Vývoj tibetsko-čínských vztahů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Historický přehled nezávislosti Tibetu[editovat | editovat zdroj]

V průběhu dějin byl Tibet více či méně nezávislý a o správu regionů se staraly jednotlivé náboženské školy tibetského buddhismu.[1] Čína a její vládnoucí dynastie samozřejmě měly vliv na vývoj v Tibetu z důvodu geografické blízkosti, kulturní výměny a obchodních vazeb. Tvrzení, že Tibet byl odjakživa součástí Číny, není podložené fakticky, ale slouží pouze propagandistickým účelům Komunistické strany Číny. Lze sice říci, že na konci 18. století se Tibet stal vazalem Číny, tento vztah však nelze označit za vztah na provinční úrovni. Velice sporná je také otázka společensko-politického zřízení a údajné otrokářství, které mělo v Tibetu podle některých pročínských autorů panovat. Otroctví je totiž v kontextu tradičního Tibetu neadekvátní termín a přesnější označení je spíše nevolnictví a poddanství, které v přenesené podobě známe i z evropských zemí v dřívějších staletích. V průběhu 19. století se vliv dynastie Čching oslaboval nejen na území vnitřní Číny, ale i jeho periferií zahrnující oblast tibetské náhorní plošiny.[2] To vyústilo ve faktickou nezávislost Tibetu mezi lety 1912 a 1950 a jeho samostatnost podpořil například i mongolský stát.[3]

Anexe Tibetu 1950[editovat | editovat zdroj]

V roce 1950 nastal dramatický zvrat v sino-tibetských vztazích, když čínský vůdce Mao Ce-tung vyslal na území Tibetu jednotky Lidové osvobozenecké armády s cílem „osvobodit“ tibetský lid z údajných imperialistických spárů prezentovaných nepočetným zastoupením britských jednotek.[4] Ve skutečnosti se však jednalo pouze o záminku k anexi de facto nezávislého území a skutečné důvody bohužel zjevně nebyly tak ušlechtilé. V prvé řadě Tibet se svou rozlohou 3 milionů kilometrů čtverečních posloužil značnému rozšíření území čerstvě vzniklé Čínské Lidové Republiky. Tibetská náhorní plošina, ačkoliv jen řídce osídlená, představuje důležité nárazníkové pásmo pro případ expanzivních ambicí druhé regionální mocnosti – Indie. Tibetská náhorní plošina je pramennou oblastí několika významných čínských a asijských veletoků, jmenovitě Žluté řeky, Dlouhé řeky, Mekongu a Brahmaputry. Dále tato oblast skýtá velký potenciál k těžbě nerostných surovin.[5] Je tedy očividné, že Tibet představuje pro ČLR velice lukrativní území prvořadého významu, jehož vlastnictví se není ochotná vzdát ani za cenu nespočtu lidských životů. To dokládá i krvavé potlačení tibetského národního povstání v roce 1959, které si vyžádalo mezi 12 a 87 tisíci obětí z řad Tibeťanů.[6]. Následkem byl mimo jiné i útěk nejvyššího duchovního vůdce Dalajlamy do indické Dharamsaly, kde od té doby působí tibetská exilová vláda. Kulturní revoluce v letech 1966 až 1976 uštědřila další tvrdou ránu svobodě náboženských praktik skrze masivní ničení chrámů a kulturních památek v Tibetu.

Situace po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

V roce 1989, na třicetileté výročí tibetského národního povstání, došlo k vlně nepokojů v souvislosti s utužováním pozice KSČ v Tibetu. Zatímco ve stejném roce Dalajlama přebíral Nobelovu cenu míru, Chu Ťin-tchao, budoucí prezident Číny, se jako tajemník oblastního výboru pro Tibetskou autonomní oblast roce tvrdě angažoval v potlačování protestů a neváhal za tímto účelem vyhlásit stanné právo.[7] V následujících letech čínská vláda započala zavádění politiky ekonomického rozvoje s proklamovaným cílem zvednout životní úroveň obyvatel regionu, nicméně s tím spjaté globalizační tlaky vyústily spíše v negativní dopady na běžný život Tibeťanů.[8] To se projevilo například zvýšenou migrací Chanské majority především do větších měst, posilováním jejich pozice a nevyhnutelnému potlačování tradiční tibetské kultury. Symbolickým projevem připojení Tibetu k Číně je i otevření železniční trati Golmud - Lhasa v roce 2006, kterou do Tibetu denně mimo jiné proudí i tisíce Chanů.[9]

