Vítězslav Lederer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vítězslav Lederer
Narození 6. března 1904
Písařova Vesce
Úmrtí 5. dubna 1972 (ve věku 68 let)
Národnost Židé a Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vítězslav Lederer (6. března 1904 Písařova Vesce5. dubna 1972) byl jeden z židovských uprchlíků z koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau.

Před Osvětimí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 6. března 1904 v obci Písařova Vesce, tehdy Albersdorf v okrese Tachov. Poté se jeho rodina přestěhovala do Plzně, kde se ve 30. letech 20. století živil jako obchodní cestující s textilem. Inklinoval k levicovému smýšlení a angažoval se v levicových kruzích. Po začátku uplatňování protižidovských opatření byl donucen vzdát se pozice obchodníka a prošel několika zaměstnáními – mj. pracoval v keramických závodech v Horní Bříze a poté jako čeledín nebo kočí na venkově v okolí Plzně.

Po nastolení Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 se aktivně zapojil do odbojového hnutí.[1] V listopadu 1939 byl nakrátko zatčen gestapem, ale brzy pro nedostatek důkazů propuštěn, stejně jako o rok později, v listopadu 1940. Spolupracoval s několika odbojovými organizacemi na Plzeňsku, např. s 28člennou skupinou „Plzeňák 28“ ze Zbraslavi. 18. ledna 1942 (2 dny před stvrzením konečného řešení otázky židovské), poté, co byl opět sebrán gestapem, skončil v terezínském židovském ghettu.[2] Nakonec byl zařazen na seznam lidí určených k nenávratným odsunům na Východ a ocitl se v koncentračním/vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka).

Osvětim[editovat | editovat zdroj]

Letecká fotografie KL Osvětim I. , shodou okolností pořízená den před útěkem Lederera a Pesteka

Do Osvětimi-Březinky byl přivezen transportem z terezínského ghetta 18. prosince 1943. Jeho vězeňské číslo bylo 170521.

V průběhu své internace navázal kontakt s Viktorem Pestekem, dozorcem a esesmanem v hodnosti Rottenführer. Pestek nebyl ideologicky nakloněn masovému zabíjení lidí pro jejich náboženství nebo etnicitu (nepocházel ani z Německa, ale z pomezí mezi dnešním Rumunskem a Ukrajinou) a navíc se zamiloval do jedné z vězeňkyň tábora z významné pražské židovské rodiny, Renée Neumannové. V noci 6. března 1944 (shodou okolností na Ledererovy 40. narozeniny) je v táboře zlikvidována sekce B II b (terezínský rodinný tábor), kdy jsou usmrceny stovky vězňů, z toho velká část Čechů – lze spekulovat, že toto je událost, která u Pesteka vyvolá strach o život jeho milované a podnítí ho k tomu, aby začal s plány na útěk, jenž se uskuteční o měsíc později a jehož součástí se stane i Vítězslav Lederer. Lederera (který mezi těmito usmrcenými nebyl jen přízní osudu) hromadné vyvražďování v táboře samozřejmě nezasáhlo o nic méně – později o tomto období Lederer řekl:

Tehdy jsem se rozhodl, že zkusím všechny možnosti, jak odtud uprchnout. Pak mi osud přivedl do cesty toho mladého SS-rottenführera.

—Vítězslav Lederer

Lederer měl v úmyslu povědět o hrůzách Osvětimi židovské obci v Terezíně a chtěl, aby se dostaly na veřejnost. Pestek z tábora uprchl také se slibem, který dal Neumannové – postarat se o její nemocnou matku – a následně se pro ní vrátit.

Útěk[editovat | editovat zdroj]

Útěk proběhl v nočních hodinách 5. dubna 1944. Předcházely mu důkladné přípravy, které téměř zcela zařídil Viktor Pestek – ten pro Lederera sehnal esesáckou uniformu (též v hodnosti SS-rotmistra) a pro oba jízdní kolo. Využít měl údajně příležitosti poté, co se jeho kolegové dozorci po službě opili a příliš nevnímali okolí. Jednomu z nich ukradl potřebné dokumenty (ty pro Lederera byly na jméno JUDr. Friedrich Welkera) a ve skladu věcí, které byly vězňům odebrány hned po příjezdu, odcizil zlatý náramek a nějaké peníze. Poté si zjistil heslo, potřebné k průchodu strážními liniemi, na den útěku a na toto datum také s předstihem zažádal o dovolenou, aby pro oba získal čas.

