Umělá pohádka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Umělá pohádka (také autorská pohádka, moderní pohádka) je pohádka, u níž známe autora (na rozdíl od pohádky lidové, kde je znám pouze sběratel, který pohádku zapsal, není tak jejím tvůrcem). Čeňková definuje autorskou pohádku jako umělý příběh s pohádkovými (zejm. kouzelnými) prvky, který je určený především dětem.[1] Pro umělou pohádku je typické mísení žánrů (např. s fantasy, detektivkou aj.), žánrové hranice se tak často překrývají nebo stírají. Tematika a jednotlivé motivy moderních pohádek bývají ovlivněny dobou svého vzniku, takovými aktualizacemi (přítomnost moderní techniky, odkazy k dobové kultuře i společensko-politickému životu) se příběhy přibližují dobovému čtenáři, na druhou stranu však do jisté míry ztrácí svou nadčasovost.

Umělá pohádka v českém prostředí prošla zásadními posuny:

  • 19. stol. – důraz na morálně-výchovné vyznění
  • 20. a 30. léta 20. stol. – sociální tematika
  • 40. a 50. léta 20. stol. – důraz na výchovný prvek v duchu socialismu, pohádky jsou schematické, odpovídají zásadám socialistického realismu
  • 60. léta 20. stol. – počátek nonsensových pohádek, průnik humoru, parodie, ale i psychologické roviny
  • od 70. let 20. stol. – konfrontace s filmovou tvorbou

Významnými autory umělých pohádek jsou:

Čeští autoři[editovat | editovat zdroj]

Cizí autoři[editovat | editovat zdroj]

Odborná literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Luisa Nováková (Proměny české pohádky)
  • Věra Brožová (Karafiátovi Broučci v české kultuře)
  • Svatava Urbanová (Dialogy Ivy Procházkové)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 1957-, Čeňková, Jana,. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury : adaptace mýtů, pohádek a pověstí, autorská pohádka, poezie, próza a komiks pro děti a mládež. Vyd. 1. vyd. Praha: Portál 171 s. ISBN 807367095X, ISBN 9788073670955. OCLC 85165380