genealogie rodu Sauerbronn
  24. ↑ Armindo L. Müller, José Francisco Meirinhos: Estudos de filosofia medieval: autores e temas portugueses, s. 149
  25. ↑ Genealogie rodu Scheiner
  26. ↑ Os irmãos Scheiner
  27. ↑ Hinden, H.: Deutsche und deutscher Handel in Rio de Janeiro; ein hundertjähriges Kulturbild zur zentenar Feier der Gesellschaft "Germania" 1821–1921.
  28. ↑ Archivní vademecum SOA v Litoměřicích, N • inv. č. 2137 • sig. L43/9 • 1802 - 1819 • Horní Libchava, strana 43. vademecum.soalitomerice.cz [online]. [cit. 2019-03-08]. Dostupné online. 
  29. ↑ Berg- und hüttenmännisches Jahrbuch der K.K. Montan-Lehranstalten zu Leoben und Přibram, 1858, s. 19
  30. ↑ Rochelt, Franz (1835–1899), Montanist
  31. ↑ Wenzel Rott: Der politische Bezirk Podersam, Gerichtsbezirke Podersam und Jechnitz, 1902, s. 765
  32. ↑ Prager Tagblatt, Di, 12. Februar 1918, S. 3
  33. ↑ Adressbuch des Kurortes Meran, Meran 1882, Verlag der S. Potzelberger'schen Buchhandlung (F. W. Ellmenreich), s. 15
  34. ↑ Leitmeritzer Zeitung. 27. Juni 1917. s. 6
  35. ↑ Reichenberger Zeitung, 3.1.1931, č. 4, s. 3
  36. ↑ Botanica Marina, Band 8, Heft 1, Seiten 168–168
  37. ↑ Deutsche Who's who, svazek 46, 2007, stránka 460
  38. ↑ Životopis Wolfgang Hackel
  39. ↑ Dr. Wolfgang Hackel. www.politische-bildung-brandenburg.de [online]. 2013-03-01 [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. (německy) [nedostupný zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Seznam_osobností_Horní_Libchavy&oldid=23813495“