Vánoční poleno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kresba tažení polena do obydlí

Pálení vánočního polena je evropský vánoční zvyk předkřesťanského původu. Poprvé zmiňuje předmět identifikovatelný jako vánoční poleno Martin Dumiense, biskup z Bragy, v 6. století ve spise De correctione rusticorum. Píše že lidé v jeho diecézi vylévají na špalek v ohništi víno a pokládají na něj ovoce.[1] Byl praktikován jižní, západní a severní Evropě a během 19. a 20. století na většině míst zanikl, v některých částech Španělska a Portugalska však existuje dodnes.[2] Původně se nejspíše jednalo o rituál spojený se zrozením nového slunce o zimním slunovratu a magicky měl zajistit plodnost a ochranu.[3] Ve 20. století se ve Francii vánoční poleno transformovalo ve vánoční moučník bûche de Noël.

Před položením do ohniště a zapálením prochází poleno rituály jako je obsypávání zrním, líbání, okuřování, ovazovaní nebo kropení svěcenou vodou a vínem. Při obřadech je chápáno jako živá, naslouchající bytost a obětují se mu pokrmy a nápoje. Po spálení jsou uhlíky a popel uchovávány a věří se že mají magickou moc, především co se týče ochrany a plodnosti.

Badnjak[editovat | editovat zdroj]

Vánoční poleno je známo také u Jihoslovanů, kde je nejčastěji nazýváno badnjak, tedy Štědrý den. Vytvářela se nejčastěji z dubového dřeva v počtu jednoho až tří kusů, někde jeden pro každého člena rodiny. Ve 20. století byl tento dosud rodinný lidový zvyk přejat jugoslávskou armádou a pravoslavnou církví.[4] Dnes existuje u Jihoslovanů především jak součást církevních oslav Vánoc. Dále je pálení badnjaku praktikováno některými rodnověrci.[5]

Kníže a básník Petar Petrović Njegoš ve své sbírce „Horský věnec“ takto popisuje vánoční atmosféru na Černé Hoře v 18. století.:

Vatra plama bolje nego igda,
prostrta je slama ispred ognja,
prekršćeni na ognju badnjaci;
puške puču, vrte se peciva,
gusle gude, a kola pjevaju,
s unučađu đedovi igraju,
po tri pasa vrte se u kola,
sve bi reka jednogodišnici;
sve radošću divnom naravnjeno.
A što mi se najviše dopada,
što svačemu třeba nazdraviti!
[6]

Oheň plane více než kdy jindy,
prostřena je sláma před tím ohněm,
překříženy na ohni badnjaci;
pušky střílí, rožní se pečeně,
gusle hrají a v kole zpívají,
s vnoučaty dědkové tancují,
děd, syn, vnuci točí se tu v kole,
řeklo by se, že jsou vrstevníci;
vše radostí skvělou sjednoceno.
Však to se mi nejvíce zamlouvá,
že pije se všemu též na zdraví!

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VEČERKOVÁ, Eva; FROLCOVÁ, Věra. Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. Červený Kostelec: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7429-006-0. S. 175. 
  2. VEČERKOVÁ, Eva; FROLCOVÁ, Věra. Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. Červený Kostelec: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7429-006-0. S. 177. 
  3. VEČERKOVÁ, Eva; FROLCOVÁ, Věra. Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. Červený Kostelec: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7429-006-0. S. 174. 
  4. VEČERKOVÁ, Eva; FROLCOVÁ, Věra. Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. Červený Kostelec: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7429-006-0. S. 189. 
  5. ATWERI, Jiří. Slovanské pohanství dnes [online]. Masarykova univerzita v Brně, 2007 [cit. 2013-02-28]. S. 196. Dostupné online. 
  6. NJEGOŠ, Petar Petrović. Горски вијенац (Horský věnec). Bělehrad: Srpska književna zadruga, 1990. ISBN 86-379-0134-4. .

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Margaret Baker, Discovering Christmas Customs and Folklore (1992), pp. 16 ff.
  • Walsh, William Shepard. Curiosities of Popular Customs And of Rites, Ceremonies, Observances, and Miscellaneous Antiquities (1897), p. 1014
  • Hutton, Ronald. The Stations of the Sun: A History of the Ritual Year in Britain. Oxford University Press. (1996), p. 39-41.
  • Strzelczyk J., Mity, podania i wierzenia dawnych Słowian, Wydawnictwo Rebis, Poznań 2007, ISBN 978-83-7301-973-7