Vítězslav Lederer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vítězslav Lederer
Narození 6. března 1904
Písařova Vesce
Úmrtí 5. dubna 1972 (ve věku 68 let) nebo 1972 (ve věku 67–68 let)
Národnost Židé a Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vítězslav Lederer (6. března 1904 Písařova Vesce5. dubna 1972) byl jeden z židovských uprchlíků z koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau.

Před Osvětimí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 6. března 1904 v obci Písařova Vesce, tehdy Albersdorf v okrese Tachov. Poté se jeho rodina přestěhovala do Plzně, kde se ve 30. letech 20. století živil jako obchodní cestující s textilem. Inklinoval k levicovému smýšlení a angažoval se v levicových kruzích. Po začátku uplatňování protižidovských opatření byl donucen vzdát se pozice obchodníka a prošel několika zaměstnáními – mj. pracoval v keramických závodech v Horní Bříze a poté jako čeledín nebo kočí na venkově v okolí Plzně.

Po nastolení Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 se aktivně zapojil do odbojového hnutí.[1] V listopadu 1939 byl nakrátko zatčen gestapem, ale brzy pro nedostatek důkazů propuštěn, stejně jako o rok později, v listopadu 1940. Spolupracoval s několika odbojovými organizacemi na Plzeňsku, např. s 28člennou skupinou „Plzeňák 28“ ze Zbraslavi. 18. ledna 1942 (2 dny před stvrzením konečného řešení otázky židovské), poté, co byl opět sebrán gestapem, skončil v terezínském židovském ghettu.[2] Nakonec byl zařazen na seznam lidí určených k nenávratným odsunům na Východ a ocitl se v koncentračním/vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka).

Osvětim[editovat | editovat zdroj]

Letecká fotografie KL Osvětim I. , shodou okolností pořízená den před útěkem Lederera a Pesteka

Do Osvětimi-Březinky byl přivezen transportem z terezínského ghetta 18. prosince 1943. Jeho vězeňské číslo bylo 170521.

V průběhu své internace navázal kontakt s Viktorem Pestekem, dozorcem a esesmanem v hodnosti Rottenführer. Pestek nebyl ideologicky nakloněn masovému zabíjení lidí pro jejich náboženství nebo etnicitu (nepocházel ani z Německa, ale z pomezí mezi dnešním Rumunskem a Ukrajinou) a navíc se zamiloval do jedné z vězeňkyň tábora z významné pražské židovské rodiny, Renée Neumannové. V noci 6. března 1944 (shodou okolností na Ledererovy 40. narozeniny) je v táboře zlikvidována sekce B II b (terezínský rodinný tábor), kdy jsou usmrceny stovky vězňů, z toho velká část Čechů – lze spekulovat, že toto je událost, která u Pesteka vyvolá strach o život jeho milované a podnítí ho k tomu, aby začal s plány na útěk, jenž se uskuteční o měsíc později a jehož součástí se stane i Vítězslav Lederer. Lederera (který mezi těmito usmrcenými nebyl jen přízní osudu) hromadné vyvražďování v táboře samozřejmě nezasáhlo o nic méně – později o tomto období Lederer řekl:

Tehdy jsem se rozhodl, že zkusím všechny možnosti, jak odtud uprchnout. Pak mi osud přivedl do cesty toho mladého SS-rottenführera.

—Vítězslav Lederer

Lederer měl v úmyslu povědět o hrůzách Osvětimi židovské obci v Terezíně a chtěl, aby se dostaly na veřejnost. Pestek z tábora uprchl také se slibem, který dal Neumannové – postarat se o její nemocnou matku – a následně se pro ní vrátit.

Útěk[editovat | editovat zdroj]

Útěk proběhl v nočních hodinách 5. dubna 1944. Předcházely mu důkladné přípravy, které téměř zcela zařídil Viktor Pestek – ten pro Lederera sehnal esesáckou uniformu (též v hodnosti SS-rotmistra) a pro oba jízdní kolo. Využít měl údajně příležitosti poté, co se jeho kolegové dozorci po službě opili a příliš nevnímali okolí. Jednomu z nich ukradl potřebné dokumenty (ty pro Lederera byly na jméno JUDr. Friedrich Welkera) a ve skladu věcí, které byly vězňům odebrány hned po příjezdu, odcizil zlatý náramek a nějaké peníze. Poté si zjistil heslo, potřebné k průchodu strážními liniemi, na den útěku a na toto datum také s předstihem zažádal o dovolenou, aby pro oba získal čas.

