Utnapištim
Utnapištim (akkadsky: Uta-napišti; varianty: Utanapištimu, Uta-napištim) v sumersko-akkadské mytologii značí mytického člověka, který přežil potopu. Z akkadského jazyka (Utnapištim) bývá překládán jako „Nalezl život“.[1] Tento hrdina představuje raný předobraz motivu, jenž se později promítl do biblického vyprávění o velké potopě světa a Noemově arše. Příběh se odrazil v mnoha mýtech a legendách a byl v nějaké verzi znám prakticky po celé Mezopotámii.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Nejstarší dochované fragmenty sumerského mýtu o potopě pocházejí z 3. tisíciletí př. n. l.; byly nalezeny především v Uru a Nippuru. V těchto textech figuruje jméno Ziusudra, který bývá překládán jako „Den života“.[1]
Atrachásís v překladu „velmi moudrý“, jehož postava vystupuje v Mýtu o Atrachasísovi, pochází z období starobabylónské akkadštiny (cca 18.–17. stol. př. n. l.).[2] Jméno Utnapištim se objevuje až v pozdějších verzích akkadštiny - v klasických a standardních babylónských redakcích Eposu o Gilgaméšovi. Nejstarší dochované texty o potopě tedy pocházejí z Mezopotámie (sumerský Ziusudra, akkadský Atrachasís, Utnapištim). Minimálně od cca 18.–17. stol. př. n. l.
Biblické pojetí příběhu v Genesis 6–9 je mladší (definitivní podoba textu je datována do 1. tisíciletí př. n. l.). Příběh je součástí Tóry ve smyslu Pentateuchu – pětidílná kniha (konečná redakce datována do 6.–5. stol. př. n. l.). Moderní přehledy shrnují, že „početné a často detailní paralely jasně ukazují, že vyprávění o potopě v Genesis závisí na mezopotamských eposech, zvláště na Gilgamešovi a Atrachasísovi.[2]
Etymologie
[editovat | editovat zdroj]| Jméno | Jazyk | Doslovný význam | Tematický význam |
|---|---|---|---|
| Ziusudra | sumerština | „Život dlouhých dnů“ / „prodloužený život“ | dlouhověkost, zachování života |
| Atrachásís | akkadština | „nejmoudřejší / velmi moudrý“ | nejmoudřejší mezi moudrými |
| Utnapištim | akkadština | „Ten, kdo našel život“ | získání nesmrtelnosti |
| Noe (Noach) | hebrejština | „odpočinutí“, „klid“ | člověk přinášející obnovu po katastrofě |
Ziusudra (ZI.U.SUD.RA nebo také ZI-UD-SU-DÁ) je v sumerském překladu "život dlouhých dnů", legendární panovník města Šuruppaku, syn Ubár-Tutua, jenž se zachránil před potopou a jehož bohové obdarovali věčným životem.[3] Jméno bývá analyzováno jako „Ten, kdo prodloužil život“ nebo „Život dlouhých dnů“. (Etymologie: zi = život, ud = den/slunce, sud = dlouhý/prodloužit.) Je hlavní postavou sumerského příběhu o potopě v textu „Instrukce Šuruppakovy“ a v dalších fragmentech.[4]
Chronologické zařazení textů
[editovat | editovat zdroj]| Text | Žánr a obsah | Jazyk | Kultura / okruh | Datace hlavní dochované verze |
|---|---|---|---|---|
| Šuruppakova ponaučení (Instructions of Shuruppak) | „Moudrostní“ literatura, sbírka mravních a praktických rad (otec → syn) | sumerština | Raně sumerská / raně dynastická Mezopotámie | Nejstarší kopie: střed 3. tisíciletí př. n. l. (Abu Salabikh, často ~2600–2500 př. n. l.) |
| Mýtus / epos o Atrachasísovi (Atra-ḫasīs) | Mytologicko-epický text: stvoření lidí, přelidnění, série ran, potopa | akkadština (starobabylónská) | Starobabylónská Mezopotámie | Kompozice cca 18. stol. př. n. l.; nejstarší kompletnější kopie z doby krále Ammi-saduqy (cca 1646–1626 př. n. l.) |
