Vítězslava Kaprálová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vítězslava Kaprálová
Základní informace
Narození 24. ledna 1915
Brno, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 16. června 1940 (ve věku 25 let)
Montpellier, FrancieFrancie Francie
Žánry klasická hudba
Povolání dirigentka a hudební skladatelka
Manžel(ka) Jiří Mucha
Rodiče Václav Kaprál
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vítězslava Kaprálová (24. ledna 1915 Brno16. června 1940 Montpellier) byla česká skladatelka a dirigentka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v hudební rodině. Otec Václav Kaprál byl majitel hudební školy a brněnský hudební skladatel. Její matka, Vítězslava Kaprálová, rozená Uhlířová, byla aprobovaná učitelka zpěvu. Velký talent V.Kaprálové se projevil už v dětství. V devíti letech napsala svou první skladbu V říši bájí.

Václav Kaprál, Vítězslava Kaprálová а Bohuslav Martinů

V roce 1930 začala studovat na brněnské konzervatoři skladbu u Viléma Petrželky a dirigování u Zdeňka Chalabaly. Konzervatoř absolvovala v červnu 1935 Klavírním koncertem d moll, který vzbudil značný ohlas již tím, že V.Kaprálová svou skladbu na absolventském koncertě také sama dirigovala. Pokračovala studiem na mistrovské škole pražské konzervatoře (profesoři Vítězslav Novák a Václav Talich). Graduovala svou nejznámější orchestrální skladbou Vojenská symfonieta, kterou osobně provedla s Českou filharmonií. Díky francouzskému státnímu stipendiu odjela studovat v roce 1937 na École Normale de Musique do Paříže, kde se zapsala do třídy dirigenta Charlese Muncha. Soukromě pak ještě studovala skladbu u Bohuslava Martinů, jehož cembalový koncert dirigovala 2. června 1938 v Paříži. Krátce poté odjela na festival Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu ISCM, který se konal v Londýně, a 17. června jej zahájila svou symfonietou, kterou opět dirigovala - tentokrát byl jejím orchestrem BBC Orchestra. Poté odjela na několik měsíců zpět do Brna. Tehdy ovšem nemohla tušit, že to bude její poslední návštěva domova a že jí byly odměřeny již jen dva roky života, který se ukončí v exilu ve Francii.

Do Paříže se vrátila v lednu 1939. Ve francouzské metropoli se V.Kaprálová pohybovala v prostředí české umělecké kolonie a zde také poznala svého budoucího muže Jiřího Muchu, syna malíře Alfonse Muchy. Jejich svatba se konala 23. dubna 1940. Jiří Mucha jejich velice krátkému soužití věnoval knihu Podivné lásky (1988).

V době, kdy již Paříž byla ohrožována německými vojsky, se u V.Kaprálové objevily první příznaky nemoci, na kterou mladá skladatelka 16. června 1940 v jihofrancouzském Montpellieru, kam byla evakuována svým manželem, v pětadvaceti letech zemřela. Příčina jejího úmrtí zůstává neobjasněna, přes oficiálně přijatou diagnózu miliární tuberkulózy.[1]

V roce 1946 udělila Česká akademie věd V.Kaprálové členství in memoriam. V té době se členstvím této instituce mohlo vykázat pouhých deset žen, z celkových 648 členů Akademie.[2]

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Vítězslava Kaprálová a Jiří Mucha

I přes krátký čas, který byl V. Kaprálové vyměřen, stačila složit více než čtyři desítky mimořádně hodnotných skladeb (klavírní, komorní, orchestrální, vokální). Už za skladatelčina života byla její hudba vysoce oceňována (obdržela řadu ocenění a finančních cen, například Smetanovu cenu v roce 1938 a v roce 1939 cenu Svatoboru). Takřka všechny skladby V. Kaprálové byly vydány tiskem, některé již za jejího života. V současné době mezi její hlavní vydavatele patří Amos Editio, Vydavatelství a nakladatelství Českého rozhlasu a Editio Bärenreiter.[3] Dodnes patří k nejhranějším českým skladatelkám, její hudba k nejvysílanějším. U příležitosti stého výročí skladatelčina narození v roce 2015 jí BBC Radio 3 věnovalo pětihodinový rozhlasový dokument v rámci prestižního pořadu Skladatel týdne. [4]

