Výrobní družstvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Výrobní družstvo je typ společnosti spravovaný za vysoké participace zaměstnanců v rozhodovacích procesech. Ti jsou zároveň jejími majiteli. Zaměstnanci mohou rozhodovat buď přímou volbou, nebo tak mohou učinit pomocí svých zástupců. Každý zaměstnanec–majitel má jeden hlas; jednotlivé podíly ve firmě by měly mít stejnou váhu. Akcie výrobního družstva nejsou veřejně obchodovatelné. Oproti běžným programům zaměstnaneckých akcií (tzv. ESOP) je tu zásadní rozdíl v tom, že v tomto případě zaměstnanci vlastní většinu akcií a zároveň většina zaměstnanců vlastní akcie.

Politická filosofie v pozadí[editovat | editovat zdroj]

  • Jde o typ podnikání s větší mírou přímé a participativní demokracie, protože podporuje účast co největšího počtu zaměstnanců na rozhodovacích procesech v co největší míře.
  • Zaměstnanci mají více zodpovědnosti, ale také více pravomocí, jsou na sobě závislí, společně rozhodují o své budoucnosti. Participativní ekonomika z podstaty tíhne ke komunitarismu.
  • Je to přístup uvažující gestaltisticky. Celek je více než součet jeho částí – družstvo je produktivnější než jeho jednotliví zaměstnanci.
  • Jde o kooperativní strategii. To znamená, že podílníci se rozhodli vzdát šance, že se nechají konstantně hodnotit pomocí tržních mechanismů a individuálně se prosadí. Místo toho přijali místo na trhu pod záštitou celku a soupeří s ostatními jednotkami, jejichž vnitřní dynamika je ale větší. Argument, že individuální nejistota vede k vyšší výkonnosti a kreativitě je právě parcitipativními podniky zpochybněn.
  • Nadprodukt je rozdělen mezi všechny rovnoměrně. Odpadá tu pocit nespravedlnosti, který vzniká z faktu, že odměny vlastníka a managementu jsou nepoměrně vyšší než řadových zaměstnanců.

Výrobní družstva jsou také součástí autonomismu, mutualismu, syndikalismu, participativní ekonomiky a jiných.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Mondragonská družstevní korporace[editovat | editovat zdroj]

Založena roku 1941, vyrostla za Frankova režimu, kdy byl kladen důraz na soběstačnost, a proto její produkce uspokojovala zejména domácí poptávku. Po Frankově smrti (1975) a vstupu Španělska do Evropské unie (1986) pro ni bylo největší výzvou přeorientovat se na globalizované trhy.

V současnosti zaměstnává 74 117 lidí a má příjmy 11,875 miliard euro. Od té doby se jí podařilo expandovat do celého světa a dokonce má i 9 filiálek v České republice.[1]

Členství[editovat | editovat zdroj]

Je pravidlem, že alespoň 80 % zaměstnanců musí být zároveň členy-vlastníky. Nový potenciální člen je svým nadřízeným doporučen managementu. Pokud je jeho profil schválen, dostane lhůtu 36 měsíců na zaplacení 15 000 euro, což je minimální roční mzda.[2]

Fixace platových poměrů[editovat | editovat zdroj]

V Mondragonské korporaci platí pravidlo o maximálním poměru mezi platy dělníka s minimální mzdou a platy managementu. Tato rozpětí se v různých družstvech pohybují mezi 1:3 a 1:9, přičemž průměr je kolem 1:5. Ve skutečnosti je rozdíl ale o něco menší, protože v praxi pobírá minimální mzdu velice malé procento zaměstnanců.[3]

John Lewis Partnership[editovat | editovat zdroj]

Je britské výrobní družstvo spravované skrze trust. Má 88 700 stálých zaměstnanců-partnerů, kteří se podílejí na rozhodovacích procesech a dostávají svůj podíl z ročního zisku. Roční obrat činí 10 miliard liber.[4]

Jeho největší dceřinou společností je řetězec supermarketů Waitrose. Další, Herbert Parkinson, pro něj vyrábí textilie. Dále nabízí telekomunikační služby a pojištění.[5]

Rozhodování[editovat | editovat zdroj]

Každý zaměstnanec se účastní setkání místní pobočky a má příležitost se přímo podílet na jejím chodu. Nad nimi je Rada partnerů, do níž všichni zaměstnanci-partneři volí nejméně 80 % z 82 členů. Předseda dosadí ty zbylé. Tato rada také volí 5 členů vedení, předseda rady vybírá dalších 5.

Partneři mají právo předkládat radě své návrhy a stížnosti, nebo mohou napsat anonymní dopis do firemního tisku The Gazette nebo The Chronicle.

Péče o zaměstnance[editovat | editovat zdroj]

Každý zaměstnanec má nárok bonus v podobě procenta z roční mzdy. Finanční rok, který je u Johna Lewise od února do ledna příštího roku, 2015-16 znamenal bonus ve výši 11 % platu. To je o 4 % méně než v předchozím období. Výše bonusu se za posledních 15 let pohybovala mezi 9 a 20 %.[6] John Lewis se pokouší mezi zaměstnanci budovat kulturu komunitarismu. Vlastní 2 venkovská letoviska s parkem a tenisovými kurty, golfový klub, yachtklub a 3 hotely nabízející prázdninové kapacity pro zaměstnance. Mezi benefity, které firma nabízí patří i půlroční dovolená, na níž má nárok každý po 25 letech služby.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. www.mondragon-corporation.com [online]. www.mondragon-corporation.com [cit. 2016-01-19]. Dostupné online. 
  2. HAAS, Gilda. Mondragon: How Do You Become a Member?. Dr. Pop [online]. 27.5.2015 [cit. 19.1.2016]. Dostupné online. 
  3. HU SOH, Ju. Learning from of Mondragón Corporation - Redesigning Work and Living. OpenIDEO [online]. 31.10.2012 [cit. 19.1.2016]. Dostupné online. 
  4. www.johnlewispartnership.co.uk [online]. www.johnlewispartnership.co.uk [cit. 2016-01-19]. Dostupné online. 
  5. www.johnlewispartnership.co.uk [online]. www.johnlewispartnership.co.uk [cit. 2016-01-19]. Dostupné online. 
  6. KOLLEWE, Julia; BUTLER, Sarah. John Lewis cuts staff bonus to 12-year low after Waitrose profits tumble. The Guardian [online]. Guardian News and Media, 12.3.2015 [cit. 19.1.2015]. Dostupné online. 
  7. THOMAS, Dan. John Lewis group extends sabbatical scheme to over 50s. Personnel Today [online]. 17.2.2006 [cit. 19.1.2016]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]