Vedle ekonomického sektoru se sinizace znatelně projevila i v oblasti vzdělávání. Bez nadsázky lze říci, že čínská vláda se snaží prosadit čínský jazyk na úkor tibetského, což lze demonstrovat na příkladu zadrženého tibetského obránce lidských práv Taši Wančuka[10] Budoucí generace vysokoškolsky vzdělaných Tibeťanů tak čelí vytrácení tradičních hodnot, což jde ruku v ruce s postupným opomíjením mateřského jazyka. [11] Stejně tak i většina médií v Tibetu vysílá své programy v čínštině a na památkách vlají v hojném počtu státní vlajky ČLR, na důkaz nezpochybnitelné role „osvoboditele“.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Čínská angažovanost v Tibetu představuje palčivý problém pro vyznávání tradičních tibetských hodnot. Ona modernizace, kterou se ohání čínská strana, evidentně nepřináší kýžené výsledky pro tibetské obyvatelstvo a spíše podporuje migraci Chanů do regionu, což v konečném důsledku může zapříčinit úplný zánik tibetské kultury.[12] V neposlední řadě existuje riziko nadměrné těžby nerostných surovin a dalšího zasahování do ekosystému této světově unikátní oblasti.[13] Z historického hlediska má Tibet nezadatelné právo na nezávislost a vláda v Pekingu by se tak neměla angažovat v místě, na které nemá legitimní nárok.

  1. Dějiny Tibetu | Mongolové.cz. Mongolové.cz. Dostupné online [cit. 2018-04-16]. (anglicky) 
  2. O tradičním Tibetu: propaganda versus fakta. Manipulátoři. 2016-04-06 Dostupné online [cit. 2018-04-16]. (česky) 
  3. TELEVIZE, Česká. 65 let od čínské anexe: Tibetskou kulturu ničí globalizační tlaky, říká sinolog. ČT24. Dostupné online [cit. 2018-04-16]. (česky) 
  4. Tibetská otázka, bezpečnost a pokračující sinizace Tibetu. Security Outlines. 2017-11-08 Dostupné online [cit. 2018-04-16]. (česky) 
  5. The price of gold. The Economist. Dostupné online [cit. 2018-04-16]. (anglicky) 
  6. (ZEKX@CENTRUM.CZ), design & code by Yd. Co se stalo v Tibetu v roce 1959 a děje dnes | TibInfo - Informační systém o Tibetu. www.tibinfo.cz [online]. [cit. 2018-04-16]. Dostupné online. 
  7. HAAS, Benjamin. Tibetan activist put on trial in China for inciting separatism. the Guardian [online]. 2018-01-04 [cit. 2018-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. TELEVIZE, Česká. 65 let od čínské anexe: Tibetskou kulturu ničí globalizační tlaky, říká sinolog. ČT24. Dostupné online [cit. 2018-04-16]. (česky) 
  9. Tibetská otázka, bezpečnost a pokračující sinizace Tibetu. Security Outlines. 2017-11-08 Dostupné online [cit. 2018-04-16]. (česky) 
  10. HAAS, Benjamin. Tibetan activist put on trial in China for inciting separatism. the Guardian [online]. 2018-01-04 [cit. 2018-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. CHINA: Investment in Tibet universities questioned - University World News. www.universityworldnews.com [online]. [cit. 2018-04-16]. Dostupné online. 
  12. Pravdivé informace o situaci v Tibetu. Týdeník Respekt. Dostupné online [cit. 2018-04-16]. 
  13. China: Landslide buries 83 in Tibet gold mine area. USA TODAY. Dostupné online [cit. 2018-04-16]. (anglicky)