V Brně je po ní pojmenována ulice v Černovicích a Základní umělecká škola na Palackého ulici v Králově Poli.[5] Od roku 2001 nosí její jméno i smyčcové kvarteto.[6] 20. ledna 2015 byla ke stému výročí narození V. Kaprálové vydána příležitostná poštovní známka z emise Osobnosti s jejím portrétem, v nominální hodnotě 17 Kč.[7]

O skladatelčin hudební odkaz pečuje důsledně od r. 1998 kanadská hudební společnost The Kapralova Society se sídlem v Torontu.[8] Společnost dosud umožnila vydání takřka veškerého díla Vítězslavy Kaprálové tiskem či na hudebním nosiči, podporuje provedení skladatelčina díla ve světových premiérách, k nimž nezřídka dává podnět, spolupracuje na přípravě zahraničních rozhlasových dokumentů o skladatelce a vydává webové stránky a odborné periodikum.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Pět klavírních skladeb
  • Legenda pro housle a klavír
  • Leden pro vyšší hlas, flétnu, dvoje housle, violoncello a klavír
  • Sonáta appassionata pro klavír
  • Klavírní koncert d moll
  • Smyčcový kvartet
  • Tři klavírní kusy
  • Dubnová preludia pro klavír
  • Cyklus písní Navždy
  • Vojenská symfonieta
  • Ilena, kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a recitátora
  • Trio pro hoboj, klarinet a fagot
  • Variace na zvony kostela St. Etienne du Mont, pro klavír
  • Sbohem a šáteček pro zpěv a symfonický orchestr
  • Elegie pro housle a klavír
  • Suita rustica pro symfonický orchestr
  • Partita pro klavír a smyčcový orchestr
  • Concertino pro housle, klarinet a orchestr
  • Vánoční preludium pro komorní orchestr
  • Ritornel pro violoncello a klavír
  • kompletní soubor díla
  • vydaná díla

Diskografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Obraz v umění[editovat | editovat zdroj]

v hudbě (výběr)[editovat | editovat zdroj]

v literatuře[editovat | editovat zdroj]

ve výtvarném umění (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Marina Richterová: návrh poštovní známky k výročí 100 let narození Vítězslavy Kaprálové [16]
  • Martin Hlavatý: výtvarná pohlednice k výročí 100 let narození Vítězslavy Kaprálové [17]

ve filmu, divadle, rozhlasové hře[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The Kaprálová Companion
  2. Sayer, Derek. The Coasts of Bohemia. Princeton University Press, 1998, s.343
  3. kapralova.org
  4. Composer of the Week
  5. Mladá fronta Dnes 8. 6. 2007 (brněnské vydání)
  6. kapralova.org
  7. Sdělení Ministerstva průmyslu a obchodu ČR 2/2015
  8. kapralova.org
  9. kapralova.org
  10. kapralova.org
  11. kapralova.org
  12. kapralova.org
  13. kapralova.org
  14. kapralova.org
  15. kapralova.org
  16. zpráva MPO
  17. cartesmaximum.blogspot.ca
  18. Hana Roguljič: Vítězslava na stránkách Českého rozhlasu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Souborné vydání korespondence:

  • HARTL, Karla (ed.). Vítězslava Kaprálová: Dopisy domů. Korespondence s rodiči z let 1935-1940. Toronto: Kapralova Society, 2015.

Monografie v češtině:

  • PRAŽÁK, Přemysl (ed.). Vítězslava Kaprálová, studie a vzpomínky. 1. vyd. Praha: HMUB, 1949.
  • MACEK, Jiří. Vítězslava Kaprálová. 1. vyd. Praha: Svaz čs. skladatelů, 1958. 2. rozšířené vyd. Průhonice: Litera Proxima, 2014.

Monografie v angličtině:

  • HARTL, Karla – ENTWISTLE, Erik (ed.). The Kaprálová Companion. 1. vyd. 240 s. Lanham, MD: Lexington Books, 2011. ISBN 978-0-7391-6723-6.

Monografie ve francouzštině:

  • DERNY, Nicolas. Vitezslava Kapralova: Portrait musical et amoureux. 1. vyd. Paříž: Editions Le Jardin d'Essai, 2015

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]