| Epos o Gilgaméšovi (akkadská epická kompozice) | Velký epický poem (král Gilgameš, Enkidu, hledání nesmrtelnosti, potopa v tabulce XI) | akkadština (na základě starších sumerských poem) | Starobabylónská a následně standardní babylónská literatura | Starobabylónská verze: cca 18. stol. př. n. l.; Standardní babylónská verze (Sin-lēqi-unninni): asi 13.–10. stol. př. n. l.; nálezy především z knihovny v Ninive (7. stol. př. n. l.) |
| Příběh o potopě a Noemovi (Bible Genesis 6–9) | Náboženský a teologický text v rámci Tóry/Pentateuchu: morální zkaženost lidstva, Boží rozhodnutí seslat potopu, záchrana Noema a jeho rodiny na arše, obnova světa a uzavření smlouvy (duha jako znamení). | hebrejština (biblická hebrejština) | Starověký Izrael / judsko-izraelská tradice v rámci staroorientálního světa | Tradičně kladeno k Mojžíšovi; historicko-kriticky v průběhu 1. tisíciletí př. n. l., konečná redakce Pentateuchu obvykle datována do období po babylónském exilu, cca 6.–5. stol. př. n. l. |
Šuruppakova ponaučení
[editovat | editovat zdroj]Jméno Utnapušti (středobabylónská forma) se rovněž objevuje v tzv. Šuruppakových ponaučeních. Jde o sumerský literární text moralistního a pedagogického charakteru, psaný jako rady otce jeho synovi. Otec bývá nazýván jako Šuruppak (Šuruppag) nebo také král Ubar-Tutu a syn Utnapušti nebo také Ziusudra – tedy hrdina pozdějších potopných mýtů. Šuruppakova ponaučení (Instructions of Shuruppak) jsou jeden z nejstarších dochovaných didaktických textů lidstva – často se uvádí, že jde o nejstarší „otcovská moudra“ vůbec, někdy datovaná až do 3. tisíciletí př. n. l. (raně dynastické období III, kolem 2600–2500 př. n. l.).[5]
V sumerských textech se „Šuruppak“ objevuje v souvislosti s osobou, protože Ubara-Tutu, poslední král před potopou v Sumerském seznamu králů, je uváděn jako „král Šuruppaku“. V některých starších překladech a populárních textech se Ziusudra / Utnapištim objevuje jako „Šuruppak“, protože bývá označován jako „Šuruppacký“ nebo „z Šuruppaku“ → což se někdy nesprávně překládá jako jméno konkrétního člověka. [6]
Mýtus o Atrachasísovi
[editovat | editovat zdroj]Atrachasísův epos (cca 18.–17. stol. př. n. l.) je starobabylónský mýtus vysvětlující vznik lidstva, přelidnění a potopu, zároveň zkoumá hranice mezi bohy a lidmi. Bohové stvoří člověka, aby převzal jejich těžkou práci, ale lidský svět se rychle přelidní a jeho hluk ruší vrchního boha Enlila. Následuje série katastrof – mor, hlad a nakonec univerzální potopa, jejímž cílem je lidstvo zredukovat. Moudrý hrdina Atrachásís je tajně varován bohem Enkim a postaví loď, aby přežil zničení. Po potopě bohové stanoví nová pravidla lidské existence (smrtelnost, nemoc, omezená plodnost), aby se podobná katastrofa neopakovala.[2]
V akkadském eposu Atrachásís vystupuje jako hrdina potopy Atrachásís, který na základě Enkiho rad nejprve zažehná mor a další pohromy a nakonec na jeho pokyn postaví loď, na níž přežije potopu. V pozdějších verzích téhož příběhu, zejména v Eposu o Gilgamešovi, je tentýž hrdina znám pod jménem Utnapištim. V mýtu o Atrachasísovi na základě Enkiho rady zažehná mor a poté na jeho radu postaví loď, na které přežije potopu světa.
Epos o Gilgaméšovi
[editovat | editovat zdroj]V akkadském Eposu o Gilgamešovi (standardní „ninivské“ babylónské verzi) je Uta-napištim jméno člověka, kterému bohové udělili věčný život poté, co přežil prastarou potopu. Gilgameš k Uta-napištimovi putuje, aby od něj získal odpověď na otázku, jak se vyhnout smrti. Ve starobabylónských fragmentech eposu se jeho jméno objevuje ve tvaru Uta-napišti.
