Vítězslava Kaprálová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vítězslava Kaprálová
Vítězslava Kaprálová (1935)
Vítězslava Kaprálová (1935)
Základní informace
Narození 24. ledna 1915
Brno, Morava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 16. června 1940 (ve věku 25 let)
Montpellier
FrancieFrancie Francie
Příčina úmrtí tuberkulóza
Místo pohřbení Ústřední hřbitov v Brně
Žánry klasická hudba
Povolání dirigentka a hudební skladatelka
Manžel(ka) Jiří Mucha
Rodiče Václav Kaprál
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vítězslava Kaprálová (24. ledna 1915 Brno16. června 1940 Montpellier) byla česká skladatelka a dirigentka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v hudební rodině. Otec Václav Kaprál byl majitel hudební školy a brněnský hudební skladatel. Její matka, Vítězslava Kaprálová, rozená Uhlířová, byla aprobovaná učitelka zpěvu. Velký talent Vítězslavy Kaprálové (mladší) se projevil už v dětství. V devíti letech napsala svou první skladbu V říši bájí.

Václav Kaprál, Vítězslava Kaprálová а Bohuslav Martinů

V roce 1930 začala studovat na brněnské konzervatoři skladbu u Viléma Petrželky a dirigování u Zdeňka Chalabaly. Konzervatoř absolvovala v červnu 1935 Klavírním koncertem d moll, který vzbudil značný ohlas již tím, že svou skladbu na absolventském koncertě také sama dirigovala. Pokračovala studiem na mistrovské škole pražské konzervatoře (profesoři Vítězslav Novák a Václav Talich). Graduovala svou nejznámější orchestrální skladbou Vojenská symfonieta, kterou osobně provedla s Českou filharmonií. Díky francouzskému státnímu stipendiu odjela studovat v roce 1937 na Ecole Normale de musique do Paříže, kde se zapsala do třídy dirigenta Charlese Muncha. Soukromě pak ještě studovala skladbu u Bohuslava Martinů, jehož cembalový koncert dirigovala 2. června 1938 v Paříži. Krátce poté odjela na festival Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu, který se konal v Londýně, a 17. června jej zahájila svou symfonietou, kterou opět dirigovala - tentokrát byl jejím orchestrem BBC Orchestra. Poté odjela na několik měsíců zpět do Brna. Tehdy ovšem nemohla tušit, že to bude její poslední návštěva domova a že jí byly odměřeny již jen dva roky života, který se ukončí v exilu ve Francii.

Do Paříže se vrátila v lednu 1939. Ve francouzské metropoli se Kaprálová pohybovala v prostředí české umělecké kolonie a zde také poznala svého budoucího muže Jiřího Muchu, syna malíře Alfonse Muchy. Jejich svatba se konala 23. dubna 1940. Jiří Mucha jejich velice krátkému soužití věnoval knihu Podivné lásky (1988).

V době, kdy již Paříž byla ohrožována německými vojsky, se u Kaprálové objevily první příznaky nemoci, na kterou mladá skladatelka 16. června 1940 v jihofrancouzském Montpellieru, kam byla evakuována svým manželem, v pětadvaceti letech zemřela. Příčina jejího úmrtí zůstává neobjasněna, přes oficiálně přijatou diagnózu miliární tuberkulózy.[1][2]

V roce 1946 udělila Česká akademie věd Vítězslavě Kaprálové členství in memoriam. V té době se členstvím této instituce mohlo vykázat pouhých deset žen, z celkových 648 členů Akademie.[3]

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Vítězslava Kaprálová a Jiří Mucha

I přesto, že se dožila pouze 25 let, stačila složit více než čtyřicet mimořádně hodnotných skladeb (klavírní, komorní, orchestrální, vokální). Už za skladatelčina života byla její hudba vysoce ceněna (vyhrála několik skladatelských soutěží a obdržela řadu ocenění a několik finančních cen, například Smetanovu cenu v roce 1938 a v roce 1939 cenu Svatoboru). Takřka všechny skladby Vítězslavy Kaprálové byly vydány tiskem, některé již za jejího života. V současné době mezi její hlavní vydavatele patří Vydavatelství a nakladatelství Českého rozhlasu, Amos Editio a Editio Bärenreiter. [4] Nahrávky jejích skladeb dosud vydala hudební vydavatelství Supraphon, Radioservis (Český rozhlas), Naxos, Koch International Classics, Delos Music, Gramola, Albany Records, Centaur Records, Db Productions aj.