Z komplexu tábora odešli z východu u rohu tábora B II b, prošli přes zástavbu ubikací pro esesmany a napojili se na cestu podél železnice do tábora než došli k zastávce před ním. Vlakem poté odjeli do Bohumína, odkud pokračovali do Prahy, do které mohli přijet odhadem v 11:30 následujícího dne – krátce poté, co byla v osvětimském táboře Ledererova (a o pár hodin později i Pestekova) nepřítomnost zjištěna. Podle záznamů – poté, co velitel tábora, SS-sturmbannführer Friedrich Hartjenstein, o útěku zpravil nadřízené instituce a zpráva se dostala Himmlerovi – měl zareagovat slovy: „Zbláznili se nebo co? Je třeba ty dva okamžitě dopadnout a umlčet!“, což dokazuje snahu umlčet pravdu o tom, co za zdmi a ostnatými dráty KL Osvětimi-Březinky skutečně probíhalo.

V Praze měli oba uprchlíci poobědvat a zařídit se na věci příští – Pestek prodal odcizený zlatý náramek a za peníze z něj si oba pořídili náhradní civilní oblečení, pár cestovních zavazadel, nějaké další vybavení, umyjí se a upraví své zevnějšky. Před půlnocí mají nasednout na vlak ze Smíchova přes Beroun do Plzně, kde Lederer kontaktuje své blízké (a pravděpodobně své spojence z českého odboje), aby Pestekovi poskytli prozatímní zázemí.

Po útěku do konce války[editovat | editovat zdroj]

Sám Lederer se ale v Plzni dlouho nezdržel – spěchal do Terezína, kde mu lidé z odboje pomohli se minimálně čtyřikrát dostat do tamního ghetta a o osudu Židů v osvětimském koncentračním táboře informovat tamější radu starších.

U terezínských starších se ale setkal s neočekávanou reakcí – prakticky nikdo mu nevěřil, většina ho považovala za podivína a předseda rady starších, dr. Eppstein, nařídil o věci mlčet.

Osobně jsem sdělil dr. Eppsteinovi a dr. Baeckovi zprávy, které nám přinesl Lederer, ale předseda rady starších dr. Eppstein mně zapřísahal, abych o tom mlčel, jinak by hrozila katastrofa těm skoro 35 tisícům obyvatelům. (…) Žádali jsme své přátele, aby zachovali tajemství a obávali jsme se následků, které by vznikly, kdyby se tyto zprávy dostaly do terezínské veřejnosti.

—Leo Holzer

Lederer se tedy pokusil zprávu o poměrech v Osvětimi dostat k Mezinárodnímu červenému kříži – od odbojářů z prostředí plzeňské Škodovky získal falešné dokumenty inženýra u loďařské firmy u Bodamského jezera a pomocí kontaktu doporučeného od Pesteka se snažil materiály o Osvětimi dostat do přes neutrální Švýcarsko ven. Tento plán ale nevyšel a Lederer se následně vrátil do Protektorátu. Až do konce války se pohyboval v českém odboji.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Bez nároků na ocenění se zařadil do běžného života, ale až do konce života na téma nacistických hrůz v Osvětimi pořádal přednášky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Auschwitz 1940-1945. Węzłowe zagadnienia z dziejów obozu, red. W. Długoborski, F. Piper, sv. IV., Oświęcim 1995, str. 99.
  2. Terezín, Dlouhá třída, č.p. 18

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Erich Kulka: Útěk z tábora smrti, Vydavatelství časopisů MNO 1966, edice Magnet 5
  • Miroslav Kárný: Útěk osvětimského vězně Vítězslava Lederera a český odboj, in: Terezínské studie a dokumenty 1997, pp. 147-169.
  • Rudolf Vrba: Utekl jsem z Osvětimi, nakladatelství Sefer, ISBN 80-85924-50-1
  • Roman Cílek: článek Poselství z nacistického pekla, v časopise Epocha, číslo 18/2005 na str. 24-26

Související odkazy[editovat | editovat zdroj]