Gilgameš k němu putuje na „ostrov daleko za „Ústím řek“, aby zjistil, jak se lze vyhnout smrti po ztrátě přítele Enkidua. Utnapištim mu vypráví příběh o potopě: jak jej bůh Enki tajně varoval, aby postavil loď, uchoval život a přestál zkázu, která měla zničit lidstvo. Po oběti bohům je Utnapištim spolu se svou ženou nadán nesmrtelností a vzdálen od lidí. Gilgameš se od něj dozví, že nesmrtelnost není lidským právem, a selže i ve zkoušce bdělosti, jež měla ověřit jeho způsobilost. Nakonec dostane jen krátkodobou možnost obnovit mládí pomocí rostliny z hlubin, kterou však ztratí, a od Utnapištima odchází s porozuměním, že smrtelnost je nevyhnutelným údělem člověka.[7]
Utnapištim je v eposu o Gilgamešovi označován za syna Ubara-Tutua, sumersky "ochrana boha Tutua", podle sumerského královského seznamu 8. předpotopního panovníka, který vládl ve městě Šuruppaku (také Šuruppag, ležící nedaleko dnešní osady Tell Fara v Iráku) bylo významné sumerské město v jižní Mezopotámii, osídlené cca od 3. tisíciletí př. n. l. po dobu 18 600 let. Bylo známé jako město boha lékařství Ninazu a město mudrců a písařů. V sumerském mýtu o potopě je hrdina přeživší potopu také nazýván Ziusudra, v akkadském mýtu, z něhož byl příběh o potopě převzat do eposu o Gilgamešovi, je to Atrachasís.
V chcetitské verzi eposu o Gilgamešovi se hrdina přeživší potopu nazývá jménem Ullu, z akkadského výrazu ullú ("onen, vzdálený "). V této souvislosti je zajímavé, že Utnapištim je rovněž obdařen přívlastkem "vzdálený".
Biblická postava Noema
[editovat | editovat zdroj]Atrachasís, Ziusudra (v akkadské verzi Utnapištim) představují v mezopotamské tradici nejbližší paralelu biblickému Noemovi, ačkoli jde o paralelu pouze tematickou. Postavy Ziusudra → Utnapištim → Noe tvoří tři kulturní verze téhož archetypu, postupně adaptované do sumerštiny, akkadštiny a hebrejštiny. Mnoho badatelů se shoduje, že příběh o Noemovi, který můžeme nalézt v Bibli (Genesis 6–9) je literárně přepracovanou verzí mezopotamské potopné tradice (okruh Ziusudra / Atrachasís / Utnapištim), ačkoli biblické vyprávění zároveň klade důraz na morální důvody potopy a monoteistický rámec, který se v mezopotamských verzích nevyskytuje. Zatímco mezopotamské verze kladou důraz na rozmar či únavu bohů z lidského hluku a přelidnění, biblické vyprávění potopu vykládá jako důsledek morální viny lidstva a jeho zkaženosti.
Podobnosti s Noemem (striktně podle textových pramenů) :
- jsou spravedliví muži, vyvolení bohem/bohy
- jsou varováni před potopou
- mají postavit loď
- zachraňují živé bytosti
- po potopě konají rituální oběť
- dostávají božské požehnání
Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 Jiří Prosecký, Jana Součková, Blahoslav Hruška, Klára Břeňová. Encyklopedie mytologie starověkého Předního východu. [s.l.]: Libri, 2003. 236 s. ISBN 80-7277-188-4. S. 219–220.
- 1 2 3 PROSECKÝ, Jiří. Slova do hlíny vepsaná: Mýty a legendy Babylónu. [s.l.]: Academia (CZ), 2010. 438 s. ISBN 978-80-200-1893-9. S. 253–262.
- ↑ WASSERMAN, Nathan. The Flood: The Akkadian Sources - A New Edition, Commentary, and a Literary Discussion - Orbis Biblicus et Orientalis. Leuven - Paris - Bristol, CT: Peeters, 2020. 209 s. Dostupné online. ISBN 978-90-429-4173-1.
- ↑ COMERRO, Valérie. Figures de Noé de Gilgamesh au Coran“, Revue de l’histoire des religions 232/4 [online]. 2015 [cit. 2025-11-20]. Dostupné online.
- ↑ ALSTER, Bendt. The Instructions of Šuruppak: A Sumerian Proverb Collection.. Copenhagen: Akademisk Forlag, 1974.
- ↑ LAMBERT, Wilfred G. Babylonian Wisdom Literature. London: Oxford University Press, 1960, eprint: Winona Lake: Eisenbrauns, 1996. Dostupné online. S. 92–93.
- ↑ MATOUŠ, Lubor. Epos o Gilgamešovi. 2. vyd. V Praze: Garamond, 2024. 188 s. ISBN 978-80-7407-667-1.