Vítkovické kamenouhelné doly
Vítkovické kamenouhelné doly (VKD) byla pachtovní společnost založená v roce 1872 bratry Gutmannovými a Anselmem Salomonem Rothschildem.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Společnost spojených vítkovických dolů (Vítkovické kamenouhelné doly) se sídlem v Moravské Ostravě byla založena 1. ledna 1872 podílníky bratry Wilhelmem (1826–1895) a Davidem (1834–1912) Gutmannovými a Anselmem Salomonem Rothschildem (1803–1874), rozdělení podílů bylo 60% : 40% ve prospěch Gutmannů.[1] Později do společnosti vstoupil podnikatel a báňský odborník Vladimír Ignác Vondráček (1817–1887) s 18,5% podílem.[2] Společnost převzala do nájmu na 25 let důl Ida v Hrušově, důl Hlubina v Moravské Ostravě, doly Jindřich a Terezie ve Slezské Ostravě, doly Anselm a Oskar v Petřkovicích, důl Louis ve Vítkovicích a tzv. oddělení Doubrava, které se skládalo ze dvou administrativních dolů, z dolu Eleonora a dolu Betina.[3] Toto těžířstvo bylo největší pachtovní společností ze všech nájemních těžířstev, co se týká těžby uhlí. Tyto doly v roce 1861 se podílely asi 30% těžby v západní části Ostravsko-karvinského revíru[p. 1].[2]
V roce 1895 bylo založeno Vítkovické horní a hutní těžířstvo pod jehož správu byla v roce 1896 společnost Vítkovické kamenouhelné doly organizačně začleněna. Zánik společnosti VKD souvisí se zánikem VHHT – znárodněním v roce 1945.[3][4]
Ústřední záchranná stanice Vítkovických kamenouhelných dolů[editovat | editovat zdroj]
Výnosem revírního báňského úřadu v Moravské Ostravě, číslo 13.490 ze dne 12. října 1914, bylo potvrzeno zřízení a řád ústřední záchranné stanice Vítkovických kamenouhelných dolů, jež byla původně přičleněna k chemické laboratoři na jámě Karolina, kde se konala cvičení záchranného sboru již od roku 1908. Do jejího obvodu spadaly závody Šalomoun, Hlubina, Louis, Terezie, Ida, Anselm a Oskar. Na záchranné stanici měli v pohotovosti 10 přístrojů Dragër model 1910/11, a 19 přístrojů Dragër model 1924, dva Pulmotory a jeden oživovací přístroj Inhabad. V obvazovně měli operační stůl, postel, skříň s léky a obvazy. Dále tam byla přednášková místnost pro účely teoretického vyučování členů záchranného sboru.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Mimo důl Louis a Oskar, které byly založeny až v roce 1891.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 169 až 172. Dále: Kulturní památky OKR....
- ↑ a b ZÁŘICKÝ, Aleš. Ve stínu těžních věží. Ostrava: SNTL, 2004. ISBN 80-7042-653-5. S. 114, 213.
- ↑ a b KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. [s.l.]: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 88 a 89. Dále: Uhelné hornictví v OKR....
- ↑ MATĚJ, Miloš. Kulturní dědictví Vítkovických železáren. Ostrava: [s.n.], 2014. 235 s. ISBN 9788085034806, ISBN 8085034808. OCLC 914222229 S. 23, 143.
- ↑ MONOGRAFIE. Kamenouhelné Doly Ostravsko Karvinského Revíru II. [s.l.]: [s.n.], 1929. 847 s. S. 710.