Z komplexu tábora odešli z východu u rohu tábora B II b, prošli přes zástavbu ubikací pro esesmany a napojili se na cestu podél železnice do tábora než došli k zastávce před ním. Vlakem poté odjeli do Bohumína, odkud pokračovali do Prahy, do které mohli přijet odhadem v 11:30 následujícího dne – krátce poté, co byla v osvětimském táboře Ledererova (a o pár hodin později i Pestekova) nepřítomnost zjištěna. Podle záznamů – poté, co velitel tábora, SS-sturmbannführer Friedrich Hartjenstein, o útěku zpravil nadřízené instituce a zpráva se dostala Himmlerovi – měl zareagovat slovy: „Zbláznili se nebo co? Je třeba ty dva okamžitě dopadnout a umlčet!“, což dokazuje snahu umlčet pravdu o tom, co za zdmi a ostnatými dráty KL Osvětimi-Březinky skutečně probíhalo.

V Praze měli oba uprchlíci poobědvat a zařídit se na věci příští – Pestek prodal odcizený zlatý náramek a za peníze z něj si oba pořídili náhradní civilní oblečení, pár cestovních zavazadel, nějaké další vybavení, umyjí se a upraví své zevnějšky. Před půlnocí mají nasednout na vlak ze Smíchova přes Beroun do Plzně, kde Lederer kontaktuje své blízké (a pravděpodobně své spojence z českého odboje), aby Pestekovi poskytli prozatímní zázemí.

Po útěku do konce války[editovat | editovat zdroj]

Sám Lederer se ale v Plzni dlouho nezdržel – spěchal do Terezína, kde mu lidé z odboje pomohli se minimálně čtyřikrát dostat do tamního ghetta a o osudu Židů v osvětimském koncentračním táboře informovat tamější radu starších.

U terezínských starších se ale setkal s neočekávanou reakcí – prakticky nikdo mu nevěřil, většina ho považovala za podivína a předseda rady starších, dr. Eppstein, nařídil o věci mlčet.

Osobně jsem sdělil dr. Eppsteinovi a dr. Baeckovi zprávy, které nám přinesl Lederer, ale předseda rady starších dr. Eppstein mně zapřísahal, abych o tom mlčel, jinak by hrozila katastrofa těm skoro 35 tisícům obyvatelům. (…) Žádali jsme své přátele, aby zachovali tajemství a obávali jsme se následků, které by vznikly, kdyby se tyto zprávy dostaly do terezínské veřejnosti.

—Leo Holzer

Lederer se tedy pokusil zprávu o poměrech v Osvětimi dostat k Mezinárodnímu červenému kříži – od odbojářů z prostředí plzeňské Škodovky získal falešné dokumenty inženýra u loďařské firmy u Bodamského jezera a pomocí kontaktu doporučeného od Pesteka se snažil materiály o Osvětimi dostat do přes neutrální Švýcarsko ven. Tento plán ale nevyšel a Lederer se následně vrátil do Protektorátu. Až do konce války se pohyboval v českém odboji.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Bez nároků na ocenění se zařadil do běžného života, ale až do konce života na téma nacistických hrůz v Osvětimi pořádal přednášky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Auschwitz 1940-1945. Węzłowe zagadnienia z dziejów obozu, red. W. Długoborski, F. Piper, sv. IV., Oświęcim 1995, str. 99.
  2. Terezín, Dlouhá třída, č.p. 18

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Erich Kulka: Útěk z tábora smrti, Vydavatelství časopisů MNO 1966, edice Magnet 5
  • Miroslav Kárný: Útěk osvětimského vězně Vítězslava Lederera a český odboj, in: Terezínské studie a dokumenty 1997, pp. 147-169.
  • Rudolf Vrba: Utekl jsem z Osvětimi, nakladatelství Sefer, ISBN 80-85924-50-1
  • Roman Cílek: článek Poselství z nacistického pekla, v časopise Epocha, číslo 18/2005 na str. 24-26

Související odkazy[editovat | editovat zdroj]