Vánoční dvanáctidení

David Teniers mladší, Dvanáctá noc, 1650–1660

Vánoční dvanáctidení je období mezi Narozením Páně 25. prosince a Zjevením Páně, tedy svátkem tříkrálovým, 6. ledna. Odpovídá době vánoční v některých církvích, například v římskokatolické, ale má svůj význam především v lidové kultuře kde je chápáno období kdy se světem pohybují různé formy zlých duchů.

Hra William Shakespeara Večer tříkrálový se originále nazývá Twelfth Night, tedy „Dvanáctá noc“, a Twelve Days of Christmas „Dvanáct vánočních dnů“ je název anglické koledy.

Lidová kultura

Dvanáctidení bylo považováno za dobu kdy se na světě objevují čarodějnice a zlí duchové a je proto na místě se jim různými způsoby bránit. V Čechách se na Silvestra provádělo „střílení čarodějnic“, kdy muži stojící v kruhu stříleli do vzduchu. Ve Slezsku se každou z nocí dvanáctidení pálila borová smůla. Ve švýcarském Brunnenu o poslední noci chodilo procesí s pochodněmi, rohy, zvonci a biči a hlukem se snažilo zahnat lesní ženy Strudeli a Strätteli, čímž se mělo zabránit neúrodě ovoce. Rámusem o téže noci vyháněli zlé duchy i ve francouzském Labruguière. Ve středověké Anglii se pořádal „svátek bláznů“, spojený s volbou „pána zmatku“ (Lord of Misrule), a lidé se věnovali koledování, různým hrám, hazardu, turnajům a výměnám darů.

Antropolog James Frazer původ dvanáctidení a lidových zvyků s ním spojených shledával ve vložených dnech na konci roku, které měly vyrovnat rozdíl mezi lunárním a solárním rokem. V historických indoevropských kalendářích byl za tímto účelem vkládán po několika letech celý měsíc, příkladem je galský kalendář z Coligny, kde byl přidáván každého dva a půl roku. Podle Frazera je dvanáctidení další vývojovou fází této metody srovnávání roku. Keltistka Emily Lyle se naopak domnívá, že dvanáctidení bylo součástí lunárního roku. Odkazuje přitom na práci klasického učence Wilhelma H. Roschera, který uvádí že ve starořeckém kalendáři existovala dvě pojetí měsíce: podle staršího nebyl zahrnut nov a trval tak 27 až 28 dní; podle mladšího trval 29 až 30 dní, byla tedy zahrnuta doba, kdy Měsíc nebyl viditelný. O měsíci trvajícím 28 dní hovořil také Plútarchos a období novu bylo Římany nazýváno interlunium nebo intermenstruum. Tyto „temné“ dny byly podle Lyle spojeny s chaosem, smrtí a neúspěchem a byly později přesunuty na konec roku, kde se z nich stalo vánoční dvanáctidení, kde jako „noc roku“ předcházeli jeho „den“.

V české lidové kultuře je za čas obzvláštní aktivity temných a ďábelských sil považován také advent, o kterém se mluvilo jako o drsných či nevlídných nocích. Dny mezi svátkem svaté Lucie a Štědrým dnem se také nazývaly „černá zima“. Ve slovenské lidové kultuře je známo období zvýšené aktivity temných sil jako stridžie dny, pojmenování je odvozeno od slova striga, „čarodějnice“. Jedná se především o významném svátky adventu, někdy ale také o velikonoční svátky nebo svátky svatého Jiří a Jana.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vánoční dvanáctidenní na Wikimedia Commons