Přeskočit na obsah

Václav Vladyka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Vladyka
Narození30. března 1901
Žižkov
Úmrtí6. srpna 1976 (ve věku 75 let)
Praha
Povoláníknihař a učitel
OceněníZlatá medaile 1930, Paříž
ChoťAnna Vladyková, roz. Hnátková (*1906)
DětiAnna (1929)
PodpisVáclav Vladyka – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Vladyka (30. března 1901 Žižkov – 6. srpna 1976 Praha) byl český knihvazač a učitel Státní grafické školy v Praze. Vladyka patří k nejvýznamnějším československým uměleckým knihvazačům první poloviny 20. století. Již v roce 1919 získává List tovaryšský Společenstva knihařů, ozdobníků a pouzdrařů v Praze. Krátce na to nastupuje učit na Státní grafickou školu v Praze (později Střední průmyslová škola grafická), kde působil po celý svůj aktivní život. Právě tam měl možnost poznat, případně spolupracovat  s velkými osobnostmi československého meziválečného umění v oblasti grafiky. Patří mezi ně např. J. Benda, C. Bouda, K. Svolinský, M. Švabinský nebo J. Čapek. Velmi dobrá spolupráce byla s prof. Josefem Solarem, který byl jedním ze zakladatelů písmařské a umělecké knižní vazby. Podle grafických návrhů profesora Solara tak v rukách Václava Vladyky vznikaly překrásné knižní vazby, často vysoce oceňované na různých výstavách. Určitě sem patří mezinárodní výstava grafiky v Paříži, konaná v roce 1930. Za knižní umění byli oceněni zlatou medailí, kromě Václava Vladyky, rovněž J. Čapek, A. Hofmeister, Toyen, J. Blažek, J. Brož.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Václav se narodil jako nejstarší ze sourozenců, dvou bratří a jedné sestry, do rodiny Františka a Barbory Vladykových, do rodiny představující žižkovský proletariát. Asi proto ho tak přitahoval kraj Kácovský, řeka Sázava a místa odkud pocházel jeho rod, především Kácovská Lhota. Bývalo zde rytířské sídlo rodu, který se zval ”Vladykové ze Solšic” (dnešní Soušice). Vladykové vlastnili mimo jiné svobodnický dvůr v části Hryzel (nedaleko Horních Krůt v okrese Kolín), větší část pak vlastnil Adam z Říčan. Jiří Vladyka (Václavův pra,pra…děda) věnoval kostelu sv. Václava v Horních Krůtech cínovou křtitelnici, která má na víku letopočet 1553 a na boku je erb s jednorožcem. Předci Václava v přímé linii se vyznačovali majetkovou a osobní svobodou, a s tím spojeným právem zápisu do zemských desek. Posledním svobodníkem byl ještě Václavův děd Josef Vladyka (nar.1830).[1]

Zdroj: Zpracovaná genealogie rodu (gen. Vlašim 2016)

Zdroj: Desky zemské 90 E 17

Dílo, knižní vazby

[editovat | editovat zdroj]

Knižní umění své doby ovlivňoval nejen dílem, ale rovněž teoretickou, zejména pedagogickou a lektorskou činností. Jako učitel strávil na Státní grafické škole (SPŠG) 48 let. Často jezdíval na Slovensko, zejména do Turčianského Svätého Martina, učit na kurzech pro zájemce knižních vazeb. Věnoval se i hendikepovaným mladým lidem v Jedličkově ústavu v Praze a též v Klárově ústavu pro nevidomé.

Při svých pracích, ale i přednáškách, se velmi věnoval provádění zlatých ořízek ať hladkých, případně ciselovaných na polokožených nebo kožených vazbách. Jako jednu z nejhezčích technik knižní výroby považoval intarsii v kůži za použití hladkých kůží, nejlépe teletin.

Teoretické články publikoval v odborných časopisech, např. ve 20. a 30. letech v časopisech Knihař, ve čtyřicátých letech zejména v periodiku Grafik nebo v 50. letech v odborných listech Typografia. Rovněž vyhotovil několik příruček pro knihaře.

Výstavy, sbírky

[editovat | editovat zdroj]

Některá díla Václava Vladyky jsou uložena ve sbírkách knižního umění například v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, Památníku národního písemnictví.

Mezinárodní výstava  grafiky 1930 v Paříži.

Za  zmínku stojí velmi dobře provedená prezentace žáků knihařského oddělení Státní grafické školy pod vedením prof. Josefa Solara a Václava Vladyky uveřejněna v roce 1935 v časopise Allgemeines Fremdenblatt.

  1. Svobodství v obci Kácovská Lhota - Svobodníci. www.svobodnici.cz [online]. [cit. 2025-09-17]. Dostupné online.