Patří k nejhranějším českým skladatelkám, a to nejen doma, ale zvláště v zahraničí[5] a její hudba k nejvysílanějším – pravidelně ji do programu zařazuje např. stanice Vltava (Český rozhlas 3). U příležitosti stého výročí skladatelčina narození v roce 2015 jí BBC Radio 3 věnovalo pětihodinový rozhlasový dokument v rámci prestižního pořadu Skladatel týdne. [6]

V Brně je po Vítězslavě Kaprálové pojmenována ulice v Černovicích a Základní umělecká škola na Palackého ulici v Králově Poli.[7] Od roku 2001 nosí její jméno i smyčcové kvarteto.[8] Dne 20. ledna 2015 byla ke stému výročí jejího narození vydána příležitostná poštovní známka z emise „Osobnosti“ s jejím portrétem, v nominální hodnotě 17 Kč.[9][10]

The Kapralova Society[editovat | editovat zdroj]

O skladatelčin hudební odkaz pečuje důsledně od r. 1998 kanadská hudební společnost The Kapralova Society se sídlem v Torontu. Společnost umožnila či podpořila vydání takřka veškerého díla Vítězslavy Kaprálové tiskem a na hudebním nosiči, podporuje provedení skladatelčina díla zvláště ve světových premiérách, k nimž nezřídka dává podnět, spolupracuje na přípravě rozhlasových dokumentů o skladatelce, vydává webové stránky, odborné periodikum a antologii skladatelčiny korespondence.[11][12]

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

[13][14]

  • Suite en miniature, op. 1, pro klavír/malý orchestr
  • Dvě skladby pro housle a klavír, op. 3
  • Cyklus Dvě písně, op. 4
  • Leden pro vyšší hlas, flétnu, dvoje housle, violoncello a klavír
  • Cyklus písní Jiskry z popele, op. 5
  • Sonáta appassionata, op. 6, pro klavír
  • Klavírní koncert d-moll, op. 7
  • Smyčcový kvartet, op. 8
  • Groteskní passacaglia pro klavír
  • Cyklus písní Jablko s klína, op. 10
  • Vojenská symfonieta op. 11, pro velký orchestr
  • Cyklus písní Navždy, op. 12
  • Dubnová preludia, op. 13, pro klavír
  • Sbohem a šáteček, op. 14, pro zpěv a klavír/velký orchestr
  • Ilena, op. 15. Kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a recitátora
  • Variace na zvony kostela St-Etienne-du-Mont, op. 16, pro klavír
  • Trio pro hoboj, klarinet a fagot
  • Elegie pro housle a klavír
  • Suita rustica, op. 19 pro symfonický orchestr
  • Partita, op. 20, pro klavír a smyčcový orchestr
  • Concertino pro housle, klarinet a orchestr, op. 21
  • Cyklus písní Zpíváno do dálky, op. 22
  • Deux ritournelles op. 25, pro violoncello a klavír

Diskografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

[15]

  • Vítězslava Kaprálová: Kompletní dílo pro sólový klavír. Naxos (Grand Piano) GP 708
  • Vítězslava Kaprálová: Smyčcový kvartet. Radioservis CRO618-2
  • Vítězslava Kaprálová: Klavírní koncert a další skladby pro klavír. Radioservis CRO577-2
  • Vítězslava Kaprálová: Písně. Supraphon SU 3752-2 231
  • Vítězslava Kaprálová: Orchestrální dílo. Radioservis CRO791-2

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

[16]

v hudbě (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Kaprál: Ukolébavky jara, Dvě vzpomínky, Předtucha, Milodějné kvítí
  • Bohuslav Martinů: Smyčcový kvartet č. 5, Adagio
  • Miloš Sokola: Variace na téma Vítězslavy Kaprálové pro velký orchestr
  • Pavel Blatný: Podivné lásky (Dramatické scény)
  • Kateřina Růžičková: Life Attitudes pro klavír a smyčcový orchestr
  • Daniela Kosinová: Omnia vincit amor, pro nižší hlas a smyčcový kvartet
  • Jaroslav Svěcený: Skladba pro sólové housle na motiv Vítězslavy Kaprálové
  • Wolfgang Mastnak: Klangmomente für klavier solo nach motiven von Vítězslava Kaprálová
  • Milica Paranosic: New Bohemian Suite on melodies of Vítězslava Kaprálová and Alma Mahler
  • Erik Entwistle: 6 Variations on a Theme by Vita Kaprálová[17]

v literatuře (výběr)[editovat | editovat zdroj]

ve výtvarném umění (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Marina Richterová : návrh poštovní známky k výročí 100 let narození Vítězslavy Kaprálové [18]
  • Martin Hlavatý: výtvarná pohlednice k výročí 100 let narození Vítězslavy Kaprálové [19]

