Vírník
Vírník (také autogyra, autogyro) je, stejně jako vrtulník, letadlo těžší vzduchu, které je opatřeno rotujícími nosnými plochami, které se nazývají rotor. Na rozdíl od vrtulníků však vírník nemá rotor poháněný vlastním motorem; místo toho je opatřen vrtulí (ta může být jak tažná, tak tlačná) poháněnou motorem, jejíž tahová síla způsobí dopředný pohyb vírníku.[1] Při dopředném pohybu vznikají aerodynamické síly, které rotor roztáčejí.
První vírník sestrojil roku 1923 Španěl Juan de la Cierva. Před druhou světovou válkou byly vírníky oblíbené jako pozorovací a spojovací letouny. Jejich předností byla zejména nízká minimální rychlost a velmi krátká startovací i přistávací dráha. Například během druhé světové války byly vírníky taženy německými ponorkami a používány k pozorování. Po válce byly nahrazeny vrtulníky, které mají zcela kolmý vzlet i přistání a dokážou viset ve vzduchu, takže jsou pro pozorování nebo záchranné služby mnohem vhodnější. Dnes jsou vírníky používány zejména leteckými nadšenci, kteří touží po něčem neobvyklém a cenově mnohem dostupnějším než vrtulník. Z podobných důvodů jsou také oblíbenou předlohou pro letecké modeláře.
Příklady vírníků
Reference
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vírník na Wikimedia Commons
- ↑ FOJTÍK, Jakub. Ruské vrtulníky. Redakce Arnošt Moucha. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 6. 2009. 375 s. ISBN 978-80-86808-65-9. Kapitola Vrtulníky, vírníky a další rotorová letadla, s. 18.