Výkonný výbor Komunistické strany Československa
Výkonný výbor Komunistické strany Československa byl do roku 1924 nejvyšším orgánem Komunistické strany Československa (KSČ) mezi stranickými sjezdy.
Členy a náhradníky výkonného výboru volil sjezd strany. Výkonný výbor vybíral vrcholné představitele strany – svého předsedu a místopředsedu, ústředního sekretáře a další vedoucí pracovníky stranického ústředí, volil užší výkonný výbor, který řídil stranu mezi schůzemi výkonného výboru.[1] Výkonný výbor vedl stranu ve všech sférách, po stránce politické, organizační i finanční a hospodářské, Při jednání poslaneckého a senátního klubu strany i všech ostatních stranických organizací a institucí měl pověřený přítomný člen výkonného výboru právo veta.[1]
Výkonný výbor KSČ ve své činnosti bezprostředně navazoval na výkonný výbor Československé sociálně demokratické strany dělnické (levice) zvolený na XIII. sjezdu v září 1920, když v v květnu 1921 strana svůj XIV. sjezd přejmenovala na Ustavující sjezd Československé komunistické strany, který zvolil obměněný výkonný výbor; na Slučovacím sjezdu v listopadu 1921 pak byl zvolen výkonný výbor sjednocené Komunistické strany Československa zahrnující i reprezentanty komunistů německých, maďarských a dalších menšin. Na I. sjezdu KSČ uskutečněném v únoru 1923 byl výkonný výbor obnoven.
II. sjezd KSČ proběhlý v říjnu–listopadu 1924 v nové redakci organizačního řádu strany výkonný výbor přejmenoval na ústřední výbor.
Výkonný výbor Československé sociálně demokratické strany dělnické (levice) po XIII. sjezdu (1920–1921)
[editovat | editovat zdroj]Výkonný výbor zvolený XIII. sjezdem Československé sociálně demokratické strany dělnické 28. září 1920:
- 18 členů: Dominik Havlín, Bohumír Šmeral, Václav Bolen, Edmund Burian, Rudolf Benke, Václav Douša, Kateřina Gláserová, František Grünzweig, Jindřich Hatina, Václav Houser, Adolf Jarolímek, Václav Koubek, Anna Křenová, Bohuslav Petrách, František Porkart, Karel Vaněk, Antonín Velíšek a Antonín Zápotocký.[2] Výkonný výbor svým předsedou zvolil Dominika Havlína, místopředsedou Bohumíra Šmerala.[2]
Výkonný výbor Československé komunistické strany po Ustavujícím sjezdu (1921)
[editovat | editovat zdroj]Výkonný výbor zvolený zvolený Ustavujícím sjezdem KSČ 16. května 1921:
- 18 členů: Václav Šturc, Bohumír Šmeral, Václav Bolen, Jan Doležal, Dominik Havlín, Václav Houser, Adolf Jarolímek, Antonín John, František Porkart, Armin Seiden, Josef Schiffel, Josef Skalák, Františka Skaunicová, Marie Strnadová, Jan Synek, Karel Vaněk, Antonín Velíšek a Josef Vrňák.[3] Výkonný výbor svým předsedou zvolil Václava Šturce, místopředsedou Bohumíra Šmerala,[2]
Výkonný výbor Komunistické strany Československa po Slučovacím sjezdu (1921–1923)
[editovat | editovat zdroj]Výkonný výbor zvolený zvolený Slučovacím sjezdem KSČ 2. listopadu 1921 měl
- 24 členů: Václav Bolen, Edmund Burian, Antonín Hess, Václav Houser, Adolf Jarolímek, Bohumil Jílek, Anna Josková, Rudolf Kohn, Karl Kreibich, Alois Neurath, František Pavel, Čeněk Petrovický, Václav Ritter,[pozn. 1] Armín Seiden, Ernö Seidler, Josef Schiffel, Václav Slabihoud, Karol Śliwka, Bohumír Šmeral, Václav Šturc, Růžena Udržalová, Július Verčík, Rudolf Wünsch a Eduard Zorn;[4][5]
- a 12 náhradníků: Josef Cibulka, Marek Čulen, Arnošt Hirschl, Břetislav Hůla, František Chaloupecký, Věra Krčková, V. Kubiš, Ivan Mondok, Alois Muna, Emanuel Stern, Josef Široký a Antonín Zápotocký.[4][pozn. 2]
V únoru 1922 byl z náhradníků za člena výkonného výboru převeden Antonín Zápotocký, v srpnu 1922 Alois Muna.[4] Na říšské konferenci KSČ byli 24. září 1922 vyloučeni ze strany Václav Bolen, Antonín Hess, Bohumil Jílek, Václav Slabihoud, Václav Šturc, Růžena Udržalová a podmíněně i Josef Cibulka.[8][pozn. 3]