ve filmu, divadle, rozhlasové hře (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hartl and Entwistle, eds., The Kaprálová Companion, 2011, s. 153.
  2. Fischer, ed., Vítězslava Kaprálová (1915-1940). Zeitbilder, Lebensbilder, Klangbilder. Zurich: Chronos Verlag, 2017, s. 29.
  3. Sayer, Derek. The Coasts of Bohemia. Princeton University Press, 1998, s.343
  4. kapralova.org/EDITION.htm
  5. viz aktualizovaný Kalendář akcí Concerts/Broadcasts/Events in ... year
  6. BBC Radio 3 Composer of the Week
  7. Mladá fronta Dnes. 8. 6. 2007 (brněnské vydání).
  8. webové stránky souboru Kapralova Quartet
  9. BÁRTL, Vladimír. Vydání příležitostné poštovní známky „Osobnosti: Vítězslava Kaprálová“. Poštovní věstník. 2015, částka 1, s. 2. Přístup také z: https://www.ctu.cz/postovni-vestnik-za-rok-2015
  10. ČESKÁ REPUBLIKA. Osobnosti: Vítězslava Kaprálová. [Sdělení Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.] 20. ledna 2015. Odbor 41500. Dostupné také z: https://www.mpo.cz/cz/e-komunikace-a-posta/postovni-sluzby/emise-znamek/znamky-vydavane-v-roce-2015/osobnosti-vitezslava-kapralova--155277/
  11. pořad Českého rozhlasu (Vltava): 20 let činnosti The Kapralova Society v Torontu. Rozhlasová premiéra 13.11.2018
  12. Dopisy domů, Dopisy láskám, Dopisy přátelům Anthology
  13. HARTL, Karla. Catalogue of Works [online]. The Kapralova Society [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. 
  14. HARTL, Karla. Vítězslava Kaprálova [online]. The Kapralova Society [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. 
  15. Vitezslava Kapralova - Discography [online]. The Kapralova Society [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. 
  16. Kapralova - the Muse: The works she inspired. [online]. The Kapralova Society [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. 
  17. Šest variací na téma Vity Kaprálové Dostupné online
  18. zpráva MPO [1]
  19. cartesmaximum.blogspot.ca
  20. Hana Roguljič: Vítězslava na stránkách Českého rozhlasu
  21. pes. Vitka diriguje v Huse na provázku. Tučková představuje v divadelní hře osud Vítězslavy Kaprálové. ČT24 [online]. 2018-02-23 [cit. 2018-02-26]. Dostupné online. 
  22. ZAVŘELOVÁ, Monika. RECENZE: Kateřina Tučková si odskočila od románu. Je to škoda - iDNES.cz. iDNES.cz [online]. 2018-02-25 [cit. 2018-02-26]. Dostupné online. 
  23. DLASK, Vojtěch. RECENZE: Hana dramaturgie (viz sekce "Na téma"). Revolver revue [online]. 2020-05-04 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Souborné vydání korespondence

  • KAPRÁLOVÁ, Vítězslava; HARTL, Karla (ed.). Dopisy domů: korespondence rodičům z let 1935–1940. Toronto: Kapralova Society, ©2015. 311 s. ISBN 978-0-9940425-0-7.
  • KAPRÁLOVÁ, Vítězslava; HARTL, Karla (ed.). Dopisy láskám: Rudolfu Kopcovi a Jiřímu Muchovi: korespondence z let 1938–1940. Toronto: Kapralova Society, 2016. 135 s. ISBN 978-0-9940425-2-1.
  • KAPRÁLOVÁ, Vítězslava; HARTL, Karla (ed.). Dopisy přátelům a jiná korespondence: 1935–1940. Toronto: Kapralova Society, 2017. 103 s. ISBN 978-0-9940425-3-8.

Odborné monografie

  • DERNY, Nicolas. Vítězslava Kaprálová: Portrait musical et amoureux. 1. vyd. Paříž: Editions Le Jardin d'Essai, 2015. ISBN 978-2-911822-85-8.
  • FISCHER, Christine (ed.). Vítězslava Kaprálová (1915–1940). Zeitbilder, Lebensbilder, Klangbilder. Zürich: Chronos Verlag, 2017. 192 s. Zwischentöne. ISBN 978-3-0340-1383-3.
  • HARTL, Karla a ENTWISTLE, Erik Anthony (eds.). The Kaprálová Companion. Lanham, MD: Lexington Books, 2011. xi, 228 s. ISBN 978-0-7391-6723-6.
  • MACEK, Jiří. Vítězslava Kaprálová. 1. vyd. Praha: Svaz čs. skladatelů, 1958. 2. (rozšířené a upr. vyd.) Průhonice: Litera Proxima, 2014. 272 s. ISBN 978-80-260-7065-8.
  • PRAŽÁK, Přemysl (ed.). Vítězslava Kaprálová, studie a vzpomínky. 1. vyd. Praha: HMUB, 1949.

Katalog díla

  • HARTL, Karla. Vítězslava Kaprálová: Tematický katalog skladeb a korespondence s nakladateli. Praha: Hudební nakladatelství Českého rozhlasu, 2020. 384 s., 163 incipitů. ISBN 978-0-9940425-5-2.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]