Uri Ilan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Uri Ilan
Ilanův pohřeb v kibucu Gan Šmu'el
Ilanův pohřeb v kibucu Gan Šmu'el
Narození 17. února 1935
Gan Šmu'el, Britský mandát Palestina
Úmrtí 13. ledna 1955 (ve věku 19 let)
Damašek, Syrská republika
Příčina úmrtí sebevražda
Místo pohřbení Gan Šmu'el, Izrael
Rodiče Fajge Ilanit
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Uri Ilan (hebrejsky: אורי אילן‎‎, ‎17. února 1935, Gan Šmu'el13. ledna 1955, Damašek) byl izraelský voják, který spáchal sebevraždusyrském vězení poté, co byl zajat během tajné vojenské operace na Golanských výšinách. V Izraeli se stal symbolem odvahy a patriotismu.[1][2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1935 v kibucu Gan Šmu'el v tehdejší britské mandátní Palestině (dnešní Izrael). Jeho matkou byla sionistická aktivistka a poslankyně Fajge Ilanit,[3] zatímco jeho pradědou talmudista a roš ješiva telšské ješivy Šimon Škop. V roce 1953 narukoval k pěchotní brigádě Golani.

Spolu s dalšími čtyřmi vojáky z jeho jednotky byl 8. prosince 1954 zajat u města Kunejtra na Golanských výšinách, kam byli vysláni v rámci tajné operace, při níž měli vyzvednout nahrávky ze zařízení, které odposlouchávalo syrskou komunikaci.[4] Vojáci byli následně převezeni do Kunejtry a posléze k výslechu do vězení v Damašku. Zde je Syřané rozdělili do samostatných cel a mučili je.[5] V rámci uplatnění metod psychologického boje řekli každému z vojáků, že jeho druzi již byli všichni oběšeni na náměstí v Damašku, a že jediný způsob, jak se mohou zachránit, je mluvit. Ilan po zhruba pěti týdnech spáchal ve své cele 13. ledna 1955 sebevraždu a oběsil se na laně, které vyrobil z prostěradla.[4] Ve svém oblečení ukryl vzkaz své zemi a rodině. Nejslavnější z těchto poznámek obsahovala hebrejskou větu .לא בגדתי. התאבדתי‎‎, což v překladu znamená „Nezradil jsem. Zvolil jsem sebevraždu.“[4]

Jeho ostatky byly následně navráceny do Izraele, kde byly druhý den pohřbeny v jeho rodném kibucu. Jeho sebevražda a poznámky, které za sebou zanechal, vyvolaly v Izraeli velkou vlnu smutku a zároveň národní hrdosti. Jinak tomu bylo se čtyřmi zbývajícími vojáky. Jeden z nich, Me'ir Moses, nevydržel fyzické a psychické mučení a Syřanům vyzradil lokalitu odposlouchávacího zařízení. Čtveřice vojáků se nakonec vrátila do Izraele 29. března 1956 výměnou za 40 zajatých syrských vojáků. Po návratu byl Moses degradován do hodnosti vojína a souzen pro vlastizradu. Hodnost mu byla navrácena po šestidenní válce a omilostnění se dočkal až v roce 2005 z rukou prezidenta Moše Kacava.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Uri Ilan na anglické Wikipedii.

  1. RUM, Moses; EHRLICH, Zev H. אורי אילן - מסר נוסף בפתקים [online]. Haarec, 2005-01-12 [cit. 2015-07-03]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  2. FRANKEL, Jonathan a kolektiv. Studies in Contemporary Jewry. Svazek X: Reshaping the Past: Jewish History and the Historians. Oxford: Oxford University Press, 1994. 464 s. ISBN 0-19-509355-0. (anglicky) 
  3. SHLAIM, Avi. The Iron Wall: Israel and the Arab World. New York: W.W. Norton, 2001. 670 s. ISBN 0-393-04816-0. (anglicky) 
  4. a b c d OMER-MAN, Michael. This Week in History: ‘I didn’t betray my country’ [online]. The Jerusalem Post, 2012-01-08 [cit. 2015-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. HOBSON, Rolf; KRISTIANSEN, Tom. Navies in Northern Waters, 1721-2000. Abingdon: Routledge, 2004. 344 s. Dostupné online. ISBN 0-714-65632-1. S. 130. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]