Na ustavující schůzi výkonného výboru zvoleného na Slučovacím sjezdu KSČ konané 3. listopadu 1921 byl zvolen užší výkonný výbor ve složení:
- Václav Bolen, Václav Houser, Bohumil Jílek (ústřední sekretář), Karl Kreibich (místopředseda výkonného výboru), Alois Neurath, Bohumír Šmeral, Václav Šturc (předseda výkonného výboru).[2][10][11][12] Současně byla zvolena politická komise ve složení Jarolímek, Kohn, Kreibich, Ritter a Šmeral, organizační komise ve složení Bolen, Houser, Jílek, Neurath a Slabihoud, šéfredaktorem Rudého práva Filip Dobrovolný a jeho zástupcem Josef Skalák.[12]
V souvislosti s diskuzí o postupu komunistů v odborech část výkonného výboru (která měla většinu v užším výkonném výboru: Jílek, Šturc, Bolen, Houser) hájila „levou“ politiku odchodu z Odborového sdružení československého proti umírněným (Šmeral, Zápotocký, Neurath) kteří chtěli zachovat jednotu odborů a pokusit se v nich získat lepší pozice; rozpory způsobily personální nestabilitu vedení až po vyloučení levých z vedení z září 1922.[13] A sice začátkem února 1922 rezignoval na členství v užším výkonném výboru Václav Bolen a z funkce ústředního/generálního sekretáře odstoupil Bohumil Jílek.[14] Úřadu zastupujícího ústředního sekretáře se ujal Bohumír Šmeral, náhradou za Bolena byl členem užšího výkonného výboru zvolen Antonín Zápotocký, který od března 1922 převzal funkci ústředního sekretáře. V červnu 1922 Bohumil Jílek rezignoval na členství v užším výkonném výboru, na uvolněné místo byl zvolen Antonín Hess.[10][14]
Na zasedání výkonného výboru byl 19. srpna 1922 zvolen nový užší výkonný výbor, v němž Hesse nahradil Alois Muna, tudíž měl složení:
- Václav Houser, Karl Kreibich (místopředseda výkonného výboru), Alois Muna, Alois Neurath, Bohumír Šmeral, Václav Šturc (předseda výkonného výboru), Antonín Zápotocký (ústřední sekretář).[10]
Na říšské konferenci KSČ byl 24. září 1922 zvolen nový užší výkonný výbor, v němž Housera a Šturce nahradili Edmund Burian a Čeněk Petrovický, tudíž měl složení:
- Edmund Burian, Karl Kreibich (místopředseda výkonného výboru), Alois Muna (od října 1922[15] předseda výkonného výboru), Alois Neurath, Čeněk Petrovický, Bohumír Šmeral, Antonín Zápotocký (ústřední sekretář).[16]
Během volebního období (od listopadu 1921 do I. sjezdu KSČ v únoru 1923) se výkonný výbor sešel 11krát, užší výkonný výbor 79krát.[7][pozn. 4]
Výkonný výbor Komunistické strany Československa po I. sjezdu (1923–1924)
[editovat | editovat zdroj]Výkonný výbor zvolený zvolený I. sjezdem KSČ 5. února 1923 měl
- 24 členů: František Benák, Edmund Burian, Filip Dobrovolný, Jan Doležal, Gusta Dražilová, Evžen Fried, Josef Hais, Marie Knitlová, Rudolf Kohn, Josefa Krausová, Karl Kreibich, Matěj Kršiak, Ivan Mondok, Alois Muna, Alois Neurath, Josef Skalák, Josef Šedivý, Bohumír Šmeral, Václav Šturc, Július Verčík, Anton Vohradník, Rudolf Wünsch, Antonín Zápotocký a Eduard Zorn;[17]
- a 12 náhradníků: Gustav Beuer, Jaroslav Handlíř, Břetislav Hůla, Julo Jesenský, Veronika Kahunová, Pavel Klus, Josef Matějovský, Július Maurer, Julie Prokopová, Ernö Seidler, Václav Špatz a Marta Wünschová.[17]
Na ustavující schůzi výkonného výboru zvoleného na I. sjezdu KSČ konané 6. února 1923 byl zvolen užší výkonný výbor ve složení:
- Edmund Burian, Karl Kreibich (místopředseda výkonného výboru), Alois Muna (předseda výkonného výboru), Alois Neurath, Josef Skalák (pokladník), Bohumír Šmeral, Antonín Zápotocký (ústřední sekretář).[14][16]
Dne 1. března 1923 rezignoval Alois Neurath (vyslaný do Moskvy jako představitel strany v Kominterně), náhradou byl členem užšího výkonného výboru zvolen Břetislav Hůla.[14]
