Východoslovenské nářečí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Východoslovenské nářečí (jiné názvy: Východoslovenský dialekt, makroareál východoslovenských nářečí, východní slovenština, východoslovenština, východniarčina, východniarština) je jeden ze tří hlavních nářečních celků slovenštiny. Těmito nářečími se mluví na území bývalých žup Spišské, Šarišské, Zemplínské, Abovské a na území části Užské župy. Používají je i někteří Dolnozemští Slováci.

Historicky na základě těchto nářečí vznikla kulturní východoslovenština.

Historické užití[editovat | editovat zdroj]

V roce 1918 se východoslovenština, tehdy nazývaná východniarština, stala úředním jazykem Slovenské ľudové republiky, krátce trvajícího promaďarského státního útvaru s hlavním městem v Košicích, v jehož čele stál Viktor Dvorcsák. Obyvatelstvo východního Slovenska bylo Dvorcsákem označeno za samostatný národ, Slovjaky. Tato republika zanikla, když byla vojensky obsazena československou armádou. Později byla východniarština užívána (neoficiálně) i ve Slovenské republice rad, protože většina jejích státních činitelů spisovnou slovenštinu neovládala.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Základní znaky jsou zejména:[1][2]

  • přízvuk na předposlední slabice slova (kromě toho doprovázen charakteristickou intonací)
  • dlouhé samohlásky neexistují (volame, brazda, luka)
  • slabiky ro-, lo-na začátku některých starých slovanských slov, podobně jako při západoslovenských nářečích (rokita, lokec)
  • samohláska e (vzácněji jiná samohláska) místo původních jerov a vkladních samohlásek (oves, chribet, ocec, von, viter)
  • samohláska e (v krátkých pozicích) resp. (i)a (v dlouhých pozicích) namísto původního nosního e (dzešec, peta, častka, pamiatka)
  • samohláska u namísto ó, resp. později namísto ô (nuž, muj, hnuj, vuz)
  • místo slabičného r je ar/er, místo slabičného l je lu/ol (tvardi, śerco, slunko, molha)
  • místo ď, ť je c, dz (cicho, dzeci)
  • používají se měkké sykavky ś a ź (suśed, źima)
  • v širokém rozsahu se používají souhlásky ľ a ň
  • podstatná jména středního rodu měkkých vzorů jsou zakončeny na-o, podobně jako při západoslov. nářečích (poľo, ľico, vajco)
  • genitiv singulár všech podstatných jmen ženského rodu je na-i (od ženi, z dlaňi)
  • genitiv singulár podstatných jmen mužského rodu zakončených na a je na-i (od gazdi)
  • plurál všech podstatných jmen má následovně unifikované koncovky: v genitiv a lokále-och (v mestoch, z mestoch, od sinoch, o ženoch),v datíve -om (ženom), v inštrumentáli -ami (bratami)
  • lokál singulár adjektivního skloňování je na-im (o tim dobrim dzecku)
  • budoucí čas nedokonavých sloves se alternativní tvoří pomocí příčestí tvaru minulého času (budze robil/robila/robilo, popri: budze robic)
  • tvary pomocného slovesa být se často nahrazují osobním zájmenem, jak v ruštině (ja lačni, ti nevidzel - t.j. ja som hladný, ty si nevidel)
  • všechny základní číslovky, tj. i od 5 výše, se spojují s nominativem plurál počítaného objektu (dvacec koruni, pejc bačove)
  • více slov se používá pouze v těchto nářečích nebo pouze v těchto a západoslovenských nářečích (např. čistě jen do východoslovenských nářečí spadají slova hustka, hače, jarec, kuropka, ľenča, trimac, znac, zochabic, rucic apod.)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Východoslovenské nárečia na slovenské Wikipedii.

  1. Encyklopédia jazykovedy
  2. slovenské nárečia in: Malá encyklopédia Slovenska, 1987

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]