Výkonné nařízení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Výkonné nařízení (angl. Executive order) je forma nařízení vydávaného prezidentem Spojených států amerických s cílem upravit postup federálních agentur nebo federálních úředníků zejména v bezodkladných otázkách.

Výkonné nařízení nabývá účinnosti okamžikem podpisu prezidentem a nevyžaduje schválení Kongresem. Výkonné nařízení nicméně musí vždy najít podporu v Ústavě, přímo v článku upravujícím výkonnou moc, nebo v zákonném zmocnění uděleném Kongresem. Kongres může přijmout zákon, který výkonné zmocnění zrušuje nebo mění, tento postup však, jako standardní legistlativní proces, podléhá schválení (a možnosti veta) prezidentem.

Stejně jako všechny předpisy vládních organizací, podléhají výkonná nařízení soudnímu přezkumu a mohou být Nejvyšším soudem prohlášeny za neplatná, jestliže nenachází oporu v zákonech nebo jsou v rozporu s Ústavou.

Právní základ[editovat | editovat zdroj]

Ústava Spojených států amerických neobsahuje výslovné zmocnění k vydávání výkonných nařízení. Článek II oddíl 1 Ústavy svěřuje výkonnou moc přímo do rukou prezidenta. Oddíl 3 pak stanovuje další pravomoci a povinnosti prezidenta, mimo jiné „dohlížet na to, aby byly zákony svědomitě naplňovány“. Neplnění těchto povinností vystavuje prezidenta riziku odvolání (impeachmentu).

Většina výkonných rozhodnutí zdůvodňuje svoji legitimitu právě výše uvedeným článkem jako součást pravomoci prezidenta, neboť jejich účelem je nasměrovat orgány federální výkonné moci ke správnému naplnění zákonů nebo při jejich neplnění čelit odvolání z funkce.

Soudní spory[editovat | editovat zdroj]

V roce 1935 zrušil Nejvyšší soud pět výkonných nařízení prezidenta Franklina Roosevelta (nařízení číslo 6199, 6204, 6256, 6284, 6855).

Výkonné nařízení 12954, vydané prezidentem Billem Clintonem v roce 1995, se pokusilo zabránit federální vládě uzavírat smlouvy s organizacemi, které měly na výplatní listině stávkokazy; federální odvolací soud následně rozhodl, že výkonné nařízení bylo v rozporu se Zákonem o národních pracovních vztazích, a jeho platnost zrušil. Výkonné nařízení 13155 prezidenta Clintona bylo také zrušeno. Toto výkonné nařízení ukládalo, aby federální dávky a služby byly poskytovány i v cizích jazycích. Toto výkonné nařízení bylo zrušeno 24. dubna 2001 Nejvyšším soudem v rámci soudního sporu Alexander v. Sandoval (99-1908) 532 US 275.

Kongres má pravomoc zvrátit výkonné nařízení vydáním zákona, který nařízení zruší. Kongres může také odmítnout poskytnout finanční prostředky potřebné k provádění některých opatření výkonného nařízení. Prezident si zachovává pravomoc vetovat rozhodnutí Kongresu, nicméně Kongres může přehlasovat veto dvoutřetinovou většinou a výkonné nařízení s konečnou platností zrušit.

Dne 30. července 2014 Republikány vedená Sněmovna reprezentantů schválila usnesení zmocňující předsedu Sněmovny Johna Boehnera žalovat prezidenta Baracka Obamu s tvrzením, že byla překročena jeho výkonná pravomoc, když změnil klíčová ustanovení Zákona o cenově dostupné péči („Obamacare“) a tím, jak Republikáni tvrdili, došlo k „nepřiměřenému prosazování zákona o zdravotní péči“. Žaloba byla podána u okresního soudu USA pro District of Columbia 21. listopadu 2014.

Část výkonného nařízení „Ochrana národa před zahraničními teroristy vstupujícími do Spojených států“ (nařízení č. 13769), který zakázal vstup do Spojených států občanům sedmi zemí s muslimskou většinou, a to včetně osob s trvalým pobytem, ​​byla dne 28. ledna 2017 napadena u federálního soudu v případu Darweesh v. Trump.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Executive order na anglické Wikipedii a Rozporządzenie wykonawcze (Stany Zjednoczone) na polské Wikipedii.