Během volebního období (od února 1923 do II. sjezdu KSČ v říjnu–listopadu 1924) se výkonný výbor sešel 17krát, užší výkonný výbor 88krát.[18][pozn. 5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Štverák ve Schematismus k dějinám Komunistické strany Československa (1921–1992) uvádí Václava Richtera,[4] zde je uveden Václav Ritter podle Ustavující a Slučovací sjezd KSČ roku 1921, SNPL, Praha 1958, s. 513.[5] Václav Ritter je také zmiňován např. ve Studijní materiály k dějinám Komunistické strany Československa v letech 1921-1924, SNPL, Praha 1959 jako člen vedení KSČ v letech 1921–1923.[6]
- ↑ Zpráva o činnosti výkonného výboru přednesená na I. sjezdu KSČ v sestavě výkonného výboru minulého období neuvádí Rittera, Schiffela a Hirschla, zato mezi členy výkonného výboru je zahrnut V. Kunte.[4][7]
- ↑ IV. kongres Kominterny v listopadu–prosinci 1922 potvrdil nesprávnost jejich názorů a postupů, nicméně jejich vyloučení prohlásil za nepřiměřeně přísné opatření, zrušil je a nahradil přísnou důtkou a zbavením funkcí do dalšího sjezdu strany.[9]
- ↑ Schůzí užšího výkonného výboru se zúčastnili Zápotocký 56×, Neurath 54×, Šmeral 49×, Houser 49×, Šturc 41×, Jílek 30×, Kreibich 28×, Muna 22×, Petrovický 22×, Hess 17×, Burian 16× a Bolen 9×.[7]
- ↑ Schůzí užšího výkonného výboru se zúčastnili Zápotocký 75×, Hůla 60×, Muna 58×, Šmeral 58×, Skalák 55×, Kreibich 48×, Neurath 31×, Burian 21× a dále 56× Kohn, 54× Křenová, 54× Dobrovolný, 39× Kršiak, 6× Benák, 6× Hais, 5× Dražilová a 4× Krausová.[18]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Ústav marxismu-leninismu ÚV KSČ. Ustavující a Slučovací sjezd KSČ roku 1921. Praha: SNPL, 1958. S. 507–508. [Dále jen Ustavující a Slučovací sjezd].
- ↑ a b c d BUCHVALDEK, Miroslav, a kol. Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. S. 636–637. [Dále jen Buchvaldek].
- ↑ Buchvaldek, s. 637.
- ↑ a b c d e ŠTVERÁK, František. Schematismus k dějinám Komunistické strany Československa (1921–1992): Základní informace o ústředních orgánech a biografické údaje o vedoucích představitelích strany. 2, opravené a rozšířené. vyd. Praha: Národní archiv, 2018. 697 s. ISBN 978-80-7469-060-0. S. 34. [Dále jen Štverák].
- ↑ a b Ustavující a Slučovací sjezd, s. 513.
- ↑ Studijní materiály k dějinám Komunistické strany Československa v letech 1921-1924. Příprava vydání Miroslav Klír. Praha: SNPL, 1959. S. 274.
- ↑ a b c Ústav marxismu-leninismu ÚV KSČ. Protokol I. řádného sjezdu Komunistické strany Československa. Praha: Svoboda, 1989. ISBN 80-205-0014-6. S. 338. [Dále jen Protokol I. sjezdu].
- ↑ Klír, s. 143–144.
- ↑ Klír, s. 152.
- ↑ a b c Klír, s. 130.
- ↑ Štverák, s. 181–182.
- ↑ a b Různé zprávy. Rudé právo. Večerník. 4. listopad 1921, roč. 2, čís. 250, s. 2.
- ↑ Protokol I. sjezdu, s. 339–354.
- ↑ a b c d Ústav pro studium totalitních režimů. Složení vedoucích orgánů KSČ [online]. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2025-09-24]. PDF online.
- ↑ Ústav pro studium totalitních režimů. Medailony vedoucích funkcionářů KSČ [online]. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2025-09-24]. Kapitola Alois Muna.
- ↑ a b Štverák, s. 182.
- ↑ a b Štverák, s. 36.
- ↑ a b Ústav marxismu-leninismu ÚV KSČ. Protokol II. řádného sjezdu Komunistické strany Československa. Praha: Svoboda, 1983. S. 394.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ŠTVERÁK, František. Schematismus k dějinám Komunistické strany Československa (1921-1992): základní informace o ústředních orgánech a biografické údaje o vedoucích představitelích strany. 2., opravené a rozšířené. vyd. Praha: Národní archiv, 2018. 697 s. ISBN 978-80-7469-060-0.